Poslední dny „otřásá“ českou politikou „skandál“ s výrokem Miloše Zemana. „Tak... Chcete-li se zbavit jakéhokoliv politika, prezidenta nevyjímaje, je k tomu jediná demokratická cesta. A to jsou svobodné volby, které v daném případě budou za rok. Vypadáte mladě, takže roku 2017 se zcela určitě dožijete. A pak existuje nedemokratická cesta, a ta se jmenuje kalašnikov.“ Většina politiků to považuje za skandální, považuje to za výhrůžku zabitím prezidentovi. Častokrát reagovali na upravenou citaci, ve které byla vypuštěna slova „prezidenta nevyjímaje“. Co o celé věci soudíte? Je to opravdu tak zlé?

Pan prezident opět vtipně okořenil politickou scénu, možno říci, že opět rozčeřil páchnoucí žumpu, z níž vyrazily bubliny nenávistného vzteku jeho nepřátel. Opět kdosi vyhrožuje soudy. Kdyby si bojovníci proti prezidentovi jeho větu řádně přečetli či poslechli a zapojili při tom do činnosti mozek, tak by zjistili, že k ničemu nenavádí, tím méně k atentátu na premiéra. Ten by ostatně zasloužil nikoli zastřelit z kalašnikova, ale poslat společně se svými kumpány někam do práce, aby konečně poprvé poznal reálný život. To by byl pro něho, Dienstbiera, Zaorálka a spol. ten nejstrašnější trest. Podle mého názoru by se měl kromě zákona o právu občanů na pravdivé mediální informace bez ideologických korekcí objevit v naší zemi ještě zákon zakazující státním zástupcům a soudům zabývat se stupidními podněty. Že v případě prezidentova výroku jde o nadsázku, pravděpodobně chápou i chovanci praktických škol ministryně Valachové mířící do škol s cílem nabourat už tak stále horší úroveň výuky. Takže další ubohý pokus různých politických či spíše ideologických aktivistů snažících se na sebe při bezbřehém podlézání cizím zájmům upozornit jakoukoli pitomostí.

Navíc je prezidentova kritika premiéra coby vzoru ubohé průměrnosti více než opodstatněná a s velkou pravděpodobností ji schvaluje převážná většina vlasteneckých občanů. Pana prezidenta naprosto chápu. V době, kdy vedl ČSSD, to byla úspěšná a perspektivní strana. Držela se dlouholetých tradic, které sahají do devatenáctého století. Sociální demokracie byla historicky vždy stranou pracujících, především zaměstnanců, části živnostníků a malopodnikatelů, byla antiklerikální a vlastenecká. Měla dobré vztahy s prezidentem osvoboditelem i jeho nástupcem, nekolaborovala s nacisty a cizáky. Co z toho platí v současnosti? Jak naložili Sobotka, Dienstbier a další s jeho odkazem? ČSSD je bez ohledu na komediální řeči svých reprezentantů na pravé straně politického spektra, leze do zadku tam, kde je nejvíce peněz, a na svoje řadové členy a voliče kašle. V současnosti nestoudně prosazuje islamizaci naší země i Evropy, podlé a ekonomicky sebevražedné evropské sankce proti Rusku, které bojuje s islámskými teroristy, a s nepočetnými čestnými výjimkami i transatlantickou smlouvu TTIP. Chová se stejně jako ostatní vládní partaje včetně toho, že svoji skutečnou politiku skrývá za ubohou komedii po vzoru majitele firmy Agrofert-ANO. Z ČSSD se stala strana sama pro sebe, přesněji pro svoje funkcionáře, jejich rodiny a pár kamarádů. Dokladem je 29 placených funkcí pracanta Haška, který údajně chce v ČSSD cosi reformovat.

Nelze se divit znechucení pana prezidenta nad tím, kam současné vedení ČSSD dovedlo. K tomu samozřejmě a logicky patří vzpomínka na ubohý a zcela jistě nezištný podraz v době prezidentských voleb. Hlavními účastníky byli Gross, Zaorálek, Špidla a Sobotka a samozřejmě poradci. Ono tak úplně nešlo o duel Zeman versus Klaus. Zrádci z vedení ČSSD by podpořili každého s výjimkou svého předsedy. Ten totiž představoval populárního lidového vůdce, který měl na mysli budoucnost většiny národa. Něco takového přehlídka šedých průměrů těžko snášela a především se něco takového nehodilo nadnárodním korporacím v boji za kolonizaci naší země. V současnosti se Miloš Zeman pro změnu nehodí multikulturalistickým rasistům, kteří chtějí islamizovat Evropu a udělat z jejích národů duševně omezený hnědý mišmaš násilným křížením jako u dobytka podle teorií Coudenhove-Kalergiho a Thomase Barnetta či vědátorů z nacistických SS. Zajímavé, že podobnou strategii prosazuje i vysoký komisař OSN nabádající ke kontrole porodnosti a zároveň k podpoře smíšených manželství.

