Šéf TOP 09 Miroslav Kalousek popsal v rozhovoru pro Aktuálně.cz, jak se ho snažil získat Babiš pro spolupráci: „Je rok 2004, střecha hotelu Aria, kde mi Andrej Babiš řekl, že si vybrali tři mladé nadějné politiky, každého z jiné strany: Stanislava Grosse (ČSSD), Ivana Langera (ODS) a mě. A že stojí o spolupráci. Že bude kompenzovat politickou kariéru s tím, že politická rozhodnutí ve prospěch Agrofertu jsou samozřejmostí.“ Kalousek ho tehdy, jak uvedl pro zmiňovaný server, poslal do háje. Babiš celou interpretaci odmítá. Lze někomu z nich věřit?

Pro mě je „svatá válka“ mezi Kalouskem a Babišem kuriózní. Domnívám se, že jeden z nich je za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet, jak se říká v jednom lidovém rčení. To jsou pro mě osoby stejně nepřijatelné a z velice podobných, nebo dokonce identických důvodů: pro jejich bezskrupulóznost chování podle hesla, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr. U rozhovoru mezi pány Kalouskem a Babišem jsem nebyl, takže to nemohu dosvědčit ani jednomu.

Je to zajímavá shoda náhod. Byl jsem přibližně před deseti dny v internetové televizi Xavera Veselého, která se jmenuje xtv, takže každý si to může pustit. Najděte to, ať je zřetelné, že jen odkazuji na to, co už jsem říkal. A to, že Andrej Babiš není nový účastník politické scény, protože už v roce 1998, to znamená před 19 lety, jsem z jeho úst, opakuji z jeho úst, ne že mi to říkal někdo třetí… Ale Andrej Babiš tehdy řekl, že má „svojich ľudí v politike“, a odvážím se jmenovat. Jsem si tím jménem naprosto jist, že on tehdy řekl, že pro něho pracuje Stanislav Gross. Těch jmen tehdy řekl více. Těmi ostatními jmény, je to devatenáct let, si nejsem tak jistý, abych dnes uváděl, že to byl ten nebo onen, ale tehdy těch jmen uvedl pět. To vím bezpečně, protože u každého jména uváděl politickou stranu, ve které hájí jeho zájmy. Myslím, že pro ilustrování toho, o co vám jde, je to postačující. Toto já mohu odpřísáhnout, protože si ta slova pamatuji téměř doslovně, protože to tehdy bylo pro mě šokující.

Jak jste zareagoval?

Myslím si, že jsem tehdy říkal něco ve smyslu, že to slyším poprvé v životě, že by nějaký velkopodnikatel měl své lidi v té době ve všech významných politických stranách.  

Miroslav Kalousek prosadil na jednání sněmovny bod „daňové podvody“ ministra financí. Už samotný název bodu se stal terčem kritiky, protože žádný podvod není prokázaný. Kalousek k tomu říká, jak se také objevilo v už zmiňovaném rozhovoru na Aktuálně.cz, že si stojí za označením, ale, cituji: „Nepohybujeme se jen v oblasti trestního práva. Podvod je obecně nečestné jednání, nemusí jít jen o trestný čin. Ministři by se neměli chovat jako podvodníci, i když to nenaráží přímo na trestní zákoník.“ Jak nahlížíte na projednávání a tento vývoj ve sněmovně?

Nebudu se pouštět do nějakého interpretačního sporu, jaké slovo co znamená. Na Facebooku jsem k tomu napsal své komentáře. A když k nim uvedu nadpis, je jednoduchý: Ten, kdo potírá daňové úniky a optimalizace u jedněch, nemůže být symbolickým nositelem téhož u sebe, a to ve velkém. To je podstata problému. A jestli tomu říká někdo tak nebo jinak, je nepodstatné.

Takže podle vás dostatečně zatím nevysvětlil kauzu s dluhopisy, nebo vysvětlil?

Považuji za prokázané, že ten, kdo vede svatou válku s daňovými optimalizacemi a daňovými úniky jiných, je sám prokazatelně udělal. Je prokázáno, že jeho kroky jsou přinejmenším daňovými optimalizacemi, jinými slovy vyhýbáním se dani. Do jaké míry jsou jednotlivé kroky ještě zákonné a do jaké už nejsou zákonné, na to jsou jiné orgány, to mi nepřísluší rozdělovat. Prostě je prokázáno, že ten, kdo se staví do role vymítače daňových úniků a optimalizací, prokazatelně sám a ve velkém takové postupy praktikoval.

