Poslanci se stále nedostali k volbě čtyřech nových členů Rady ČT. Mandát jejich předchůdců ale vyprší v těchto dnech. Opozice opakovaně obstruuje, požaduje veřejnou volbu. Lze tuhle patovou situaci odblokovat? A bylo by správné, aby vládní tábor přistoupil na veřejnou volbu, která je zdůvodňována obavami části politiků ze zvolení „špatných“ kandidátů?

Osobně si myslím, že na veřejné volbě veřejných funkcionářů není nic špatného. Volitel si musí uvědomit, že ručí za pozitivní charakter voleného. Že za jeho volbu přebírá zodpovědnost, i když ho pak nemůže stejně snadno odvolat. Už jednou Sněmovna volila radní veřejně. Na výslovnou vlastní žádost kandidáta. 

Josif Vissarionovič Džugašvili, zvaný Stalin, pronesl kdysi památnou větu: „Kadry rešajut vsjo“. A šéf  první sovětské tajné služby Čeka Felix Edmundovič Dzeržinskij, tvrdil, že základem politické práce je „Davěrať i pravěrať“. Důvěřovat, ale prověřovat. Tyto dvě kruté politické sentence dvou krutých mužů vysvětlují hlavní nedostatek současného obsazení mediálních rad, a nejspíš nejen jich. Personální rezervy nikdo nebuduje a neudržuje. Nedostatečně fundovaní poslanci bez odborného zázemí svých stran (mají mandát, proč by se někoho ptali), nominují osobnostně i odborně neprověřené osoby do odpovědné funkce, bez zájmu o výsledek je volí a pak se diví. 

Pokud někdo má strach, že mu někdo vyčte, že volí špatně, pak asi… volí špatně.

Opět se poslední dobou mluví o člence Rady Haně Lipovské, která vedle běžné kritiky čelí i dosti tvrdým útokům. 

Tak ono zase není divu. Já sama jsem byla zpočátku ráda, když Hana Lipovská do Rady přišla. Mladá ekonomka, uvažovala jsem, mohla by být dobrá. No, a pak... Její spojení s Janou Bobošíkovou naprosto znevěrohodňuje jakoukoliv její činnost. Natáčí spolu videa o Radě a generálním řediteli, ovlivňuje veřejné mínění. To ale není úloha radního. Náplní práce člena Rady není honit generálního ředitele jak zajíce, ale znát odpověď na celý komplex otázek, definovaných nejvíce v §§ 2, 3 a 8 zákona o ČT. Lipovská nehájí zákon, ale hledá záminky k odvolání generálního ředitele. Tak urputně, až na nic jiného nemá čas. Lipovská zapomněla, že ona sama je pouze jedna patnáctina Rady, ona sama nezmůže nic. Ona není Rada. Nafukuje se a své smyšlenky píše na sociální sítě. To je jediná její práce. Někteří lidé jsou z ní nadšeni, vidí v ní tu čistou kritičku televize. Zatím jsou její činy v rovině spektakulární. A to je málo.  Natáčení videí s Janou Bobošíkovou není kontrola televize.

Sněmovna ovšem odmítla řešit její možné odvolání. Proti bylo dokonce víc hlasů, než kolik před rokem získala ve volbě do Rady. Jakkoli nemusí Lipovská všechno dělat úplně správně, nejsou všechny ty mediální děla v pohybu pouze z obav o osud šéfa ČT Dvořáka?

Televize bohužel polarizuje nejen společnost, ale i zákonodárce. Fascinuje poslance jak královská kobra. Až zapomenou na standardní procedury. Spoustě z nich chaos okolo televize před volbami vyhovuje. Sněmovna rozhodla o odmítnutí projednání bodu v rozporu se zákonem. Poslanec Bartošek formálně správně připravil žádost o její odvolání. Sněmovna neměla zamezit projednání bodu. Měla žádost projednat, vyslechnout si možná nesouhlasné stanovisko garančního výboru a rozhodnout v souladu se svou povinností, kterou jí zákon ukládá. Buď odvolat, nebo neodvolat. Hlasovat se mělo veřejně. I když zdůvodnění svého hlasování nemusí žádný poslanec dávat. Tohle byla obstrukce z druhé strany.  Užijte si ji, když jste si ji zvolili. Aneb čím hůř, tím líp.

Jak byste zhodnotila fungování Rady ČT za uplynulý rok obecně? Předchozí Rady byly kritizovány za špatnou činnost, tato Rada je dle některých zase aktivní až příliš. 

Tato Rada není aktivní. To tak vypadá, ona se točí v kruhu, zakousnuta do vlastního ocasu. Není schopná přivést k pořádku ani Šarapatku, ani Lipovskou, není schopná projednat za dva roky oprávněné stížnosti diváků na nevyváženost a neobjektivitu zpravodajství a politických komentářů, tedy neplní svou roli, kterou jí zákon ukládá. Dramaticky jedná stále o tomtéž dramatickém zjištění jedné členky. A jednají vždycky mnoho hodin. Vždycky se mi vybaví takové ty ideologické socialistické seriály, jak tam zasedají na „kraji“ mnoho hodin, ke stropu stoupají stužky cigaretového dýmu a otcovsky k nim promlouvá soudruh předseda. Má to zhruba stejnou dynamiku.

Tedy, co pochválit a co spíše kritizovat?

Myslíte Radu nebo ČT? Tak Rada si musí ujasnit, co chce vlastně dělat, jestli kontrolovat nebo vytvářet problémy a témata. Ta Rada prostě není dobrá, ona není od „nastolování témat“, ona je od kontroly. Hospodaření, vyváženosti, kontroly s chladnou hlavou, analýzami a důkazy. 

Pokud je o ČT, lze pochválit filmovou dramaturgii, kterou pro mne reprezentuje programový ředitel Milan Fridrich. Snaha specializovat jednotlivé kanály a distribuční cesty je správná a v době DVB-T2 jedině možná. Snaha dát seniorům televizi jako „přítele v domácnosti“ je správná, i když mi zde chybí množství televizních inscenací. Plytká zábava s Bohdalkou není vše. Senioři umí ocenit dobré herce své generace i náročná témata... 

Stejně k pochvale jsou investice do distančně vzdělávacích pořadů, i když mohly být větší a dramaturgicky ambicióznější. Česká televize má na to vytvořit komplexní program: distanční multimediální základní školu. Snaha přinášet co nejvíc hodnotných filmů evropské provenience je také správná. Snad se někdy dostaneme i ke španělské, řecké  či severské kinematografii, aniž by převládl strach z pádu sledovanosti. A snad se dostaneme k masové podpoře dětského filmu a animace pro děti. Kdyby nebylo takové množství socialistických večerníčků, nemáme nyní dětem co nabídnout.