Sněmovna ustavena. Vládní koalice si zabavila 80% jejího vedení. Je toto v pořádku? Co nová předsedkyně? A co diskuse, která volbu vedení provázela?

Koalice si zabere vždycky víc míst v předsednictvu a má snahu si diktovat, kdo tam bude. Situace je navíc ozvláštněna tím, že volební koalice a povolební koalice jsou různé subjekty. Myslím, že bude ještě zajímavá právní debata nad tím, zda bylo vůbec možné si po volbách ustanovit kluby tak, jak je máme nyní, když strany fakticky kandidovaly jako jiné subjekty, což Zákon o jednacím řádu neumožňuje.

Základem právního konfliktu je, že dvě volební uskupení si ještě před započetím ustavujícího jednání Sněmovny ustavila pět poslaneckých klubů, ačkoliv nemohou ustavit ani jeden. I volební komise tak vznikla neplatně, protože její členy navrhly neplatně vzniklé poslanecké kluby. Klíč tkví v části čtvrté zákona o jednacím řádu, věnovaném ustavující schůzi Sněmovny. V § 24 je psáno, že předsedající ustavující schůze požádá Sněmovnu, aby vzala na vědomí ustavení volební komise z návrhů poslaneckých klubů a odkazuje na § 116 odst. 2., dle nějž členy volební komise navrhují poslanecké kluby. § 77 říká, že poslanci se mohou sdružovat v poslaneckých klubech, a to podle příslušnosti k politickým stranám a politickým hnutím (dále jen „politická strana“), za něž kandidovali ve volbách. Poslanci příslušející k jedné politické straně mohou vytvořit pouze jeden poslanecký klub.

Zde je zakopán pes. Zákon výčtovým způsobem označuje politickou stranu a politické hnutí pod souhrnnou legislativní zkratku „politická strana“ s přídomkem, že poslanec za tuto stranu kandidoval ve volbách. Zákon ale nezná koalici politických stran a neodkazuje se ani na volební zákon, který důsledně vyjmenovává „politické strany, politická hnutí, koalice a nezávislé kandidáty“.

Pro ustavující jednání Sněmovny tedy mohou orgány navrhovat pouze ANO jako hnutí a SPD jako politická strana. Mohou ale navrhnout kohokoliv. Všichni ostatní musí být evidováni jako nezařazení, neplatí pro ně pasáže zákona o klubech. Ani jedna koalice nemůže navrhovat předsedu, místopředsedy ani členy výborů a komisí. Až v průběhu volebního období (na druhém a dalším jednání Sněmovny) může být ustaven nový poslanecký klub, složený z poslanců příslušných k jiné politické straně, než za jakou byli zvoleni ve volbách, nebo nový klub poslanců, kteří se v průběhu volebního období stali nezávislými poslanci. Tento klub ale může ustavit pouze minimální počet deseti poslanců. De iure měl po politické dohodě s představiteli stran tvořících volební koalice, které se dohodly na povolební koalici, jejich nominace svým jménem předkládat plénu poslanců předsedající – předseda bývalé Sněmovny Vondráček, člen klubu ANO. Piráti by až do změny zákona o jednacím řádu na některém z dalších jednání Sněmovny zůstali jako nezařazení, protože je jich méně než deset… Bylo by to reprezentativní a bylo by to dle zákona. Ale ani Vondráček, sám právník, na tomto netrval, přičemž mu to umožňovalo blokovat ustavení Sněmovny až do realizace obchodu s koalicí.

Na tuto velmi spornou otázku opakovaně upozorňuje i ústavní právník Pavel Hasenkopf. Ten posměšně říká: „I ten Klement Gottwald se dostal k moci legálněji, než Pekarová Adamová k funkci předsedkyně Sněmovny.“

A zdůvodňuje: „Nezákonně existující kluby > neplatné nominace > neplatnost zvolení všech nominantů tzv. poslaneckých klubů ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Pirátů a STAN > neplatné všechny úkony, které ve svých funkcích, které nezákonně okupují, zvolenci nominovaní uvedenými kluby učiní.“ To je ovšem velký problém pro případ, kdyby některý z aktivně legitimovaných – poslanců či klubu předal otázku legality Ústavnímu soudu. V komentáři na Facebooku pak Hasenkopf dodává: „Máte, co jste si zvolili. S bolševikem se taky nedalo nic dělat, jen čekat, až sám zajde.“

Další z varovně vztyčených prstů měl JUDr. Karol Hrádela či analytik Štěpán Kotrba. Uvědomme si, že post v předsednictvu Sněmovny není jen čistě reprezentační pozice kladeče věnců u příležitosti dějinných událostí. Předseda či předsedkyně rozhoduje o svolávání schůzí, má ochranku, bere docela slušný plat a říká do mikrofonu „slovo má pan poslanec Vomáčka, pane poslanče, vaše tři minuty.“ Do politiky zasahovat příliš nemůže, protože musí reprezentovat celou Sněmovnu, v odborných výborech není. Je to reprezentant dolní komory. Ovšem může zasáhnout za jasně daných podmínek do povolební situace – patří mu třetí pokus při skládání vlády. A pokud je prezident unesen, zbaven svéprávnosti či zemře, některé dílčí pravomoci na něj přecházejí, to se ale dosud nestalo.

Minovým polem jeho práce je znalost jednacího řádu, který ve všech jeho zákrutách vždycky perfektně znali pouze komunisté. Nestorem mezi znalci byl komunistický poslanec Karel Vymětal (ve Sněmovně 1996-2006), který jej znal do nejmenších podrobností, po něm poslanec Vladimír Koníček (ve Sněmovně 2002 až 2018) a nakonec převzal žezlo Vojtěch Filip. Členové vedení Sněmovny musí být nadáni silným hlasem a pevnými nervy, protože občas je potřeba, aby své kolegy překřičeli. Diskuse o vedení Sněmovny byla vždycky docela divoká. Kandidatura Karla Havlíčka nebyla dobrý nápad, jako ministr opravdu nemůže být ve vedení Sněmovny, to se nepovedlo a vypovídá to o ne příliš profesionální právní kultuře v klubu ANO.

Vylučování někoho z vedení sněmovny – tentokrát SPD, to je takový zvyk „konzervativních“ Sněmoven. Takto například neumožnila sněmovna za vedení Mirky Němcové (ODS) mít svého zástupce ve vedení komunistům.

Jinak dlužno dodat, že Markéta Pekarová Adamová byla po ignorování § 77 zákona o jednacím řádu zvolena hladce. Což nebývalo vždy zvykem..