Zrádci z vedení ČSSD byli odměněni výnosnými koryty i penězi od podivných strýců. I v současnosti pravděpodobně likvidují svoji vlastní stranu a matou členskou základnu, aby zeslabili a odradili od účasti na volbách početné levicové voliče a vlastence, kteří jsou či mohou být spolu s pravicovými vlastenci hrází proti islamizaci a pokračující kolonizaci. Zde je třeba podpořit projekt Pevnost Evropa, který na setkání reprezentantů vlasteneckých stran evropských zemí navrhl Úsvit-Národní koalice. Budoucnost není v ubohých komediích a záměrně vyvolávaných konfliktech na téma levice či pravice, důchodci versus mládežníci, zaměstnanci versus zlodějští živnostníci, ale v jednotné vlastenecké frontě odporu proti islamizaci a ekonomické kolonizaci. Rezignace vedení ČSSD na vlastenectví je doslova odporná a mocně čpí podlézáním cizím zájmům. Jejich nízké lokajství je samozřejmě může připravit o preference ze strany myslících a vlasteneckých občanů, ale to jim evidentně příliš nevadí. Dokladem je premiérův výrok o potřebě preferovat do budoucna ty členy ČSSD, kteří zaujali správné stanovisko z hlediska uprchlíků, tedy podporující islamizaci. Dále je zde tendence spojovat do budoucna ČSSD se zelenými, kteří jsou nejhlasitějšími bojovníky za islamizaci a jimž děkujeme například za solární zlodějnu a dlouhodobě drasticky předraženou elektřinu, zablokované stavby dálnic a obchvatů evropské zelenosti původně nacistického myšlení. Pro Sobotku a jeho partu jsou pravděpodobně nejperspektivnější politici Dienstbier a Stropnický mladší, kteří jsou sice reprezentanty dvou různých stran, ale názorově se v zásadě neliší. I zde je vidět úroveň komediálnosti a podvodnosti české politiky. I v případě zaslouženého volebního debaklu ČSSD se o její současné vedení jejich zahraniční kmotrové postarají formou dobře naplněných koryt stejně jako po historickém podrazu na Miloše Zemana v prezidentských volbách.

Každopádně by si měli naši občané promyslet, zda budou volit takové profesionální podrazáky letos i příští rok. Zamyslet by se měli hlavně důchodci, kterým ČSSD vybojovala 40 korun v době, kdy kupní síla důchodů průběžně poklesla už o 2500 korun. Jak dopadnou řadoví členové ČSSD a voliči, případně celá země, se současné panstvo z lihového domu, ovládané podivnými poradci, nikdy moc nestaralo. Poslední záchvěv zájmu o občany a vlastní voliče skončil s odchodem Jiřího Paroubka.

Sobotka a spol. žijí politicky už jen z historie firmy ČSSD, pro niž sami nic pozitivního neudělali a ze setrvačnosti svojí členské základny a řídnoucích voličů. Dlouhodobě spolupracovali s ODS i s KDU-ČSL, především v Praze. Pamatuji si, že před několika lety se řešila otázka výstavby nové radnice pro Prahu 4, protože dosavadní byla z velké části v pronájmu. Přitom se zjistilo, že ODS rozprodala prakticky všechny použitelné pozemky a prosazuje soustředění radnice do pronájmu v některé novostavbě. Přátelé funkcionáři v ČSSD to nejprve na schůzích před členy kritizovali, na veřejnosti samozřejmě nikoli, ale poté zázračně prozřeli. Začali na schůzích vysvětlovat, že uvedené řešení je vlastně ekonomicky výhodné. Radnice Prahy 4 tak platí ročně několik set milionů korun za svoje kanceláře v budovách postavených developery na pozemcích, které s tichou podporou ČSSD rozprodala ODS reprezentovaná Bémy, Jančíky a jim podobnými.

Řadoví členové ČSSD v podstatě stojí před rozhodnutím, zda zůstat v prohnilé partaji, kterou Sobotka a spol. spravují jako svůj podnik. Ujo Babiš má se svou teorií řídit stát jako soukromou firmu značné zpoždění za politickými praktiky z ČSSD a ODS. Členové ČSSD mohou v budoucnu volit jako tupé stádo cizí zájmy a islamizaci své země nebo po česku brblat doma u televize či v hospodě a nevolit, čímž podpoří především podvod zvaný ANO, vytvořený z bývalých členů ODS, ČSSD, a dokonce TOP 09 a jeho politiku islamizace s perspektivou chudoby a násilí. Na politice podivné partaje ANO – reprezentované v praxi Teličkou, Jourovou, Komárkem, Žilkovou, Pelikánem, Zlatuškou a dalšími nadšenými islamizátory a sluhy cizích zájmů – komedie uja Babiše s řečmi o potřebě obrany proti takzvaným uprchlíkům a nově i proti sankcím EU vůči Rusku nic nemění. Je to jen komedie, která má udržet pozici ANO jako hlavního bojovníka za cizí zájmy reprezentované vedením EU v rámci programu EuroMed jako částí Lisabonské smlouvy, partou Merkelové s její ilegální i legální násilnickou islamizací a především transatlantickou smlouvou TTIP výhodnou po americké zájmy. Zde je třeba připomenout smrt europoslance Ransdorfa, který byl velkým a odborně zdatným kritikem TTIP a vystupoval jako opravdový vlastenec. Jeho smrt nemohla přijít pro TTIP a islamizátory ve vhodnějším čase. Jeho rodná matka strana by se měla každopádně probrat z letargického přežívání legální opozice, kterou lze označit slovy ‚smrádeček, ale teploučko‘. Tento podivný a pro voliče nepřesvědčivý stav zahájilo na přelomu osmdesátých a devadesátých let tehdejší vedení KSČ prodejem státu i členské základny politické konkurenci a výměnou postavení legální opozice s tehdejšími lidovci, spolu s beztrestností a ekonomickými výhodami. Komunisté by se měli konečně jednoznačně vyjádřit k otázce islamizace a koloniální politiky EU a Berlína, abychom si ujasnili, kam patří.

