Těsně po parlamentních volbách na podzim jste okomentoval na svém blogu jejich výsledky. Tragikomická absurdnost české politiky se podle Vás mimojiné projevuje v neschopnosti krachujících stran vidět skutečné příčiny jejich krachu. Výslovně jmenujete ODS, kde si všímáte "totální slepoty hraničící s naprostou tupostí u velké části jejich představitelů." Jaké jsou tedy příčiny volebního neúspěchu ODS a podaří se s novým vedením této straně zamezit pádu do bezvýznamnosti?

Myslím si, že posledních několik let, zhruba od roku 2010, jsme svědky největší krize polistopadového systému, která se mimo jiné projevuje i masovou erozí stranické politiky. Lví podíl na tom mají tzv. velké politické strany, které přestaly být platformami rozvíjení a sdílení jednotlivých politických koncepcí a idejí a staly nástroji osobních, zejména pak podnikatelských zájmů. Problém přitom nebyl jen v tom, že tyto strany něco takového dovolily, ale především to, že nebyly schopné, i přes mnohá upozornění, s tím něco udělat. Typickým příkladem je právě ODS, která svůj pád na dno dlouhou dobu vysvětlovala jen jako výsledek jakéhosi vnějšího spiknutí médií, státních zástupců, znepřátelených podnikatelů.

Ignorovala přitom fakt, že za jejím pádem, jakkoli jistě mediálně dobře přiživovaným, byla skutečnost, že se ze standardně profilované politické strany stalo uzavřené bratrstvo, v němž přestalo hrát roli, kdo co říká a dělá a rozhodujícím se stalo, kdo koho zná. Zdá se, že teprve pád na politické dno začíná některým představitelům této strany otevírat oči. Klíčové ale bude, zda se těmto lidem ve spolupráci s novým vedením ODS podaří veřejnost přesvědčit, že ODS může být důvěryhodným subjektem. Jednoduché to mít ale nebudou, i když si do čela zvolili nejlepšího možného člověka, který podle mne potenciál na reformu této strany má. Profesor Fiala ale uspěje jen, když se mu podaří prosadit svoji vizi na všech stranických úrovních a bude zcela důsledný ve svých krocích.

Volby jen těsně vyhrála ČSSD. Krátce po volbách čelila vážné krizi při souboji dvou stranických křídel. Podle vašeho blogového vyjádření u ČSSD už nejde o ideje, ale pouze o boj o moc. "ČSSD  potřebuje stejně jako ODS padnout na dno. Aby její členové a voliči pochopili, že takhle to dál nejde," píšete. Očekáváte tedy, že sociální demokraty čeká podobný propad jako ODS? A proč?

Jsem přesvědčen, že z hlediska "politického zdraví" na tom není ČSSD o mnoho lépe než ODS. Její jedinou "výhodu" bylo, že turbulentní dobu současné politické, společenské a ekonomické krize strávila v opozici. Jen díky tomu není na stejném politickém dnu jako současná ODS. Myslím, že o tom svědčí i to, že již dvakrát za sebou utrpěla tato strana v parlamentních volbách Pyrrhovo vítězství. Problém ČSSD podle mne spočívá podobně jako u ODS v tom, že přestala být stranou, kde by politické ideje hrály nějakou klíčovou roli a stala se nástrojem úzké skupinky lidí k prosazování své moci.

To, co mohli čeští voliči sledovat po podzimních volbách, toho bylo jasným dokladem. V onom vnitrostranickém střetu nešlo vůbec o ideový střet či dokonce snad o jakýsi téměř metafyzický souboj sil dobra a zla, jak se někdy prezentovalo, ale jen a jen o střet dvou křídel, které se od sebe lišily jen osobními zájmy jejich hlavních aktérů. Bohuslav Sobotka je v tomto pro mě stejným technokratem moci jako Michal Hašek. Pokud chce ČSSD zabránit svému dalšímu pádu, pak bude muset zásadně změnit své chování, jinak v následujících volbách utrpí nikoli Pyrrhovo vítězství, ale naprostý debakl. Myslím, že nadcházející komunální volby to potvrdí.

Alternativu podle vašeho mínění hledají voliči v neuvěřitelných politických spletencích. Koho tím myslíte a co vám konkrétně na těchto uskupeních vadí?

Jde o ad hoc politické subjekty jako například VV, Úsvit a částečně i ANO, které nemají žádný dlouhodobý politický program spojený s některou se zavedených politických ideologií, a svůj program staví na dílčích a většinou konjukturálních tématech  jako je třeba boj proti korupci, přímá demokracie, pracovitost a zodpovědnost politiků. Problém těchto "stran" vidím v několika rovinách. Tu první jsem už zmínil - ideová nevyprofilovanost a s ní spojený politický oportunismus. S tím souvisí další faktor a tím je populismus, který v některých případech plynule přechází v demagogii. A konečně naprosto nečitelná struktura. Jakkoli se tyto strany tváří jako standardní politické strany, jde ve skutečnosti o strany založené na vůdcovství, protože rozhodující roli v nich hraje jeden člověk, na kterém daný politický subjekt stojí a s nímž padá.

