Opatření na zamezení šíření koronaviru vyvolávají především mezi některými lidmi obrovské emoce. Jak vy sám vidíte současnou situaci?
 Sám musím některé emoce držet na uzdě. I největší optimista vidí, že zažíváme velkou společenskou depresi a koronakrize povede i k té sociální, což jsou koneckonců spojené nádoby. Venkov je na tom o něco lépe, tam ta nálada není tak hustá, ale velkoměsta, především pak Praha, to je ukázkový příklad společenské frustrace. Prezidentovi se to říká, že „zkrachují jen blbci“. Z Hradu se na jednotlivé lidské osudy nedohlédne. Zcela náhodou jsem přímo pod Pražským hradem vyrůstal a každý den si chodil hrát na všechna nádvoří, takže si dovolím říci, že pohled na život v podhradí je mimo realitu. Čeká nás, respektive už začala, epidemie depresí, osudových rezignací, zejména u komplikovanějších jedinců, začala pandemie nasilí a sebevražd. O tom se mlčí! Za cenu opatření, která sice mají logiku z odborného hlediska, se však rozjíždí infekce smrtnosti ze zoufalství. Tohle je ovšem oblast pro politiky nezajímavá, protože u většiny z nich absentuje obecné svědomí, tedy také to, pro co si je mylně volíme.

Jak moc vás osobně jako herce opatření limitují? A co říci na rozhodnutí, které se stalo předmětem řady vtipů, a sice že je zakázáno zpívat?

Pokud jde o můj lidský pohled na celou věc, velmi jsem přehodnotil svá stanoviska, která jsem prezentoval před půlrokem, zejména na základě informací, které má člověk k dispozici a ke kterým musí přistupovat obezřetně. Co se profese týče, tak já se poslední tři roky divadlu věnuji minimálně, takže z tohoto hlediska se mne to příliš nedotýká. I když právě letos na podzim jsme se skupinou Hiddening chtěli začít zkoušet komedii. Odložili jsme to naneurčito. Před kamerou se teď moc neobjevuji, pokud neprodukujeme videotvorbu Hiddening, takže o těch opatřeních občas slýchám. V naší produkci se při natáčení chováme uvolněně, ale ukázněně. Pokud jde o dabing, všechna studia dodržují hygienická nařízení vč. roušek, které sundáváme pouze před mikrofonem. Koncem října mi ve vydavatelství Olympia vychází kniha pro celou rodinu a všechny milovníky pejsků. Měla vyjít už v dubnu, ale právě ta jarní opatření vydání posunula. Její název je: My psi ze vsi a jsou to takové psí Mikulášovy patálie, jestli to mám k něčemu přirovnat. Ilustrace k ní vytvořili Luboš a Marcela Walterovi, takže tím chci zároveň nenápadně podotknout, že to může být pěkný dárek pod stromeček. Jsou to vesměs veselé a pozitivní příběhy.

Zpět k vaší otázce. Zákaz zpěvu je těžké seriózně komentovat. Každý, kdo zná film Pyšná princezna, přece ví, že zákaz zpěvu není na věky. Jednoho dne se objeví zahradník, ze kterého se vyklube král Miroslav... a všechno bude jinak...