Politická kariéra Miloše Zemana končí, s dnešní půlnocí mu vyprší prezidentský mandát. Vy jste byl prakticky celá dvě volební období jedním z jeho nejbližších spolupracovníků. Co pro vás toto období znamenalo?

Bylo to období velkého geopolitického zlomu. Koncept konce dějin se ukázal jako fikce a po celosvětovém nadšení z času globalizace do pomyslných dveří vrazily dějiny s hřmotným: Jsme zase tady! Svět se začal rozpadat do antagonistických celků, dějinnost obnovila ideologizaci a manicheistické pojetí politiky. Za takové situace byl odsouzen k zániku koncept politiky všech azimutů a ideály o mírovém soužití národů. To není důvod k radosti, ale je to realita, ve které je nutno žít. Bylo krásné být po boku státníka, který má svůj sen, ač ony dějiny mu už nedaly prostor k plnému uskutečnění. Bylo krásné být po boku státníka, který tak vysoce ctí ochranu lidského života a pro nějž pojem vlast byl živoucí skutečností. To vše docení čas. Éra Miloše Zemana byla poslední dobou míru a ekonomické prosperity. To bude pocit, který u lidí převládne. 

Média jsou v těchto dnech plná bilancování a hodnocení. ČT mu dokonce věnovala celý pořad Reportéři, kde promlouval jeden letitý kritik pana prezidenta za druhým, pozitivní slovo prakticky nepadlo. Překvapuje vás to?

Nepřekvapuje. Je za tím pocit některých lidí, že když teď očerní Miloše Zemana, navždy to zůstane zapsáno v knihách. Jak hluboce se mýlí! Kdo dnes zná žurnalisty, komentátory a aktivisty, kteří útočili nevybíravě na TGM, Edvarda Beneše nebo Václava Havla? Jsou zapomenuti, vědí o nich jen historici a lidé, kteří se o minulost zajímají. Duch doby zůstává, nízkost a zákeřnost je vždy vytěsněna. 

„Pozitiv se dá na prezidentství Miloše Zemana najít jen velmi málo“. Ve zmíněných Reportérech ČT to řekl politolog Lubomír Kopeček, který se dříve k panu prezidentovi stavěl spíše vyváženě. To byl skutečně pan prezident tak neúspěšný? 

Kdo chce, pozitiva vidí. Blízkost k občanům, odvaha, podpora Izraele, suverenity vlasti, českého podnikání, moudrost a především lidskost, živoucí bytí, které nepotřebuje sbor adorantů a hovoří napřímo, bez příkras. Miloš Zeman je státník, ne politik, který aby nemusel hovořit pravdu, se skrývá za sladké fráze, moralizuje a vzdychá sám nad svou vlastní velebností. 

Jaký je váš pohled na prezidentské úspěchy pana prezidenta? Co byste i díky své blízkosti vůči němu za ta léta vyzdvihl?

Mnoho jsem už vyjmenoval. Řeknu teď to nejdůležitější. Pokání a prosba o odpuštění za bombardování Jugoslávie. Vím, jak moc to pana prezidenta roky vnitřně trápilo. A jak pokání mu přineslo milost. Jsem věřící člověk a jsem přesvědčen, že toto pokání doselo svého plodu v čase nemoci pana prezidenta. Dobrý Bůh provedl pana prezidenta temnou roklí. Biblickými slovy, držel pana prezidenta za ruku a šeptal: Nestrachuj se! 

Rozdělení společnosti. To je něco, co kritici Miloši Zemanovi vyčítají prakticky od okamžiku, kdy v roce 2013 na Hrad usedl. Zraky se nyní upírají na nového prezidenta Pavla s tím, že ty pověstné příkopy zasype a společnost sjednotí. Může se mu to podařit?

Nemyslím si, že cílem Petra Pavla je sjednocená společnost, která má jeden názor. To bychom ustrnuli v jakési šedi. Myslím, že Petr Pavel si velmi dobře uvědomuje, v jak dramatické době žijeme a jaké těžké zkoušky jsou před námi všemi. A pokusí se přispět k tomu, abychom tyto těžké zkoušky když ne zvládli, tak přežili. Bude to mít mnohem těžší než Miloš Zeman. Držme mu poctivě palce.