Paní poslankyně, vy jste členkou výboru pro sociální politiku. Jak vidíte sociální systém České republiky, v čem jsou mezery, co naopak je třeba lepší než v ostatních státech?

Sociální systém je velmi složitý problém, protože se dotýká každého člověka, a to od chvíle narození až do jeho skonu. A je nemožné vyjít stoprocentně spravedlivě vstříc všem, takže vždy bude někdo nespokojen, nikdy to „nebude hotové“ a zákon – byť sebelepší – nikomu nezaručí šťastný a spokojený život. Přesto je nutné se o to snažit. Naše republika obecně patří k jedněm z nejbohatších a nejlepších míst k životu a sociální systém, ve kterém žijí naši lidé, by statisíce, a troufám si říci i miliony lidí na celém světě braly jako luxus. Pokud se ale soustředím na naší malou zemi, tak to, co mi na našem sociálním systému vadí, je to, že Ministerstvo práce a sociálních věcí je jako kolos, kterému chybí jednotná, jasná, zřetelná linie, která by kočírovala chod neuvěřitelného množství finančních toků, které plynou tam či onam, někam vůbec a někam dvakrát i víckrát. Bohužel, vedení MPSV není s to je uchopit, zkonsolidovat do několika zásadních proudů a kočírovat s tím, že bude ctít vizitku dobrého hospodáře a dobrého člověka. Podle mě je důležité, což se zatím nedaří, vytvořit dobrý, odborný a funkční tým a zabránit zneužívání systému. Stát by měl přeci pomáhat lidem, kteří se ocitnout v nezaviněné nouzi, především nečekanou životní situací.

Máme se podle vás bát toho, o čem se hodně mluví, že prostě jednou nebude dostatek financí na vyplácení důchodů? A co dělat, aby peníze na důchody byly?

Důchodová reforma je nepochybně jeden ze zásadních problémů, který se nepodařilo vyřešit ani několika vládám před námi. Nicméně si myslím, že „nedostatek financí“ není ta správná otázka. Bohužel si to většina lidí myslí, protože je dnes a denně přesvědčována podobnými prohlášeními. Otázkou přece je správné rozdělování financí a efektivní příjem a výdej. Chybí nám v tomto ohledu osvěta, neřku-li finanční vzdělávání, které by lidem vysvětlilo, jakým způsobem „stát“ funguje. Co patří do položek, které si můžeme dovolit a na které by stát měl vždy najít peníze. A základní výplata důchodu do tohoto patří. Co patří do těch položek, které si dovolit nemůžeme, a kam musíme přispět i jako občané, abychom jako sociální společnost nepadli na dno. Kromě toho, nejen naše republika, ale celý svět je v pohybu, takže nelze „vymyslet“ systém, který bude platný několik desítek let. Budou se neustále měnit demografická data a dle nich je třeba důchodovou reformu přizpůsobovat. Zákon by měl být tedy do značné míry i flexibilní. A v neposlední řadě je potřeba připomenout vlastní zodpovědnost lidí s výhledem na stáří a zajištění v něm.

Jak konkrétně vidíte například situaci matek samoživitelek, placení alimentů, když toto porovnáte v okolních státech, například v Rakousku nebo v Německu?

Samoživitelky jsou jedním z témat, která se mě osobně velmi dotýkají, protože znám spoustu báječných žen, které se s tímto problémem musí potýkat poměrně tvrdě a dlouhou dobu. V tomto ohledu jsme jako společnost zaspali několik desítek let. A vím, že každý jedinec – matka či otec – který zůstane sám s dětmi a musí a chce se o ně starat, obstát coby rodič a zároveň vydělávat, má jednu z nejtěžších pozic v životě. Velmi intenzívně se v PS zasazuji o zjednání nápravy v zákonech a skutečně velmi aktivně spolupracuji s Ministerstvem spravedlnosti, aby se nám to podařilo.

Také vítám aktivity organizací, jako je např. Asociace neúplných rodin či Alimenty dětem, Reverzní výživné a dalších, které se snaží opravdu konkrétně pomoci lidem, kteří se ocitnou v této nelehké životní situaci. A především v této oblasti chybí dobrá informovanost jak samotných rodičů samoživitelů, tak našich státních orgánů, které by měly rodičům samoživitelům aktivně pomáhat. Neboť dle organizací, které se zabývají pomocí s vymáháním výživného, je zde dle platného právního řádu úspěšnost 60–70 %. Jen musí úřady vědět, jak poradit samoživitelům s tímto problémem, a ne je posílat na policii, kde se samozřejmě začíná neplatič stíhat za neplacení, ale policie určitě nebude vymáhat dlužné výživné. Jak se ukazuje, nikdo mamince či tatínkovi neporadí další kroky k vymožení výživného.

