Piráti by se nejraději oprostili od dvou procent HDP určených na obranu, jak jsme se zavázali v NATO, dále se nevyzbrojovali a raději peníze přesunuli do sociální oblasti. Co na to říkáte? Je to jistě líbivé, ale je to i strategické?

Takoví lidé a taková naivita, to mne naštve. Já je nemohu ani brát vážně, ani respektovat. Bezpečnost je jedna z nejzákladnějších věcí. Lidé vybírali vždy ta nejbezpečnější místa, starali se o obranu a zabezpečovali svoje domy a okolí. Právě dnes ignorovat fakta, že naše okolí je stále nebezpečnější, to je pro mne neakceptovatelné. Tyto lidi považuji jako hrozbu pro naši společnost.

…není to až příliš silný termín?

Vůbec ne! A za tím si stojím s plnou vážností. Řekl bych ještě jiné slovo, ale jsem slušný člověk.

Na druhé straně levice kritizuje plán na vyzbrojení armády novými bojovými vozidly pěchoty, což bude největší akvizice za existenci České republiky, která překoná i pandury. Má cenu taková vozidla za desítky a desítky miliard kupovat?

Já se obávám, že půjde ještě o údržbu a provozní náklady. Našel bych mnoho jiných způsobů, jak investovat peníze do bezpečnosti, a hlavně osobně bych chtěl konečně vědět, jak budeme chránit naši zem, a ne myslet na výběrová řízení, kšefty a tak dále.

Není lepší dávat tyto astronomické částky na nové technologie?

Samozřejmě! Potřebujeme se ale vrátit k základu. Například takový normální výcvik. Ten mi je k srdci bližší. Je sice skvělé, že máme taková a taková auta, ale nemáme vycvičené vojáky, policisty. Takže k čemu jsou tato auta, když nemáme dost ostřílených bojovníků? Koho posadíme do těchto vozidel? Nejlepší technologie, když jí nerozumíte, je k ničemu.

Neměli bychom spíše unifikovat dodavatele a nemít zbraně z celého světa, od řady dodavatelů? Vezměme si třeba Francii, tam státní správa i armáda má naprostou většinu věcí svých. A to od počítačů po tiskárny až ke zbraním – pistolím a letadlům. Není i toto bezpečnostní riziko, mít stovky dodavatelů, a pak mít problém se servisem, náhradními díly a nevím co ještě?

Definitivně bychom měli spoléhat na lokální výrobu. Podporovat ji. Dát příležitost domácím firmám. Vždyť je tu stejně kvalitní výroba jako kdekoliv jinde.

Druhá věc je – a bavili jsme se o tom i v minulých rozhovorech – neměli bychom tyto peníze z plánovaných vozidel použít právě na obnovu a aktualizaci krytů nebo na výcvik mladých lidí?

Samozřejmě! Co je nejvíce důležité, je být vždy co nejlépe připraven než reagovat později. Vědět, kde jsou kryty, jak se k nim dostat. Jak se chovat, kdyby se něco stalo.

…a to se zajisté netýká jen vojenského konfliktu…

Ano, jistě, stát se přece může cokoliv. Chemická kontaminace, nehoda továrny nebo vozu přepravujícího nebezpečné látky. Stát se může ledacos. A co se týká základní vojenské služby, ale i výcviku, nevidím nic špatného na tom odtrhnout na nějakou dobu děti od počítačů a naučit je nezávislosti, zlepšit jejich sebevědomí a připravovat je na problematické situace. A to už vůbec nemluvím o potřebě dobré fyzické kondice.

V západní Evropě budou opět probíhat desítky a stovky velikonočních pochodů k vojenským základnám. Svět ale není sluníčkový a hezký… Je třeba se snažit o odzbrojení, když to ale nebude celoplanetární, ale jen částečné, nebo dokonce pouze lokální? Nevyužije toho nepřítel, protivník, konkurent?

Na toto jsem už několikrát odpovídal. Samozřejmě, že musíme propagovat mírové myšlenky. Věnuju mnoho času na školení dětí i dospělých. Je třeba, aby lidé vnímali rozdíl dnešní situace v Evropě. Lidé, kteří demonstrují proti základnám, nechápou, že dnes všechno není růžové a zítra to může být zcela jiné. Mrzí mi to. Máme dost času na přípravu. Můžeme dělat prevenci. Ale musíme konat. Já bych tedy raději demonstroval proti tomu, že neděláme dost.

Co říkáte situaci na Slovensku vzhledem k volbě nové prezidentky?

To vytvoří problém. Lidé, kteří mají podobné názory jako já, jsou z toho docela překvapeni, a dokonce vyděšeni. Měli bychom ve střední Evropě držet spolu a vytvořit pevný celek. Na druhé straně nám tato nová situace ukazuje, že stát musí spoléhat nejdříve sám na sebe. Jak to známe z historie, ale i třeba z Izraele, je možné se připravovat a jednat.

Takže na jedné straně je to špatné, ale na straně druhé vlastně dobré. Pokud se tedy z toho poučíme, budeme více sázet na vlastní potencionál, na naše občany. Změníme vnímání, opatrnost a budeme se tak jako Izrael starat o všechno.