Slavíme 100 let od vzniku republiky. Starší lidé někdy říkají, že není co slavit, protože ta republika už neexistuje a podle některých hlasů je dokonce rozkradená a rozprodaná. Je co slavit?

Pokud jsem občanem České republiky, která je jedním ze dvou nástupnických států Československa, tak je pro mě 100. výročí vzniku republiky velmi významným momentem. Toto výročí přece není o tom, jestli se mám lépe či hůře jako osoba. To je jiná otázka. Pokud jsem Čech, Moravák nebo Slezan, moje vlast se „dožívá“ 100 let. A navíc základy dnešní státnosti na přibližně stejném území naši předkové budovali více jak 1 000 let. V rodném listě mám uvedeno Československo.

V jakém stavu je naše země dnes? Na co z naší současnosti by mohli být naši předkové hrdí a za co z našeho dneška by se styděli? Máme se prý nejlépe v historii, ale nevážíme si toho. A dle kosmopolitně uvažujících občanů jsme zakuklení a zalezlí a jen žijeme z toho, že se daří Německu a Západu. Je to tak?

Naše země je v takové stavu, jaký jsme dopustili. A toto myslím velmi vážně. Od roku 1989 se usilovně veřejně angažuji. Troufnu si tvrdit, že mám přehled, a proto se mně těžko něco „nakukává“. A navíc od roku 1990 máme, zatím nepřerušeně, svobodné volby.

To je základ proto, abychom náš stát mohli utvářet k naší spokojenosti. Demokracie větší šanci nedává. To, že za těch 100 let byla období, kdy občané tuto šanci neměli (1939-1945 a 1948-1989), má na náš dnešní vývoj samozřejmě vliv. Hlavně jednačtyřicetileté období pod bolševikem v zadrátované republice bylo neobyčejně dlouhé a demoralizující, s dodnes nepřekonanými následky. Navíc toto období ukázalo, jaká je naše společnost. Od roku 1945 do roku 1989 vstoupilo do zločinecké KSČ více než sedm milionů spoluobčanů. Někteří prý jenom z prospěchu. Mnozí ale donášeli, udávali a byli velmi aktivní. A mnozí z nich dodnes vzpomínají a volí Babiše, Zemana a Filipa. Budování nového demokratického státu po roce 1989 je s tímto „lidským materiálem“ proto velmi obtížné. Dnešní politický chaos je proto, že velké procento lidí nepřestalo věřit v určitou možnost politického zvratu. Proto dnešní období považuji pro další směřování České republiky za velmi nebezpečné. Jsme opět na křižovatce.

Pokud jde o rozdíl v životní úrovni mezi námi a Západem, brzdí nás stále dědictví komunistického režimu? Nebo je problém v odlivu zisků na Západ? Či se málo snažíme a neinvestujeme do naší budoucnosti, třeba v rámci vědy a výzkumu?

Životní úroveň, jakou má dnes Německo, zatím nemůžeme mít. Západní část Německa, od roku 1949 NSR, byla po válce naprosto zničena, hrozil hladomor. Ale už po dvaceti letech bylo NSR na vysoké úrovni a i dnes je pro nás nedosažitelné. Proč? V roce 1949 předali Američané, Angličané a Francouzi poválečné okupační zóny nové vládě NSR a pánové Konrad Adenauer (1949-1963) a Ludwig Erhard (1963-1966) vyvedli NSR z nejhoršího. Postavili pevné základy státu a další po nich pokračovali a pokračují nepřerušeně dodnes. A my jsme přesně v té době umožnili na 41 let vládu pacholků, jako byli Gottwald, Zápotocký, Novotný, Svoboda, Husák a Jakeš za velkého potlesku a skandování většiny z těch 7 milionu členů KSČ, kteří tam postupně vstoupili a navíc ještě ostatní hlídali. Zde je ta odpověď!!!

A dnes Babiš a Zeman. Pamatujte si, tito dva rozvrátí stát, postaví lidi proti sobě, národohospodářsky nic nedokážou a období po nich bude velký průšvih. Zvolili jste si je ale ve svobodných volbách. Důležité je, aby období „po nich“ nastalo co nejdříve.