Český stát v poslední době klopýtá od lockdownu k lockdownu a jeho občané mají mnohdy existenční starosti. Ovlivnila nějak covidová pandemie váš Spolek Spravedlnost? 

Pandemii covid lze bez nadsázky označit za globální problém lidstva. Doba, kterou nyní prožíváme, nemůže nikoho se zdravým rozumem nechat na pochybách, co je nyní prioritou v naší zemi. Jestliže ale u většiny spoluobčanů je možné v kontextu s tím pozorovat, jak se mění jejich postoj k životu, jak se mění jejich hodnoty, tak si nelze nevšimnout, že pro některé z nás je covidová doba jen nechtěnou přestávkou v neohroženém boji za svobodu a demokracii, jen příležitostí se po nějakém čase zase zviditelnit, snahou vrátit vše do starých kolejí i tam, kde by byla prospěšná změna. Slova klasiků o tom, že není možné dvakrát vstoupit do stejné řeky, zvláště po tom, čím jsme si prošli a co dnes prožíváme, všichni ti, kterým už zase po covidové odmlce schází pocit nadřazenosti, neznají nebo v zápalu své neohroženosti nechtějí znát.

Koho máte tou nadřazeností na mysli?

Velké změny bych očekával zejména v přístupu justice, která rozhoduje o osudech lidí a která se již před covidem stala státem ve státě a pod praporem nezávislosti se vymkla kontrole svých občanů. Právě občané si ji ze svých daní platí, aby chránila jejich zájmy, bránila slušné občany a bojovala se skutečnými zločinci. Při tom hledala spravedlnost i proti vůli vlivných zájmových skupin. K tomu kromě odborných znalostí, morálních zásad je však nutná i odvaha soudců. V mnoha případech je však opak pravdou a páni v talárech raději plavou s proudem, než by se proti němu postavili. A že by soudce vyřkl opačný verdikt, než se od něj podle zadání chlebodárců očekává, je spíš světlou výjimkou. Člověk nemusí mít právní vzdělání, aby viděl, že některé soudy nehledají pravdu a spravedlnost, ale hledají viníka. Ten je zpravidla znám již před zahájením procesu. O tom, že je něco shnilého v právním státě českém, svědčí zdravice prezidenta ČR Miloše Zemana účastníkům celostátního semináře ke spravedlnosti a vymahatelnosti práva 7. 9. 2020 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, který spolupořádal náš Spolek.

Pokud si dobře pamatuji, tehdy vzbudil tento seminář velký zájem z řad poslanců i veřejnosti. Sledujete kauzy, které jsou z pohledu soudních procesů minimálně podezřelé. Která z nich je vám největším trnem v oku?

Náš Spolek se zabývá skutečně řadou kauz, nicméně z té řady vybočuje hlavně kauza fotovoltaických elektráren Chomutov. 

Čím podle vás tato kauza vybočuje z řady?

Já myslím, že přesně vystihuje stav dnešní české justice. Stačí sledovat průběh této kauzy. Soud „jede“ podle předem daného scénáře a vynáší rozsudky, jako když z výrobní linky vyjíždí jedno auto za druhým. …Všechny stejné. Účelová konstrukce obvinění a zastírání skutečné podstaty kauzy má jediný cíl. Odsoudit nevinné občany, aby se zakryly podvody těch, kteří to celé naplánovali, nikdy žádnou elektrárnu nevlastnili, ale měli dobré kamarády na těch správných místech.

Díky tomu velmi zbohatli a dnes jsou váženými občany. Tomu, kdo nepochybuje o naší současné justici, bych doporučoval seznámit se s obhajobou v kauze chomutovských fotovoltaických elektráren a porovnat si ji s průběhem procesu, který proti Zdeňku Zemkovi vede.

Když pomineme vámi vzpomínanou kauzu, co nejvíc vám na české justici vadí?                                

Dosavadní soudní a celý justiční systém v naší zemi je bohužel nastaven tak, aby justice v rámci proklamované nezávislosti měla ve VIP kauzách vždy poslední slovo, a to i tam, kde je to proti zdravému rozumu. Už jenom to, že stejný soud, který vyřkl ortel nad odsouzeným, řeší i jeho odvolání proti tomuto rozsudku, považuji za nesprávné. Na všech úrovních soudy mnohdy používají pojem „soud uvěřil“ místo toho, aby učinil jednoznačný závěr a účastníků procesu i veřejnosti sdělil: Soud nevyvratitelně prokázal. Soudy tak nerozhodují na základě faktů, ale rozhodují na základě dojmu soudců.

V loňském roce jsem četl rozhovor s nejvyšší pražskou státní zástupkyní Bradáčovou, která se netají tím, jak podle její statistiky jsou státní zástupci úspěšní při jednání soudů. Tento výrok mě přivádí na myšlenku, že soudnický systém se státními žalobci při kauzách spolupracuje, a zbavuje mě tak poslední iluze nezávislosti české justice.