Pro všechny, kteří nechtějí žít v budoucnosti v jakémsi zahnědlém koloniálním chalífátu obydleném etnickým mišmašem a mají zájem na perspektivní budoucnosti svých rodin a vlasti, je nejrozumnější dát hlasy vlasteneckým stranám. Jenže k tomu je třeba zapojit mozek a podle prezidenta osvoboditele: „nebát se a nekrást“, což platí především pro naše osvědčené demokratické politiky. Bohužel značná část současné politické reprezentace dělá dojem, že si tento záměrně zapomínaný výrok upravila do podoby: „nebát se krást“. Vlasteneckých stran bohužel moc není a jsou cílem neustálé nenávistné a nepravdivé propagandy ze strany ČT i mnohých dalších médií. Zde je třeba se zamyslet nad tím, co za poslední čtvrtstoletí který politik a strana udělali reálně pozitivního, nikoli co kdo vykládá v rámci přípravy volební kampaně, a především co o kom vykládá prolhaná ČT sloužící cizím zájmům. Obecně lze konstatovat, že pokud současná ČT někoho podporuje a dává jeho názorům široký prostor, nelze mu věřit, zatímco ten, jehož ideologicky napadá a označuje za xenofoba a rasistu, je s velkou pravděpodobností vlastenec, i když samozřejmě ne vždy a ve všech případech.

Zde bych chtěl připomenout ještě jeden názor pana premiéra, který jej odhaluje jako pravdomluvného duševního titána. Prohlásil v televizi, že stupeň ohrožení naší republiky je v současnosti na úrovni nula. Nějak pozapomněl, že hlavním ohrožením naší vlasti jsou politické nuly, které ve vládě řídí tuto zemi, bezuzdně podlézají cizím zájmům, propagují a prosazují eurorasismus podle Coudenhove-Kalergiho, zaměřený proti civilizovaným etnickým Evropanům, a urážejí většinu občanů a svých voličů řečmi o extremismu, xenofobii a rasismu. Zde bych krátce odbočil a připomněl zajímavý fakt, že projekt EU vznikl v době takzvané ‚třetí říše‘. Poté, co bylo po porážkách na východní frontě v roce 1943 jasné, že nacistická moc s holocaustem pro Židy a mišmašem pro Slovany válku prohraje, vznikla na ministerstvu ovládaném Albertem Speerem teorie poválečných evropských smluv v hospodářské politice, tedy základ Společenství uhlí a oceli jako prvního kroku k EHS a EU. Tím měla být navrácena vedoucí úloha dočasně poraženému Německu. Americká kolonizace Německa a Marshallův plán napomohly k realizaci a využily nacistický projekt k posílení americké pozice v Evropě. Speer unikl na rozdíl od jiných vrcholových nacistů trestu, stejně jako autor projektu označovaného pracovně jako ‚evropská sféra prosperity‘, vysoký důstojník SS Ohlendorf. Jeho spolupracovník Ludwig Erhard to dotáhl na německého kancléře. Zde bych jen připomněl, že Německo dodnes nevydalo k potrestání většinu válečných zločinců, kteří se prokazatelně podíleli na teroru a vyvražďování občanů naší země, a naprostou většinu z nich ani samo nestíhalo, zatímco naši politici se opakovaně omlouvají za odsun nacistických sudeťáků. Prokazatelně antinacističtí Němci odsunuti nebyli, ať šlo o komunisty, sociální demokraty nebo katolíky a také účastníky německého protinacistického odboje v českém pohraničí. Jenže o tom se posledních více než dvacet let mlčí v rámci podpory análních expedic našich politiků do Berlína.

CELÝ SERIÁL PL.CZ "ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTINA KOLLERA"

Premiér při nulovém hodnocení ohrožení jaksi opomněl nebezpečnost islámu, která se projevila sexuálním primitivismem a násilným sprosťáctvím na silvestra v Kolíně a řadě dalších evropských měst. Prý to nemá nic společného s takzvanými uprchlíky, reálně ilegály, ale nikdo z dopadených nebyl křesťan, Žid, buddhista a podobně, samí muslimové přistěhovalí ze severní Afriky, částečně ubozí uprchlíci. O hromadném znásilňování bílých dívek, oficiálně zamlčovaném v rámci takzvané politické korektnosti v Anglii a ve Švédsku pan premiér taky nikdy neslyšel. A to máme v rámci EU otevřené hranice. Jaká bude situace v případě, že Bavorsko uzavře hranice, je jasné. Bez nasazení armády doporučovaného prezidentem, policie a pravděpodobně i ozbrojených dobrovolníků, především kdysi vycvičených vojáků, dnes záložáků, se muslimskému přívalu neubráníme. Zvláště poté, co kancléřka Merkelová chce platit Turecku miliardy za to, že bude posílat do Evropy další záplavu muslimů, tentokrát jako registrované uprchlíky. Chránit je budou pravděpodobně ty nové pohraniční jednotky, aby se jim nedostalo nějakého příkoří od evropských xenofobů a rasistů. Dovedu si živě představit, že vláda pod vedením premiéra udělá cokoli proti účinné obraně hranice a snaží se to s podporou neziskovkářů a ČT všemožně okecat.