Hnutí ANO, jehož jste členkou, od začátku prosazuje větší zastoupení žen v politice. V čem vidíte v tomto směru výhody?

Výhody vidím především v tom, že ženy v politice jsou samozřejmě také manželkami, matkami, dcerami a ten „rodinný a sociální život“ v této pozici si prožily ve faktické, a nikoliv hypotetické rovině jako muži.
Kromě toho ženy jsou lepšími vyjednavačkami, nepotřebují se prosazovat za každou cenu, jsou ochotnější přijmout jiný názor, pokud je skutečně ku prospěchu věci, a jsou schopnější najít řešení, mnohdy naprosto nová a neotřelá, která jejich mužské protějšky prostě nenapadnou. Zkrátka jsou celoživotně vybaveny daleko lépe k tomu si poradit v každé situaci a v politice tomu není jinak. Bude to ještě dlouhá cesta dostat do politiky – ať komunální, krajské, či celostátní – více žen. Ale zavedením kvót tomu určitě neprospějeme.

Když se podíváme na současnou politickou situaci, jak vidíte situaci kolem prezidenta Zemana? Co si s odstupem myslíte o „kauze“ Brady? Jak to vlastně podle vás bylo ohledně ministra Hermana?

Samozřejmě, že s nadsázkou řečeno „zmatky na Hradě“ nepřispívají k dobrému obrazu země a to mě jako každého obyvatele velmi mrzí. Kauza „ Brady“ byla dle mého přehnaně demonstrována a zneužita oběma stranami. Nebylo nutné vydávat prohlášení čtyř nejsilnějších zástupců země v této situaci a také nebylo nutné kvůli tomu svolávat demonstrace na Staroměstském náměstí. Pan Brady byl vybrán legitimně, podle protokolu a pravidel a schválen jako člověk, kterému přísluší získat státní vyznamenání jménem České republiky. A to se zkrátka mělo stát stejně jako u všech ostatních.

Pan Daniel Herman se setkal s dalajlámou, protože je svojí podstatou, vzděláním a životním směřováním duchovní člověk, takže je pro mě lidsky pochopitelné, že tuto šanci využil a uvítal. Neznám do detailu protokolární povinnosti ministrů, ale nemyslím si, že by fakt, že se tak stalo na půdě Ministerstva, mělo mít nějaký zásadní dopad na chod zahraniční politiky ČR či chod naší společnosti.

Má podle vašeho názoru Miloš Zeman šanci, pokud se rozhodne kandidovat, obhájit svůj současný post?

Je nutné říci, že procentuální obliba prezidenta této země je sice kolísavá + - 10–15 %, nicméně v průměru – podle statistických průzkumů – má neustále téměř padesátiprocentní popularitu mezi obyvateli této země. A to je fakt, který prostě musíme přijmout. Takže pokud bude prezident Zeman chtít obhájit svůj post, bude určitě jedním z důležitých a silných kandidátů.

A koho byste na místě prezidenta ráda viděla vy?

Nemám konkrétní jméno a počkám si, jestli nepřijde někdo, kdo by mě skutečně oslovil a „nadchnul“. Byla bych velmi ráda, aby to byl charizmatický, vzdělaný a kultivovaný člověk, na kterého bych mohla být pyšná. A bylo by milé, kdyby to mohla být žena.

Zemanovi zvyšuje preference mimo jiné jeho postoj k migrační krizi. Jak toto jeho stanovisko hodnotíte a jaký postoj k migrační krizi, k otázce přijímání či nepřijímání migrantů, máte vy?

Strach z extrémního příchodu migrantů na území naší republiky je pochopitelný a ani já nepatřím k těm, kteří by chtěli, aby se z naší země stala země někoho jiného. Myslím si však, že v našem případě to není úplně krizová záležitost. Jsme spíše neustále mediálně atakováni a je přirozené, že na to reagujeme. Nejsme země, která je místem, kde se migranti vyloďují, ani místem, které určují jako cíl svého budoucího života. Takže nám to skýtá možnost připravit se právně i fakticky na eventuální větší zástup obyvatel z problémových zemí, což si myslím, že se děje. Chci, aby naši občané měli stále pocit, že je to naše země, ale nepatřím k těm, kteří rozdmychávají nenávist za každou cenu, mnohdy jen kvůli osobní popularitě.

Když jsme u toho. Německem nedávno otřásla vražda mladé dívky, ze které je podezřelý právě mladík z Afghánistánu, tady je zase velkou aférou napadení a pokus o znásilnění sestřičky v české nemocnici také migrantem. Co na to právě v kontextu s přílivem migrantů do Evropy říci?

