Minulý rok slavilo Česko 30. výročí sametové revoluce a pádu socialismu. Byla toho plná média. 30. výročí konce posledního komunistického lágru, pracovního tábora Minkovice, jsme letos oproti tomu přešli mlčením. Co je toho podle vás důvodem?

Komunistický pracovní kriminál v Minkovicích. Fungoval podobně jako nacistický koncentrační tábor, a to prakticky až do konce roku 1989. Veřejnost si něco takového neuměla ani ve snu představit. Dodnes zůstává pro většinu veřejnosti neznámým. Je to jen dalším důkazem, kdo získal moc, resp. zůstal u moci. Pohrobci těch, kteří tábor zřídili, resp. vazby vytvořené za totality, které dnes stejně zneužívají demokratický systém. 

Minkovice byly tajným lágrem. Režim se snažil existenci tábora a toho, co se dělo za jeho zdmi utajit. Co bylo důvodem? 

Byli v něm i političtí vězni. Ti byli tabu pro veřejnost. Docházelo k těžkým pracovním úrazům, k trvalému zmrzačení včetně smrti. Vězni byli nelidsky týráni, trestáni, mučeni a nuceni k otrocké práci o hladu, bez odpovídající lékařské péče, což bylo součástí trestu. Dodnes nebyl nikdo z nich potrestán. Bachař Josef Vondruška se stal dokonce poslancem za KSČM. Souzen byl s výsledkem, že netýral politické vězně, a byl definitivně zproštěn obžaloby. Svědectví obětí jeho brutality nepomohla. Z logiky věci si komunisté nemohli dovolit bachaře-lidumily, stejně jako v 50. letech.