Ukázkou takového přístupu byla včera v ČT redaktorka Tvarůžková, u níž lze pozitivní pohled na multikulturalismus pochopit, i když ne tolerovat. V rozhovoru s ředitelem pražského židovského muzea se uboze a dosti průhledně, zato vytrvale snažila vytvořit něco o pozitivním soužití Židů a muslimů. Když ředitel konstatoval, že komunikace mezi Židy a muslimy u nás není logicky žádná, především po výrocích některých muslimů v brněnské mešitě, byla z toho celá nešťastná a připomínala multikulturní sedánky organizované kardinálem Vlkem na podporu islamizace (které kazí pověst katolické církve stejně úspěšně jako vystoupení pana Halíka, poznámka autora). Zapálená reprezentantka názorů protinárodní rady ČT (která vědomě a s tichým souhlasem vlády porušuje zákony v souladu s programem Hate Free Culture vládního tajemníka Prouzy) asi neví, že Židé mají s muslimy a jejich agresivní ideologií dlouholeté praktické zkušenosti. Jsou cílem jejich rasistické nenávisti a vražedných útoků ode dne, kdy byl na části historického území obnoven v roce 1948 stát Izrael. Tvarůžková v touze po dialogu mezi Židy a islámskými teroristy zapomněla na muslimské divize SS, které vraždily Židy v bývalé Jugoslávii, stejně jako na současné palestinské teroristy vraždící dnes civilisty v Izraeli jako předvoj Islámského státu. Nelze se divit, že řada Židů odchází z Evropy, kde přestává být bezpečno. A kdo má větší zkušenost s rasisty než oni? Právě od nich bychom se toho o muslimech dozvěděli nejvíce.

Je to ostatně vidět i v dalším díle uprchlické komedie, tentokrát v Řecku. Tento stát zničený dvěma obdobími rozkrádání takzvaně liberálními vládami a ničený především Německem, které mu dluží ještě dnes válečné odškodnění, by měl bránit islamizační vlně vedené z Turecka za podpory Německa. Jen bych doplnil, že slavná EU neučinila nic pro dopadení zločinců, kteří rozkradli a vyvedli či odklonili do zahraničí miliardy eur. Dluhy má zaplatit řecký národ, o němž média EU vytvářejí prolhanou legendu, že prožral svůj národní důchod. Asi stejně jako naši důchodci prožrali svůj důchodový fond a stovky miliard, které zmizely v posledním čtvrtstoletí. Kdyby nedošlo k ekonomické likvidaci, pravděpodobně by byla řecká vláda odvážnější. Jen bych připomněl, že nedávno vypukl obrovský povyk v EU poté, co se řecká strážní loď snažila vytlačit z výsostných vod plavidlo s ilegály. Takže když se Řecko snaží, valí se na něj nadávky a vyhrůžku, když nikoli, rovněž. K prodloužení komedie a ohlupování občanů vymýšlí premiér vytváření jakési nové hranice, jako by nestačilo řádně bránit silou tu původní. Můžeme mít na Balkáně deset hranic, pokud nebudou řádně bráněny.

Pan prezident řeší problematiku odstrašujícího pronárodního vedení ČSSD řečnickou nadsázkou, já vystoupením z ČSSD. Komické na celé věci je, že v polovině února se socialističtí soudruzi budou zabývat mým vyloučením z důvodu neplacení členských příspěvků, tedy měsíc a půl poté, co jsem ze strany vystoupil. To je vzorová ukázka jejich politiky. Měli by se probrat, nasednout na úřední šimly a vyrazit na další anální expedici do Bruselu a Berlína. Ze srdce blahopřeji panu Aleši Brichtovi za toto skvělé slovní spojení v hodnocení současné vlády. Je vidět, že existují i vlastenečtí umělci, nejen prodejné staré brécy, které už kromě duše nemají co nabídnout a těšící se na islámské samce. Jen bych doplnil, že parta socialistických rektonautů by to mohla na cestě do Bruselu vzít přes Ankaru a Rijád, kde na ně už čekají se smíchem a vystrčenými zadky. Třeba se tam obohatí i něčím jiným než jen hnědou barvou.

Pokud jde o samotnou zbraň, které se všeobecně říká kalašnikov, proveďte jako bývalý důstojník exkurz pro laického čtenáře, co by o této zbrani měl vědět?

