Ekonom Gavyn Davies pro Financial Times uvedl, že ze světových velmocí by se s koronavirovou krizí měla nejlépe vypořádat Čína. Letos má její HDP vzrůst o 2 % a v roce 2022 má být o 15 % nad rokem 2019. Způsobí podle vás tato krize relativní ekonomické oslabení EU vůči Číně?

Koronavirovou krizi zvládáme výrazně hůře než Čína, takže dopady na evropské hospodářství budou výrazně negativnější. Navíc koronavirová krize urychlila přechod do virtuálního světa, kde je Evropská unie slabá. Bohužel tu nemáme rozvinutý technologický sektor, jako je v Číně nebo Spojených státech. Výsledkem pochopitelně bude pokles ekonomického významu Evropské unie ve světě.

Pokud se bavíme o současné ekonomické kondici EU, jak ji zhodnotit?

Už jsme na tom bývali lépe. Prostřednictvím ohromných fiskálních a monetárních stimulů se snažíme zlepšovat kondici, ale zapomínáme přitom na nutnost strukturálních reforem. Výsledkem je růst zadlužení a inflace aktiv. Finančníci, jako jsem já, na tom mohou vydělat, ale normální lidé, kteří nemají ekonomické vzdělání, nedokážou na současnou situaci adekvátně reagovat. To může vést ke snížení jejich životní úrovně.

Můžeme mluvit o tom, že je obnova ekonomiky do jisté míry závislá na pozitivních zprávách o vývoji vakcíny proti novému koronaviru?

Myslím, že většina lidí doufá, že se dříve, či později podaří vyvinout vakcínu. To se projevuje v chování lidí tak, že se nepřizpůsobují nové situaci, ale spíše vyčkávají, až se věci vrátí do původních kolejí. Mezitím požadují pomoc od států. V takové situaci je obnova ekonomiky silně závislá na vzniku vakcíny.

I v Evropě lze najít pozitivní hlasy. Německá Deutsche Bank předpovídá, že již během prvního pololetí roku 2021 se světová ekonomika dostane na předkoronavirovou úroveň. Vidíte i vy důvody k takovému optimismu?

Kdyby lidé přestali věřit v brzké zlepšení situace, začali by výrazně proměňovat své chování, což by pravděpodobně prohloubilo ekonomickou krizi. Proto někteří ekonomové již od propuknutí pandemie předkládají pozitivní scénáře budoucího vývoje. Ukazuje se však, že realita je výrazně horší. Dochází proto k postupnému odsouvání slibovaného ekonomického oživení. Odhad Deutsche Bank lze interpretovat přesně v tomto duchu. Myslím, že mu ve skutečnosti nevěří ani jeho autoři.

Pojďme do Česka. Pro OSVČ skončily se zářím úlevy na sociálním a zdravotním pojištění. Zároveň to ale vypadá, že ekonomika nepojede na 100 % a minimálně některá odvětví služeb budou nuceně omezena. Měla by jim vláda pomoci? A jak?

Veškerá vládní pomoc by měla být zaměřena jen na snižování daní a odvodů. Naopak by postupně měly být ukončovány všechny mimořádné dotační tituly, které navyšují výdajovou stranu státního rozpočtu. To umožní prosperovat perspektivním odvětvím a zakládat zcela nové firmy i živnosti. Naopak to zlikviduje zombie provozy, které nemají budoucnost a přežívají jen kvůli tomu, že je platíme z daní. 

Vláda obnovila ústřední krizový štáb, novým ministrem zdravotnictví je epidemiolog Roman Prymula, který je znám pro své striktní postoje. Je podle vás možné, že se opět dočkáme dočasného vypnutí ekonomiky? Mohou si to Češi ještě dovolit?

Vypnutí celé ekonomiky je pro mnoho lidí daleko větší hrozbou než samotné onemocnění covid-19. Stejně jako se nevyplatí střílet kanónem na vrabce, nevyplatí se ani vypínat celou ekonomiku. Spíše bychom se měli zaměřit na konkrétní části ekonomiky, kde dochází k největšímu šíření nákazy. Dovedu si představit zrušení různých hromadných akcí, na kterých nestojí česká ekonomika, ale nedává smysl omezovat činnosti, kde je minimální riziko šíření nákazy.

Velcí vývozci letos trpěli. Export se meziročně propadl o 254 miliard korun, z toho dělá takřka 60 % automobilový průmysl. Je podle vás reálná hrozba, že koronavirus některá obchodní spojení s cizinou přetne již natrvalo, nebo se po zklidnění situace můžeme těšit na rychlý návrat k předkrizovým číslům?

O některé výrobky a služby může být dlouhodobě nižší zájem, jiné zase budou více poptávané. Svět se koronavirovou krizí mění a exportéři na to musejí reagovat. Ti, kteří to nedokážou, mohou o některé exportní trhy přijít. Ostatní naopak mohou expandovat na nové trhy.

„Robot koronavirus nechytí,“ může znít jeden z argumentů pro větší automatizaci práce. Dočkáme se v blízké budoucnosti toho, že některé hůře placené pozice zcela vymizí a personál si bude muset hledat nové uplatnění?

Roboti jsou již natolik šikovní, že dokážou nahrazovat personál s nízkou přidanou hodnotou. V provozech, kde to dávalo ekonomický smysl, se tak dělo již před propuknutím pandemie. Koronavirus tento trend urychlí. Existuje však stále celá řada činností, které nahradit nejdou. Buď to roboti nedokážou, nebo jsou natolik drazí, že se to nevyplatí. To se však časem také bude měnit, takže určitě by každý člověk měl pracovat na zvyšování své kvalifikace, aby vždy mohl najít adekvátní uplatnění.

Co pozice mladých lidí? Strmě roste počet těch, kteří žijí s rodiči, alespoň to ukazují čísla z USA. Výzkum Pew Research Center odhaluje, že zatímco v únoru 2020 žilo s rodiči 47 % Američanů ve věku 18–29 let, v červenci to bylo už 52 %. Uvidíme s finančními těžkostmi také změny v životním stylu mladých u nás?

V minulých letech rostly ceny nemovitostí výrazně rychleji než příjmy mladých lidí. To samozřejmě zhoršovalo možnosti mladých lidí na nemovitostním trhu. Koronavirus pravděpodobně zbrzdí růst cen nemovitostí, ale rovněž zbrzdí i růst příjmů mladých lidí, takže jejich situace se nezlepší. Navíc si zřejmě pohorší jejich rodiče, kteří měli tendenci pomáhat svým dětem. Jistě se to projeví i v životním stylu. Odhaduji, že se opět prodlouží věk, ve kterém mladí lidé začnou zakládat rodiny.

Lze očekávat, že dnešní mladá česká generace se bude mít hůře než jejich rodiče?

Dříve či později taková generace vznikne. Pravděpodobně se však nebude jednat o žádnou z dnes žijících. Zatím stále žijeme v dobré době, kdy se každá další generace v České republice má lépe než předchozí. Může za to technologický pokrok, dlouhotrvající mír i konvergující ekonomika, která postupně dohání Západ.