Armáda se připravuje na možnost velkého konfliktu. Problémem jsou lidi. Tohle se dnes často objevuje ve zprávách a komentářích. Co si o tom myslíte?

Ve zprávách a komentářích se povídá leccos. Problémem je definice pojmů, která nám chybí, takže těžko určit, co by mělo být oním „velkým konfliktem“. Pomineme-li válku občanskou, obecně se náš stát může zapojit do dvou typů konfliktů. Jednak do války se sousedem, kdy by se bojovalo na našich hranicích, jednak do války v rámci koalice, kdy by byly vyslány expediční síly. Jelikož tři ze čtyř sousedů jsou našimi aliančními spojenci (někdy to ale nemusí znamenat výhodu, vzpomeňte na srpen 1968), tak je pravděpodobnější vyslání expedičních sil.

Pokud jde o lidi, tak máme opačný problém, než hlavní hrdina Cimrmanova dramatu „Hospoda na mýtince“. Jemu tam chodili lidi, nám lidi do armády příliš nechodí. Takže nevím, jak by se v onom avizovaném „velkém konfliktu“ mohlo zapojit našich zhruba 25 rot pozemního vojska, aby si toho vůbec někdo všiml.

Jak vnímáte některé projevy prezidenta Petra Pavla a náčelníka generálního štábu Karla Řehky, které by daly hodnotit jako „volání po válce“?

Náčelník generálního štábu má přípravu na válku v popisu práce. U něho je proto militantní rétorika vcelku normální. Snad by ale mohl na toto téma méně mluvit a více konat. Zatím nejviditelnějším prvkem české militarizace je stoupající počet generálů, k 1. listopadu 2023 jsme jich měli již čtyřicet.

Stojí za to provést srovnání s koncem léta 1938, kdy se také velmi hlasitě hovořilo o válce. Tehdy jsme měli 138 generálů na 200 000 vojáků, tedy jednoho generála na 1 450 vojáků, nyní 40 generálů na 29 000 vojáků, tedy jednoho generála na 725 vojáků. Tehdy se 89 generálů nacházelo u vojsk a 49 generálů v ústředí, tedy poměr byl 65 : 35. Nyní se jen čtyři generálové nachází u vojsk a 36 v ústředí, tedy poměr je 10 : 90. V roce 1938 dokázala armáda za deset dnů zvýšit svůj počet na cca 1 250 000 plně vystrojených a vyzbrojených vojáků (jeden generál na 8 990 vojáků), v roce 2023 by armáda dokázala během deseti dnů zvýšit stav na 35 000 plně vystrojených a vyzbrojených vojáků (jeden generál na 875 vojáků). Pro mírovou přípravu máme dvojnásobný počet generálů, ale pro válečný konflikt dokonce desetinásobek, než měla naše armáda v roce 1938.

Nahrál jste mi. Lze tedy srovnat současnost s rokem 1938, kdy mobilizaci podpořila většina českého obyvatelstva...

Můžeme srovnávat mnoho vojenských věcí z let 1938 a 2023 – počty generálů, počty vojáků, počty výzbroje, počty jednotek, většinou půjde z hlediska současnosti o srovnání tristní. Ovšem Češi z roku 1938 a Češi z roku 2023, tady se není čeho chytit. Češi z roku 1938 byli dvacet let cíleně vychováváni k intenzivnímu vlastenectví a k národní hrdosti, což se projevilo nejen v září 1938, ale také během let okupace. Jak byli Češi všech generací vychováváni v posledních dvaceti letech?

Koncem května 2023 se premiér Fiala sešel s ministryní Černochovou a náčelníkem genštábu Řehkou a po schůzce konstatoval: „Všichni jsme se shodli, že naším společným a nejvyšším zájmem je silná a moderní armáda, a podle toho budeme postupovat“. Co vy na to?

Ano, pan premiér vyslal jasný signál, ovšem jako obvykle se zcela nejasnými parametry. Co to je ona „silná a moderní armáda“? Protože on sám to neřekl, můžeme jen srovnávat – buď s naší historií, nebo s dnešními sousedy. Srovnání s naší minulostí je velmi tristní – v roce 1938 jsme měli mírovou armádu o síle dvou desítek divizí, v roce 1989 o síle desítky divizí. Nyní máme pouhé dvě brigády, jež se početně i výzbrojí nevyrovnají ani jediné divizi z výše uvedených let.

Ale srovnání se současným Polskem je ještě horší. V roce 1938 naši spolu s Poláky zaujímali páté a šesté místo mezi evropskými armádami, v roce 1989 jsme my i Poláci byli stále v první desítce. Nyní má Polsko čtyři divize a letos začalo stavět pátou, k tomu dvě samostatné brigády, navíc v teritoriálních silách má tak dvakrát více praporů, než my máme rot. Polsko má sice čtyřikrát početnější obyvatelstvo než my, ale jeho armáda je, měřeno počtem bojových brigádních jednotek, až sedmkrát silnější. Snad jim tedy konkurujeme aspoň v tom počtu generálů…

Vše je ale zdůvodňováno nedostatkem peněz pro naši armádu v minulosti...

Nejsem ekonom, takže nemohu sloužit podrobnějším rozborem, ale… V roce 2016 činil armádní rozpočet necelých 48 miliard, v roce 2021 již 85 miliard, tedy za pět let došlo k nárůstu o více než polovinu, přičemž neřeším inflaci, jež ale rozhodně nečinila 50 procent.

V roce 2016 i v roce 2021 jsme měli fakticky stejně silnou i stejně vyzbrojenou armádu, ono zvýšení peněz o polovinu se tedy v konečných výstupech neprojevilo. Mám obavu, že podobná situace bude i v letech následujících, protože naše armáda se zdá být černou dírou, kde bez výsledného efektu mizí jakékoli finanční prostředky, jež dnes přitom zoufale chybějí ve všech ostatních oblastech našeho života.