Takzvaný kalašnikov je z technického hlediska automatická karabina ráže 7,62 mm, z hlediska současné vojenské terminologie útočná puška. Je to dlouhá zbraň schopná střílet jednotlivými ranami i dávkami. Vyniká jednoduchou konstrukcí a spolehlivostí. Používá zkrácený puškový náboj. Vzorem pro její vývoj byly ukořistěné německé útočné pušky StG43 a 44 označované nacistickou propagandou jako Sturmgewehr, tedy v češtině útočná puška. Uvedené označení převzalo jako taktické pro svoje hlavní pěchotní zbraně NATO. V bývalém SSSR se používalo nepříliš jasné označení avtomat (automat), u nás dokonce značně nesprávné samopal, což je koncepčně jiná kategorie pěchotních zbraní. Zbraň byla s označením AK-47 (Avtomat Kalašnikova vzor 1947) zavedena do výzbroje roku 1947, jak vyplývá z uvedeného vzoru/označení. V devadesátých letech se v ruském tisku objevily informace, že zbraň nezkonstruoval Kalašnikov, ale generál Ljutyj, náčelník vývojového střediska, kde byl Kalašnikov zaměstnán po svém zranění ve druhé světové válce. Kalašnikov údajně vyvinul zcela nefunkční zbraň, která byla komisí odmítnuta. Ljutyj Kalašnikova údajně podpořil a z jeho nepovedeného výtvoru udělal světoznámou zbraň. Jako konstruktéra zbraně ovšem stalinská politická propaganda prezentovala mladého uvědomělého a politicky aktivního komsomolce a válečného hrdinu Kalašnikova, nikoli postaršího technokratického generála. Je samozřejmě otázka, kde je pravda. Nelze zcela vyloučit, že jedna z vývojových verzí zbraně posloužila jako vzor pro zbraň stejné kategorie, kterou vyvinuli naši konstruktéři a známou jako samopal vzor 58. Československý „samopal“ má však zcela odlišný závěrový mechanismus. Prvky z AK-47 používá rovněž známá izraelská útočná puška Galil, přezdívaná Kalach Košer. V roce 1974 byla do výzbroje sovětské armády zavedena modernizovaná verze s označením AK-74 v ráži 5,45 mm. Mimo AK-47 a jeho všemožných klonů včetně civilních zkonstruoval Kalašnikov ještě výrobní řadu univerzálního kulometu PK (PKT, PKB, PKM), který používá i naše armáda. Kalašnikov se stal nejrozšířenější pěchotní zbraní všech dob a symbolem mnoha revolucí. Dodnes je nejpočetnější zbraní na bojištích od Ukrajiny po Sýrii. Je zastoupen ve výzbroji většiny armád a jiných ozbrojených složek světa. Vyrobeno bylo podle různých odhadů více než 100 milionů kusů. Je podle něj pokřtěna vodka stejně jako některé děti v Africe.

Přicházejí jako vždy rozdílné zprávy z bojiště v Sýrii – jedny tvrdí, že Asad prohrává, podle jiných zpráv Asad vítězí. A optimisté tvrdí, že konec války by se mohl blížit. Jak to celé hodnotit? Jak úspěšné budou podle vás operace Asadovy armády v Sýrii s podporou Ruska a co soudíte o úrovni zapojení USA? Mluví se o tom, že zřizují základnu v severní Sýrii, případně že s pomocí Američanů bude osvobozen Mosul.

Situace v Sýrii je z hlediska Evropana nepřehledná. Ruská a evropská média se liší v hodnocení, americká sledují vlastní zájmy, k tomu samozřejmě islámská propaganda placená z Turecka a Saúdské Arábie, kterou kupodivu, na rozdíl od ruské, nikdo nepovažuje za nebezpečnou a neřeší ji jako bezpečnostní problém. Jsem zásadním nepřítelem jakékoli cizí nadvlády v naší zemi, počínaje všemožným ekonomickým i rasistickým multikulturním terorem a politickou korektností z EU, ale pokud bych si měl teoreticky vybrat mezi ruskou nebo islámskou nadvládou, tak bych si raději vybral tu ruskou. Vesměs nevítanou sovětskou armádu jsme tu měli déle než dvacet let, ale za celou dobu nepovraždila a neznásilnila ani zlomek počtu obyvatel naší země či Evropy jako muslimové v Evropě za poslední rok. Jak se chovají islámští teroristé podporovaní z Turecka a Saúdské Arábie v Sýrii a nejen tam, je všeobecně známé. Od Sýrie se však odvíjí řada dalších problémů. Především slouží jako důvod k islamizaci Evropy cestou záplavy ilegálů. To, že válka trvá již déle než pět let a po čtyři roky se žádné islámské tažení do Evropy nekonalo a jde tedy o evidentně organizovanou akci, nikoho z propagátorů islamizace neudivuje.

Lidé v Sýrii znají situaci lépe než my formou zprostředkovaných informací. Neustálé protahování války jim nic dobrého nepřináší. Prezident Asad opakovaně nabízel svobodné volby s tím, že v případě porážky odstoupí. Islámská opozice je proti. Důvod je jasný. Ve volbách by nezvítězila, protože vládu teroristů si přeje málokdo, s výjimkou jich samých. Proto umírněná i neumírněná opozice protahuje s pomocí především Turecka válku a snaží se rozhodnout na bojišti. Zásah Ruska takové možnosti zabránil a navíc odhalil špinavé zlodějské kšefty mezi teroristy a Tureckem. Pokud by došlo k pádu současné syrské vlády, rozhodovali by na území Sýrie islámští teroristé, přičemž je lhostejné, jak se zrovna účelově nazývají. V podstatě by šlo o kombinaci dominantního vedení Islámského státu a jiných podřízených teroristických organizací. Prakticky by došlo k legalizaci Islámského státu pod jinou firmou. Výsledkem by byly etnické čistky vůči křesťanům a alávitům, kteří jsou nejméně ortodoxní formou islámu, tedy další kolo uprchlické krize. Zároveň by pravděpodobně došlo k rozšíření úzké spolupráci s Tureckem na oficiální úrovni a za podpory Saúdské Arábie. Výsledkem by byly růst ohrožení Izraele a další bezpečnostní problém v oblasti. Proto lze jen doufat, že ideologická nenávist ze strany vedení EU, USA a Turecka nebude slavit úspěch a nepřeváží nad bojem s islámským terorismem.