To samé, co jsem řekla v minulé otázce. Tyto věci se děly i před přílivem nových migrantů do Evropy. Dějí se i v této chvíli a budou se dít i nadále a „migrační problém“ není úplně to správné označení pro tyto osobní tragédie obětí. Z vlastní zkušenosti jistě víte, jak jednoduché je dát do kontextu politickou situaci v zemi a konkrétní selhání jedinců či problémových skupin. Ale toto se děje celou dobu historie existence lidské společnosti. Pokud existuje něco, co má opravdu vliv na vzrůstající násilí či agresivitu je fakt, že se na jednom místě ocitá více lidí – třeba i různých názorů – než bývá zvykem. Čím více lidí na menším prostoru, tím více problémů. Chudoba, násilí, vojenské konflikty, náboženství atd. jsou jen věci, které tyto eskalující věci násobí. Nicméně je také důležité říci, že by každý migrant by měl respektovat pravidla naší země.

Když se podíváme vyloženě do zahraničí. Co říkáte na vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách a co myslíte, že to bude znamenat nejen pro Ameriku, ale také pro Evropu?

Já osobně jsem dávala přednost paní Hillary Clinton, díky její historické politické zkušenosti a i faktu, že by byla první ženou prezidentkou USA.
Nicméně zvítězil Donald Trump a pro mě je to signál touhy společnosti po silném vůdci, který by jednoduchým a rychlým způsobem vyřešil, co léta občany trápí a čeho se bojí. Což je naprosto pochopitelné, zároveň však nemožné. Donald Trump si teprve postupně bude uvědomovat, jak vlastně politika funguje, a bude záležet na jeho silném osobním nasazení a na odbornosti a dynamice týmu, který si vybere. Teprve v příštích měsících bude patrné, jak se s tímto faktem „popere“. Možná bude mít sílu něco zlepšit a změnit, možná se jen přizpůsobí, možná se dopustí fatální chyby. Těžko říct. Nejsem expert na zahraniční politiku a nechci se pouštět do analýz, které mi nepřísluší. A budoucnost nabízí opravdu veškeré možné cesty.

Experti předpovídají, že z Trumpova vítězství se rozhodně neraduje Ukrajina, kterou nový americký prezident hodí přes palubu a přestane ji podporovat, jak tomu je nyní. Tedy, co se stane s Ukrajinou? Krym je patrně nevratný, ale co konflikt na východě a stav Ukrajiny jako takové, kde téměř nic nefunguje, nejsou peníze, není tam vlastně nic?

Obávám se, že na tuto otázku skutečně nebudu odpovídat. Opakuji znovu, nejsem odborníkem přes tuto problematiku a netroufám si hodnotit postoje zahraniční politiky Spojených států amerických, navíc pár týdnů po volbách.

A co říkáte na Trumpovo pozvání Miloše Zemana do Bílého domu? Přinese to něco České republice?

Vítám to. Naše země má rozlohu 78 866 km2 s počtem obyvatel 10,5 mil. To je takové malé předměstí New Yorku. Nejsme v pozici, kdy by návštěva prezidenta ČR v USA či naopak prezidenta Spojených států amerických v České republice, byla něčím bezvýznamným. Pokud k podobným pozváním dojde a dochází, je to pro naši zemi i ekonomiku pozitivní signál, že jsme vnímáni jako partneři. A to je jenom dobře.

Když se podíváme k nám na poslední dny. Obrovské diskuze vyvolává samozřejmě EET. Někteří hospodští mluví o tom, že kvůli tomu skončí. Jak vy tento systém hodnotíte?

Elektronický systém evidence tržeb je záležitost, která je pro mnohé menší hospůdky jistě problémem. Ale myslím si, že ne až takovým, že člověk podnikatelského ducha, což pro mě „hospodští“ bezesporu jsou, by to nezvládl. Kromě toho se poslední dobou nemohu zbavit myšlenky, že někteří z nich skončit chtěli a EET jim k tomu posloužila jako důvod. Myslím si, že v mnohých případech, neříkám, že ve všech, je situace řešitelná. EET je systém, který by měl narovnat podnikatelské prostředí. Jde o přehled výběru daní a odvodů. To se vlastně vracím zpátky k otázce, na kterou jste se ptala v první části rozhovoru – jak funguje sociální systém. Tak například především z daní, které musíte vybrat, abyste mohli tento sociální systém dotovat. To je ta finanční gramotnost. Stát není malý „finanční beránek“, kterým zatřesete a něco z něj vypadne. Základem účetnictví je odjakživa naprosto jasná rovnice MÁ DÁTI – DAL.

Vlnu nevole vyvolává to, že sněmovna v minulých dnech schválila protikuřácký zákon. Projde podle vás „přes“ prezidenta Zemana a co si o tomto zákoně myslíte?

Patřím k těm, kteří tento zákon podpořili. Jsem nekuřák, nemám ráda zakouřené místnosti, jsem sportovec a chci, aby se kouření obecně omezilo. Jestli „projde“ přes prezidenta si skutečně netroufám říci, ale možné je, že ano a budu za to ráda.