Vy jste byl členem Strany zelených. (Nevím jaký je aktuální stav). Stále je podporujete v celostátní politice a proč neuspěli ve volbách?

Strana zelených mi je ideově stále velmi blízká. Myslím si ale, že má ještě před sebou velký kus práce, zejména v oblasti jisté personální stabilizace. Lidé stále více neradi vidí nejednotnost a jistou rozhádanost, která je u zelených vidět díky jejich způsobu politiky možná ještě o něco více než u jiných stran. Nevím jestli "český koncept" široce rozkročené zelené politiky, od radikálních levičáků až po spíše pravicově založené liberály, je v současnosti životaschopný. Spíš si myslím, že se SZ musí konečně rozhodnout, jakým směrem půjde. Jinak ji budou vnitřní spory neustále vysilovat. Přiznám se, že to byl i jeden z důvodů, proč jsem před čtyřmi lety své členství v této politické straně přerušil.

Jako religionista se zabýváte vztahem Čechů k náboženství. Napsal jste na toto téma knihu Náboženství a česká společnost. O Češích se tvrdí, že jsou jeden z nejateističtějších národů světa. Je tento fakt důvodem odporu značné části společnosti proti církevním restitucím? Nebo zde jde hlavně o ekonomickou stránku věci?

Tvrzení o tom, že jsme nejateističtější národ světa je jeden z nejhlouběji zakořeněných mýtů, které se o Češích a české společnosti vytvořily. Ve skutečnosti nejsme o nic více ateisty než třeba Francouzi, Dánové, Švédové, Holanďané, Japonci či Britové. To, čím se ale od ostatních výrazněji lišíme, je velká míra nedůvěry v jakékoli instituce, náboženské nevyjímaje. Jednoduše řečeno církve jako instituce vnímáme dlouhodobě, přinejmenším od 60. let 19. století, jako spíše nepřátelské instituce a nic na tom nezměnily ani "chvilkové záblesky" sympatie, kterým se církve těšily třeba na začátku 90. let 20. století. Řekl bych proto, že odpor Čechů k restitucím souvisí s českou religiozitou, tedy zbožností, jen okrajově. Jde spíše o kulturní a politický problém. Kromě toho si myslím, že si za současné vnímání restitucí mohou církve tak trochu samy. Nebyly a stále nejsou schopné vysvětlit, co restituce jsou a co širší společnosti přinesou.

Na liberecké radnici vedete skupinu zastupitelů, která v Liberci mapuje život lidí na okraji společnosti. Jsou názory, podle kterých je v Česku nejméně lidí postižených chudobou z celé Evropské unie. Jiní zase tvrdí, že se naopak situace zhoršuje a do bezvýchodné situace se dostává stále více lidí? Jak ze svých zkušeností pohlížíte na tuto odvrácenou tvář současnosti?

Pracovní skupina, která se na liberecké radnici věnuje problematice sociálního vyloučení, není v žádném případě skupinou zastupitelů. Z šesti jejich členů jsou pouze dva zastupitelé. Většinu tvoří lidé z neziskového sektoru, sektoru sociálních služeb, ale členem je i ředitel městské policie. Jsem ale rád, že taková skupina vznikla a její zprávy a návrhy začínají brát liberečtí politici vážně. I když je pravda, že česká společnost je v porovnání s jinými i vyspělými zeměmi relativně málo postižena chudobou, neznamená to, že chudoba není problém, který je potřeba řešit. Naopak. Podle všeho se totiž sociální situace celé řady lidí bude zhoršovat a je třeba být na to připraven. Nejhorší, co by nás mohlo potkat, by byla situace, kdybychom začali jen hasit již hořící problém. To bohužel hrozí. Osobně musím říci, že i když otázkou sociální marginalizace zabývám mnoho let, jsem stále překvapován, jak může vypadat chudoba a vše, co je s ní spojeno jen pár metrů od pohodlí našich domovů. Naše poslední analýza situace v libereckých ubytovnách mi to jen potvrdila.

Na závěr otázka regionální. Jste libereckým radním za místní hnutí Liberec občanům, které mělo při minulých volbách podporu Starostů pro Liberecký kraj. Pro nadcházející komunální volby však Starostové údajně sestavují v Liberci svojí kandidátku. Vy budete ve které? 

Mluvit o komunálních volbách a mé účasti v nich je ještě předčasné. Nicméně rád bych se přeci jen k jedné věci vyjádřil. Sdružení Liberec občanům bylo pokusem vytvořit široce založenou kandidátku, která se bude opírat o relativně mladou regionální stranu, Starosty pro Liberecký kraj. Zkušenosti z našeho čtyřletého působení ve vedení města, ale i současná politická situace, mě a myslím, že i naprostou většinu sympatizantů projektu LO, přesvědčila o tom, že je mnohem lepší vytvářet mnohem úžeji koncipované kandidátky s úzkou vazbou na jasně vyprofilované politické subjekty. V nadcházejících komunálních volbách proto určitě nebudou kandidovat dvě kandidátky, o nich se ve své otázce zmiňujete, ale bude jen jedna kandidátka, totiž kandidátka SLK jako logické vyústění výše uvedených zkušeností.