Dlouhou válkou dosti vysílená syrská armáda pravděpodobně pomalu postupuje. Její ztráty by měli nahradit zrádci a dezertéři, kteří utekli s tureckou podporou do Evropy. Pomoc zbabělým ilegálům a jejich absence v oblasti bojů je možná zaměřena právě na omezení bojeschopnosti syrské armády odvedením použitelných branců. Jde o statisíce mladých mužů, kteří se přišli do Evropy sexuálně ukájet, ekonomicky parazitovat a šířit islám. Místo nich mají v Sýrii s teroristy bojovat Evropané. Pozice samozvaného Islámského státu by měla logicky slábnout. Pokud se výrazně zhoršila finanční situace teroristů poté, co došlo k odhalení jejich kšeftování s Tureckem při vývozu kradené ropy, může to pozice Islámského státu opravdu zhoršit. Jenže informace z tamní oblasti jsou značně nejisté. Dokladem by měla být rovněž informace o snížení žoldu pro bojovníky za islám na polovinu, což ukazuje, zač tito muslimové bojují. Žádná víra, ale loupení, násilí a teror ve jménu islámu. A prý to nejsou muslimové. Kolik bojuje za IS křesťanů, buddhistů, judaistů a dalších bezvěrců? Jde jen o to, zda ropná zlodějna nepokračuje, jen se o ní v rámci politické korektnosti a na podporu takzvané umírněné opozice mlčí. Ovšem je zde stále vydatný zdroj financí pro muslimské teroristy v obchodu s drogami a další kriminální činnosti financované z islámských zemí.

Zde bych jen připomněl fantastickou sebevraždu jedné české dívčiny, která si před několika měsíci vrazila třináctkrát nůž do těla, z toho dvakrát do srdce a jednou do plic, což je výkon, nad nímž by zbledl závistí i otrlý samuraj. Údajně tak učinila pod vlivem drog, přestože se v její krvi našly pouze stopové zbytky kokainu, který navíc obvykle nevyvolává agresivní reakce. Sebevraždu potvrzuje oficiální policejní zpráva. Na celé věci je nejzajímavější, že údajnou fantastickou sebevraždu spáchala na návštěvě u libanonského obchodníka s drogami, který disponuje vlastní ozbrojenou ochrankou a žije s její přítelkyní. Pomineme-li fakt, že se slušná žena vůbec stýká s něčím takovým, nelze přehlédnout hrozivý fakt, že muslimský obchodník s drogami a ochrankou je považován v naší zemi za něco zcela normálního. Další muslim, tentokrát z Íránu, skládal u soudu kauci 150 milionů a čelí obvinění, že organizoval ilegální obchody s pohonnými hmotami, které naší zemi způsobily miliardové škody. V obou případech to páchne ochranou přistěhovalých muslimských zločinců z nejvyšších míst. Prý jsme si polepšili z hlediska korupce. Nějak mi chybějí zástupy politiků a úředníků potrestaných za korupci posledního čtvrtstoletí, takže jen trapná mediální propaganda k udržení vlády podporující islamizaci. Musí se přece najít nebo vyrobit něco pozitivního. A premiér vidí ohrožení republiky na stupni nula.

Z hlediska vývoje v Sýrii by bylo nejvhodnější, kdyby spolupracoval síly bojující proti islámským teroristickým organizacím, nejen proti oficiálnímu hlavnímu zlu známému jako Islámský stát. Američané by měli bojovat v Iráku a nelézt do Sýrie, kam je nikdo nezval, Rusové a případní další spojenci by měli bojovat v Sýrii. Za doslova zločineckou propagandu lze označit stálé omílání civilních ztrát zabitých údajně ruskými nálety. Stejně byly donedávna napadány USA. Stejná komedie se hraje v Palestině, kde zlí Židé ubližují hodným islámským teroristům. Přitom teroristé vesměs nenosí uniformy a na jejich straně bojují značné počty dětí. Civilistu od bojovníka nelze rozlišit, což vědí všichni, kteří zažili Irák a Afghánistán. Jenže hlavní slovo v evropských médiích, především v ČT, mají omezení redaktoři vyrábějící islamistickou propagandu, vládní politici se svým pokrytectvím a přehlídkou podvodů, různí samozvaní aktivisté a političtí neziskovkáři. Vedení EU bojuje slovy proti teroristům v Sýrii, výjimkou je Francie, ale zároveň vráží dýku do zad Rusku pomluvami, nenávistnou propagandou a sankcemi. Turecko, které by dokázalo i bez pomoci irácké a syrské armády teroristy porazit, je podporuje. Podle mého názoru se válka v Sýrii ještě potáhne. Mírové rozhovory budou krajně problematické, jestliže jejich hlavním cílem bude odstranění prezidenta Asada a prezentování zájmů islámského státu jinými teroristickými formacemi napojenými na Turecko.

Zde bych zmínil další propagandistický hit islámských teroristů a evropských antisemitů, možná i podporovaný samozvanými elitami EU, které páchnou latentním socialistickým protiizraelským antisemitismem. Válka v Sýrii by podle nich měla sloužit k vytvoření velkého Izraele. Kdo zná reálnou bezpečnostní situaci, dobře ví, že Izraelci mají dost problémů s menšinou tvořenou více než milionem většinou Arabů a většinou muslimů ve vlastní zemi. Právě oni provádějí současné teroristické útoky noži, auty a podomácku vyrobenými trhavinami. Z bezpečnostního důvodu se Izrael zbavil takzvaných palestinských území, která představují základnu pro teroristické útoky, stejně jako početné muslimské uzavřené komunity Evropě. Území ovládané Izraelem se tak vlastně zmenšilo. A podle současných antisemitů Izrael vyvolal válku v Sýrii a touží po získání dalších území s takovým počtem Arabů a muslimů, že by jich bylo ve velkém Izraeli více než Židů. V takovém velkém Izraeli podle představ nemyslících antisemitů by legálně získali vládu muslimové ve volbách. Tak blbí Izraelci rozhodně nejsou, jeden holocaust už zažili. Obohacující nástup islámské kultury mohli vidět na silvestra. Kancléřka Merkelová se oficiálně přihlouple diví růstu antisemitismu v Evropě a ohrožení Židů, když přivedla více než milion muslimů, mezi nimiž ten, který není antisemita, je bílou vránou.

