Pane premiére, čekají nás oslavy 30 let od pádu komunistického režimu. Zúčastníte se nějakých veřejných akcí?

My ty akce hlavně organizujeme. Přijdou sem premiéři, přijde sem můj přítel, předseda německého parlamentu Wolfgang Schäuble; zveme státníky tak, jak to bylo na 100 let výročí Československa, i tohle výročí si připomeneme za účasti evropských leaderů.

Na jednom z minulých 17. listopadů tu byli další středoevropští prezidenti a během společné akce na našeho prezidenta na Albertově demonstranti házeli vejce a další věci. Jste připraven, že se vám letos může stát něco podobného?

Máme oficiální část, ta není veřejná a jako vláda jsme rozdali na granty a soutěže 30 milionů korun pro neziskové organizace v rámci připomenutí 30 let od pádu komunismu. Nebylo to dokonce ani vyčerpáno. Já osobně jsem například pomáhal paní Zuzaně Brikcius zachraňovat výstavu Charty 77. Lobboval jsem u pana ministra Staňka a teď jsme také přispěli k výstavě Nezlomní. Pozvala mě tam dvě hodiny před začátkem akce. Byl jsem tam s dcerou. Ale pro některé to byl stejně problém. Asi že jsem si dovolil vůbec přijít. Myslím ale, že kdybychom se v tom neangažovali, žádná taková výstava není. No a pak si přesně říkáte, pro dobrotu na žebrotu.

Pokud jde o listopad 89, každoročně slýcháme kritiku toho, jak se naše země, především v 90. letech, vyvíjela. Sám to také kritizujete. Je podle vás reálné, aby byly největší polistopadové průšvihy někdy skutečně objektivně zmapovány a vyšetřeny?