Každopádně dolní komora vyzvala Babiše, aby do konce dubna vysvětlil své daňové záležitosti. Pokud tak neučiní, má z toho premiér Bohuslav Sobotka vyvodit důsledky. Babiš sdělil, že už vše vysvětlil, ale že ještě bude informovat poslance v písemné podobě, a dodal, že ho stejně sněmovna „zlynčuje“. Co bude dál?

Odkážu vás zase na komentář starý asi měsíc. A odkazuji vás záměrně na stará hodnocení, aby bylo zjevné, že to, co říkám, není ovlivněno tím, co se dnes píše. Tyto názory, co teď vám říkám, mám už dlouhou dobu zpátky, a můj komentář, myslím si, že se jmenuje Harakiri, říká, že ve chvíli, kdy premiér české vlády o místopředsedovi a ministrovi financí prohlásí, že, a teď ten výrok trošku zmodifikuji, ministr financí ošulil stát na daních, měl už v tu chvíli jen jednu jedinou variantu, a to donést odvolací listinu prezidentovi republiky. A teď není důležité, co si o tom myslím já, vy nebo vaši čtenáři. Pokud je premiér české vlády přesvědčen tak silně, že oznámí národu, že ministr financí ošulil stát na daních, tak ho musí odvolat. Vše, co se odehrálo od té doby, jsou jen zesilující argumenty. Myslím, že je to přibližně tak tři týdny, co to řekl. Od té chvíle nemá jinou alternativu. Pokud nic dalšího neudělá a bude pokračovat tahle slovní válka, tak premiér Sobotka a sociální demokracie před národem páchají rituální sebevraždu. Proto jsem také ten příspěvek nazval Harakiri. Protože každý normální člověk, který o tom nic neví a také nic vědět nemusí, nejsme schopní posoudit, co je nezákonné či nemorální, tak ve slovech a činech premiéra vnímá nad slunce jasný nesoulad.

A co voliči ANO, jak tato situace může ovlivnit jejich sympatie k hnutí?

V žádném případě se nechci dostat do role někoho, kdo se zastává Kalouska proti Babišovi, nebo obráceně. To bych skutečně nechtěl, kdyby to takto vypadalo. Pro mě jsou rovnocenně nepřijatelní oba. Já k tomu doplním, že je ještě třetí, kdo je také bez dvou za dvacet, a to je Sobotka. Když to domyslíte do důsledků, nastává strašidelná situace na české politické scéně, protože tři významné politické subjekty jsou reprezentovány osobami, jejichž důvěryhodnost je ve skutečnosti pro racionálně uvažujícího člověka blízká nule. Přesto tyhle politické subjekty mají poměrně velké voličské preference, a mně z toho vyplývá, že preference nevycházejí z racionálního hodnocení situace, ale je to už dnes souboj fandovství, vášní, které vůbec nevycházejí z reálného základu. Evidentně jsme ve stadiu… Teď nechci jmenovat, abych neurazil nějaké fanoušky, ale fanatičtí fanoušci jednoho fotbalového klubu spontánně skandují: Bijte je. To se dá slyšet jak na fotbalových, tak hokejových zápasech. V takové situaci se nachází česká politická scéna a voliči těchto tří subjektů se nechali vtáhnout do tohoto v uvozovkách nadšeného volání. Když si sečtu preference tří subjektů, o kterých teď mluvím, vychází z toho strašidelný závěr, že téměř polovina voličů odhodlaných jít k volbám se rozhoduje na základě vášní, pocitů, fandovství, nikoli na základě racionálního zvážení toho, co ten či onen politický subjekt přináší pro tuto zemi, a to mi připadá nejstrašnější zjištění.
Velice často kolem sebe slyším, a je to rozšířený názor: kritika Kalouska vůči Babišovi je nepřijatelná, ten má také tunu másla na hlavě, a proto nechceme slyšet, co říká. To je vlastně ilustrace k tomu, že posuzování je neracionální, že je v něm fandovství a jednoduchý způsob: nechtít vědět. Už dlouho se v české společnosti traduje pojem tzv. blbá nálada a hledají se viníci, kteří nám tu blbou náladu dělají. Myslím si, že na tomto příkladu je vidět, že si to lidé dělají sami. Když nechtějí naslouchat věcným argumentům, nechávají se vtáhnout do fandovství, zůstávají na povrchu, tak si nutně chystají velká zklamání, a že to dělá tak velký podíl společnosti, pak není divu, že je blbá nálada silná, dlouhotrvající a hned tak nás neopustí. Z takového pohledu na politiku nemůže vzejít nic jiného než hluboké zklamání.