Ruský ministr zahraniční Lavrov nadále tvrdí, že Asada Rusko nikdy nevyzvalo k odstoupení a ani nevyjednávalo o zajištění jeho exilu. Jaké poválečné uspořádání Sýrie je podle vás nejpravděpodobnější? Mimochodem, jak vážně berete ohlasy ze Západu, že Putin schválně eskalací situace v Sýrii rozproudil davy uprchlíků jdoucích na Evropu?

Na tuto otázku jsem již částečně odpověděl v rámci předešlých otázek a před týdnem. Představa, že zrovna Rusko podporuje takzvanou uprchlickou krizi, je nesmysl z více důvodů. Především uprchlíků ze Sýrie do Turecka a jiných okolních islámských zemí bylo hodně přes milion, ještě než Rusko začalo s vojenskou pomocí syrské vládě. Saúdská Arábie nepřijala ani jednoho. Dále se prokázalo, že většina takzvaných uprchlíků vůbec nepochází ze Sýrie, ale z mnoha zemí Asie a Afriky, kde Rusko nepůsobí! Většina ze Syřanů by navíc měla bojovat proti terorismu a bránit svoje rodiny. Za nečekané bleskové rozpoutání ilegálního islámského přívalu mohou síly, kterým vyhovuje ekonomické i bezpečnostní oslabení Evropy. Taková akce by nebyla možná bez rozsáhlé předběžné organizace a zajištění. Něco takového by nezvládly ani jakési zločinecké bandy převaděčů. S nimi by si policie jednotlivých států dokázaly rychle poradit, pokud by k tomu byla politická vůle. Jenže ta chybí, stejně jako ochota k efektivní obraně hranic Evropy ze strany většiny evropských politiků. Aktéry islámské invaze jsou především islámské státy jako Turecko a Saúdská Arábie i některé další a z hlediska ekonomické konkurence i USA. Z tohoto hlediska je ilustrativní i přístup některých vlád, které odmítají svoje ekonomické ilegály přijmout zpět. Něco takového by si vůbec nedovolily, jestliže by EU s podporou USA na ně přitlačila. Jenže největší tlak není na zastavení islámské invaze, ale naopak proti vlastním obyvatelům, kteří jsou ohroženi, případně již napadeni v rámci multikulturního obohacování, jež nepříliš dávno hlasitě podporovala například primátorka Krnáčová (ANO), která chtěla věnovat legálům pražské byty. Hlavní bojová linie je mezi evropskými politiky z Bruselu a Berlína a jejich přisluhovači v jednotlivých státech na jedné straně a většinami vlasteneckých občanů na druhé straně fronty.

Poslankyně ODS Jana Černochová varuje před početně nízkými stavy armády. Nicméně ministerstvo obrany míní zahájit nábory. Co byste jako bývalý příslušník armády ministerstvu v tomto směru doporučil? A kromě personálií, jak potřebuje podle vás naše armáda dovybavit materiálně?

Armáda se evidentně snaží, ale nábor pokulhává. Je to zcela logické. Jakou důvěru může vzbuzovat herec jako ministr obrany, který bez svých poradců ani neví, co by řekl do kamery. Jakou důvěru může z hlediska obrany země vzbuzovat herec, jehož partnerka volá po muslimských samcích? Jakou důvěru může vzbuzovat politická strana, kterou taková dvojka reprezentuje? Jakou důvěru může vzbuzovat jako ministr obrany herec, jehož syn je šéfem strany, která nejvíce prosazuje islamizaci? Čí zájmy by takový herec reprezentoval? Čí zájmy by v době ohrožení reprezentoval premiér, jenž má za partajní kolegy a poradce samé islamizátory? Je zcela logické, že do armády se nikdo nehrne. Kdo by měl zájem bojovat za zájmy Agrofertu a geneticky upraveného obilí z Monsanta na Ukrajině? Je to asi stejné jako zájem bojovat za síťovku premiéra Nečase. Občasné řečnění pana Babiše o potřebě ochrany proti uprchlíkům a zrušení sankcí proti Rusku je jen trapná komedie zaměřená na hlupáky. Celé ANO dělá pravý opak a stále více našich občanů má toho lhaní, pokrytectví a politické korektnosti už dost. Už se tu lhalo a kradlo příliš dlouho. Prostě a jednoduše, současná vláda je nedůvěryhodná pro většinu občanů bez ohledu na zaplacené průzkumy.

Z tohoto hlediska se míjí účinkem i jinak rozumná podpora aktivních záloh prezidentem republiky. Nehrnou se tam ani aktivisté z politických neziskovek. Vydělávat se dá i pohodlněji v cizím zájmu. Naopak na záložáky ochotné něco udělat pro vlastní zemi se snáší kritika. Přitom oni představují poslední použitelnou zálohu v případě nasazení k ochraně hranic. Většina z nich ovšem nemá chuť dostat se do podřízenosti herce a bojovat někde v zahraničí za cizí zájmy. Kromě toho je většině z nich čtyřicet i víc, takže do aktivních záloh by je stejně nevzali. Jen vyvstává otázka, zda by je bylo čím vyzbrojit, jestliže vláda rozdává zbraně z armádních skladů jako pomoc do zahraničí jako o závod. Pokud je posílá do Sýrie či Iráku cestou americké armády, mohou se brzy objevit ve výzbroji teroristů z umírněné opozice.

