Aktuální téma posledních dnů a už i týdnů se nazývá socha maršála Koněva a její ponechání či neponechání v Praze-Bubenči, kde stojí půl století. Zpětný pohled do historie ovšem ukázal, že maršál Koněv zdaleka není jenom tou kladnou postavou osvoboditele, ale že například v roce 1956 velel vojskům, která potlačila povstání v Maďarsku. Zastupitelstvo Prahy 6 minulý týden rozhodlo, že sochu přesune na „důstojné místo“ a tam, kde doposud socha stála, vybuduje památník osvobození Prahy. S tím samozřejmě řada občanů nesouhlasí a nesouhlasí s tím ani prezident Miloš Zeman či předseda KSČM Vojtěch Filip. Ruské ministerstvo zahraničí se nechalo slyšet, že čeští politici vedou válku se symboly vítězství nad fašismem, což zase Černínský palác a ministr Petříček považuje za nepřiměřené. Přesto se asi, pane senátore, shodneme na tom, že se zde skutečně jedná o určitou kontroverzi symbolů...

Ano, je to věc, která se týká zdánlivě jen Prahy 6, ale jak jste sám naznačil, je to téma, které se vztahuje k celé zemi.

Víte, já si myslím, že pomníky by měly patřit těm, kteří společnost více spojují, než rozdělují. Měli bychom raději postavit pomník mužům a ženám, kteří za naši svobodu položili život, než kontroverzním generálům, kteří sloužili totalitním vládcům za každou cenu, a proto nás nyní rozdělují a budí vášně. Hrdinství těch obyčejných vojáků nás spíše může spojit než maršál Koněv.

Pane senátore, před námi je třicetileté výročí pádu totality. Když se podíváte na současnou politickou mapu, hrozí dnes něco podobného jako v roce 1989, 17. listopad s pořadovým číslem dvě, nádavkem i s revolucí?

Ne, to ne, já si určitě nemyslím, že bychom teď byli ve stavu jako během normalizace. Stále tu máme svobodu slova, neexistuje ani žádná cenzura, můžeme svobodně podnikat. Nicméně, cítíme, že ten směr politiky se ubírá určitou cestou, která nevede ke zkvalitňování demokracie, ale spíš monopolizaci moci.

A určitá skupina občanů to velmi dobře cítí. Takže totalita nám patrně nehrozí, ale máme tu nyní nastavení principů, které vidíme v banánových republikách. Já si myslím, že není možné, aby naše politika a naše budoucnost stála na hlavě jednoho muže.

Rozumím správně, že tím mužem míníte Andreje Babiše…

Ano, jistěže.

Sdružení Milion chvilek pro demokracii uspořádalo už několik velkých demonstrací proti současné vládnoucí politické garnituře, a na 17. listopad se proto očekává nějaká mega akce. Přesto právě Andrej Babiš označil takovéto demonstrace za nesmysl, s tím, že řekl, že jeho vláda nepřijala jediný zákon proti demokracii, takže vůbec nechápe, proti čemu vlastně ti lidé protestují…

Tak to je, jak už jsem říkal. Ano, zatím tady není útok na svobodu slova, na možnost projevovat se. Ale je tady ta snaha té monopolizace moci, snaha přivlastnit si stát, aby ho mohl někdo ovládat ve svůj vlastní prospěch, ke svému byznysu. A právě z toho mají lidé obavy. Z toho, že to, co bylo dříve zcela nepřípustné, se najednou stane úzus, zkrátka standardní a legální záležitost.