Paní poslankyně, vy jste členkou výboru pro sociální politiku. Jak vidíte sociální systém České republiky, v čem jsou mezery, co naopak je třeba lepší než v ostatních státech?

Sociální systém je velmi složitý problém, protože se dotýká každého člověka, a to od chvíle narození až do jeho skonu. A je nemožné vyjít stoprocentně spravedlivě vstříc všem, takže vždy bude někdo nespokojen, nikdy to „nebude hotové“ a zákon – byť sebelepší – nikomu nezaručí šťastný a spokojený život. Přesto je nutné se o to snažit. Naše republika obecně patří k jedněm z nejbohatších a nejlepších míst k životu a sociální systém, ve kterém žijí naši lidé, by statisíce, a troufám si říci i miliony lidí na celém světě braly jako luxus. Pokud se ale soustředím na naší malou zemi, tak to, co mi na našem sociálním systému vadí, je to, že Ministerstvo práce a sociálních věcí je jako kolos, kterému chybí jednotná, jasná, zřetelná linie, která by kočírovala chod neuvěřitelného množství finančních toků, které plynou tam či onam, někam vůbec a někam dvakrát i víckrát. Bohužel, vedení MPSV není s to je uchopit, zkonsolidovat do několika zásadních proudů a kočírovat s tím, že bude ctít vizitku dobrého hospodáře a dobrého člověka. Podle mě je důležité, což se zatím nedaří, vytvořit dobrý, odborný a funkční tým a zabránit zneužívání systému. Stát by měl přeci pomáhat lidem, kteří se ocitnout v nezaviněné nouzi, především nečekanou životní situací.

Máme se podle vás bát toho, o čem se hodně mluví, že prostě jednou nebude dostatek financí na vyplácení důchodů? A co dělat, aby peníze na důchody byly?

Důchodová reforma je nepochybně jeden ze zásadních problémů, který se nepodařilo vyřešit ani několika vládám před námi. Nicméně si myslím, že „nedostatek financí“ není ta správná otázka. Bohužel si to většina lidí myslí, protože je dnes a denně přesvědčována podobnými prohlášeními. Otázkou přece je správné rozdělování financí a efektivní příjem a výdej. Chybí nám v tomto ohledu osvěta, neřku-li finanční vzdělávání, které by lidem vysvětlilo, jakým způsobem „stát“ funguje. Co patří do položek, které si můžeme dovolit a na které by stát měl vždy najít peníze. A základní výplata důchodu do tohoto patří. Co patří do těch položek, které si dovolit nemůžeme, a kam musíme přispět i jako občané, abychom jako sociální společnost nepadli na dno. Kromě toho, nejen naše republika, ale celý svět je v pohybu, takže nelze „vymyslet“ systém, který bude platný několik desítek let. Budou se neustále měnit demografická data a dle nich je třeba důchodovou reformu přizpůsobovat. Zákon by měl být tedy do značné míry i flexibilní. A v neposlední řadě je potřeba připomenout vlastní zodpovědnost lidí s výhledem na stáří a zajištění v něm.

Jak konkrétně vidíte například situaci matek samoživitelek, placení alimentů, když toto porovnáte v okolních státech, například v Rakousku nebo v Německu?