Vedení ministerstva obrany je nedůvěryhodné, takže se můžeme těšit na cokoli. V rámci resortu by bylo třeba posílit funkční složky a minimalizovat úředníky v civilu i v uniformě.

Armáda by měla mít logický a smysluplný program z hlediska všech možných situací, nikoli se opírat o stupidní bílou knihu vyráběnou pod vedením novináře Šulce, samozvaného bezpečnostního odborníka a šéfa poradců ministra Vondry. Měli by jej vytvářet odborníci, nikoli party civilních diletantů a protekčních generálů s myšlením na úrovni desátníků a bezmeznou touhou po korytech ve velení NATO. Jenže armáda dlouhodobě neměla o nic takového zájem, vojenský expert Stropnický moji nabídku před více než rokem odmítl. Pravděpodobně to chystá jako dobře zaplacený kšeft pro svoje poradce a kamarády. Zde bych připomněl, se značnou dávkou zadostiučinění, že již v roce 1997 jsem v informační zprávě Války 21. století, vypracované pro předsedu branně bezpečnostního výboru Grosse, varoval před nárůstem masové migrace z Asie a Afriky do Evropy, islamizací v Palestině a chybnými přístupy k vedení vojenských operací podle zkušeností z války v zálivu. Následná mise v problematickém regionu, moje i řady mých známých, správnost názorů a obav potvrdily. Nikdo z politiků však nereagoval.

Paní Černochová vyzývá k tomu, co již dlouhodobě každý ví a na čemž dokonce resort obrany začíná pracovat. Problémy jsem nastínil v předešlém textu. Jen se hrozím toho, který odborník by zasedl na obranu za ODS, jejíž reprezentanti se zalykají bojovností, aby si udrželi aspoň zbytky voličů. Jen doufám, že to nebude pan Nečas se svojí manželkou, vždyť i on seděl na vysokém postu na obraně a rovněž nic nepředvedl. Když seděl na ministerstvu jejich reprezentant Vondra, dokázali mu akorát nacpat záplavu neuvěřitelně arogantních a neschopných diletantů, které musel zaměstnat na vedoucích pozicích, kde pokazili, co mohli. Takže i ODS má podíl na současném stavu naší obranyschopnosti. Typickou ukázkou je muniční sklad ve Vrběticích. Tamní neskutečné nepořádky by v klidu pokračovaly dodnes, kdyby se dvojice pitomců nepokoušela nelaborovat munici bez ohledu na bezpečnostní předpisy. Sklad evidentně patřil ministerstvu obrany, které tudíž odpovídalo v plné míře za bezpečnost a mohlo kontrolovat v souladu se zákonem i jednotlivé firmy a sklady. Dnes jsou pronásledovány soukromé společnosti, přestože ryba i zde smrdí od hlavy.

Ozbrojená část armády by se měla dostat do jakéhosi smysluplného a použitelného stavu. Problém nevidím ani z hlediska doplnění výzbroje. Nevím, jakou mají zálohu z hlediska fyzického i morálního opotřebení vrtulníky Mi-171š. Každopádně v kritické situaci je protivzdušná obrana. Ministerstvo není schopné se dopracovat k rozhodnutí z hlediska akvizice radarů, přestože je na stole už řadu měsíců nabídka typu, který je schopen plnit úkoly jak z hlediska přehledu, tak spolupráce s protivzdušnou obranou. Cestu akvizice vláda – vláda, která minimalizuje možnost korupce, podpořil dokonce i prezident republiky. Výhodou byla i nabídka značného podílu na výrobě pro českého partnera. V současnosti však dochází k pravděpodobně záměrnému zdržování, snaze realizovat akvizici co nejdražším způsobem přes agenturu NSPA, případně najít jinou cestu, která by vytvořila podmínky pro korupci i cestou nákupu méně vhodného typu. Zároveň by se měla dořešit obměna raketových systémů protivzdušné obrany. Představa, že ji může zajistit pouze letectvo, patří do říše pohádek. Dalším dlouhodobě opomíjeným problémem je dělostřelectvo, které tvoří 30 % palebné síly na bojišti. A najdou se i další oblasti. Ve výzbroji jak armády, tak policie chybějí moderní víceúčelová kolová obrněná vozidla koncepce MRAP, která mohou dodávat i domácí výrobci. Vůbec by bylo třeba posílit vlastní obranný průmysl jako zdroj obranyschopnosti, pracovních sil i růstu odborníků. Každopádně by se měla posílit obranyschopnost státu. Lze se však obávat, že k napravení zanedbané obranyschopnosti bude muset přikročit až příští vláda. Dosavadní dokázaly armádu jen ničit a rozprodávat. Téměř každé výběrové řízení končilo ostudou, tahanicemi a povykem kolem korupce. Efektivní zlepšení obrany státu bude dosaženo pouze tehdy, když podstatnou část zastoupení občanů získají ve volbách vlastenecké strany, nikoli subjekty, jež prosazují více či méně dlouho cizí zájmy a vlastní zisky.