Některé státy tlačí na přijetí kvót, další říkají, že jde o hašení požáru benzínem a varují, že se nakonec do Evropy pohrnou miliony… Do jaké míry jsou uprchlické kvóty řešením?

Je potřeba rozlišit solidaritu a kvóty. Je zcela nesporné, že by státy, když už jsou součástí Evropské unie, měly být solidární a také Česká republika by se rozhodně měla zapojit. Tabulky a kvóty jsou ale druhá věc. Obávám se, že stanovení konkrétních čísel pro konkrétní státy může být kontraproduktivní. I když je snaha rozdělit zátěž na všechny součásti Evropské unie pochopitelná, existuje proti ní všeobecný odpor, který se ozývá z nejrůznějších stran. Myšlenka solidarity ano, ale konkrétní čísla? Ta by mohla vést k ještě většímu odporu k jakékoli solidaritě a imigrantům.

Důvodem, proč část veřejnosti ovšem solidaritu nesdílí je i to, že do Evropy i podle ředitele odboru azylové a imigrační politiky Ministerstva vnitra Tomáše Haišmana necestují trpící uprchlíci, ale většinou ekonomičtí migranti. Můžeme se ale na věc dívat i tak, že v Eritreji je diktátorský režim, tudíž by z tohoto státu měl azyl dostat každý, stejně tak ze Sýrie, kde se válčí a nemusíme ani zkoumat žádný ekonomický motiv. Jaký je váš názor na pojetí rozlišování mezi běženci a ekonomickými migranty?

Měla by být podána pomocná ruka azylantům, kteří k nám utíkají, aby se zachránili, a ne těm, kteří tu hledají jen ekonomické výhody. V každém případě by se v tomto směru mělo rozlišovat. Samozřejmě, že se k nám budou snažit dostat lidé, kteří si chtějí ekonomicky přilepšit a nejde jim o záchranu života. Existují ale bezpečnostní orgány, organizace, které s uprchlíky pracují a musí vše důkladně prověřovat. Pomáhat těm, kteří prchají do Evropy čistě z ekonomického hlediska, by byl jen start nekonečného příběhu. Podali bychom ruku a dopadli jako v pohádce o Smolíčkovi.

Chápu obavy odpůrců migrace i v dalším obvyklém argumentu. Existuje riziko, že se společně s imigranty k nám dostanou džihádisté, kteří jsou vysláni pod rouškou uprchlíků. Je to velké riziko a žádný soudný odborník ho nechce zpochybňovat. Zároveň ani já nechci zpochybňovat potřebu pomoci lidem, kteří prchají například z válkou zasažené Sýrie. To, co se tam odehrává, je katastrofa a jsem hluboce přesvědčený, že lidé, kteří právě odtud utíkají, tak nečiní proto, aby získali nějaké ekonomické výhody.

Když jsme u rozlišování, co soudíte o názorech, že bychom měli přijímat pouze křesťany, kteří by prý mohli být snáze integrovatelní?

Pokud jsem tento názor slyšel, vždy jsem se proti němu zásadně vymezil. Odmítám ho, a to hned dvakrát. Prvním důvodem je morální rozměr. Selektovat lidi podle náboženství? Ne. To je nepřijatelné. Pak je tu NE z hlediska praktického. Pokud budeme přijímat uprchlíky, na jejich zapojení do společnosti budou mít vliv úplně jiné faktory než náboženství – a to například jejich sociální postavení, vzdělání a jazykové vybavení. Pokud se do Evropy dostane křesťan a muslim z Eritreje, oba budou mít zhruba stejné problémy se integrovat, protože vzniknou problémy jazykové, kulturní atd.

Vysvětlím rozdíl. V době války v Jugoslávii k nám uprchla spousta křesťanů a muslimů z Bosny. Ani v té době, ani teď, pokud by k nám hypoteticky utíkali, by neměli velký problém se začleněním, protože budou blízcí jazykově i kulturně.

K tématu selektování podle víry je potřeba ještě připomenout jednu zkušenost z minulosti. S přijímáním cizinců máme obrovské zkušenosti. Za Husáka tady v rámci pomoci tzv. zemím třetího světa studovaly řádově stovky syrských studentů. Byly to praktické obory, studovali na lékaře, stavební inženýry, vojenskou akademii. Řada z nich u nás založila rodiny, etablovala se a stala se tak součástí naší společnosti. Dlouze bych mohl jmenovat řadu lidí z muslimského prostředí, kteří jsou obecně velmi respektovaní. Vždyť z muslimského prostředí máme senátora, myslím, že kandidoval za ČSSD. To, co sehrálo roli, bylo vzdělání a jazykové schopnosti, ne jejich vyznání. Samozřejmě uznávám, že může existovat riziko, že někdo zneužije otevřené dveře Evropy… Myšlenku selekce podle náboženského klíče považuji za zvrácenou.

Zvrácené je ovšem také to, že se například Islámský stát islámem zaštiťuje... Proč je podle vás evropská mládež náchylná k jejich propagandě? Ostatně velvyslankyně EU v Iráku Jana Hybášková upozorňuje, že IS se stává lákadlem nejen pro bojovníky, ale i pro představitele občanských profesí a muslimy do jisté míry přitahuje. Jak si to vysvětlujete?

Tzv. Islámský stát je atraktivní pro tisíce lidí zejména z třetí nebo čtvrté generace muslimských rodin. Možná se cítí rozpolcení v tom, že nepatří ani do Německa, ani do své muslimské komunity. Podle mého názoru ale jejich motivace není primárně náboženská. O tom jsem přesvědčený. Díval jsem se na řadu tzv. verbovacích videí, jejichž prostřednictvím se Islámský stát snaží oslovit potenciální spolubojovníky. Neapelují na potenciální bojovníky tím, že by hovořili a tom, že islám je skvělé náboženství, a propagovali jediný správný duchovní směr. Ne. Oni zjednodušeně řečeno vyzývají: „Přidej se k nám a budeš na správné straně v boji dobra a zla.“ Útočí na myšlení lidí, kteří jsou frustrovaní a bez perspektivy. Tito lidé najednou vidí sice brutální a krvavý příběh, ale zároveň příběh, který je přesahuje. Jeden můj kolega situaci krásně vyjádřil, když popisoval cestu mladého francouzského nebo německého džihádisty do Sýrie. Co má v hlavě a co má v baťůžku? Islám a Korán pro pitomce. Prosím vás, nejde o vtip. Měl na mysli knihu, která v krátkosti vysvětluje, co je islám.