Oznámení o druhé Zemanově kandidatuře jste označil za dobrou zprávu. Říkáte, že jako prezident vždy hájil českou suverenitu a je zkušený. Jak to jde dohromady s Vaším pravicovým pohledem na věc?

Docela dobře, protože prezident v našem ústavním systému nemá v podstatě žádné exekutivní pravomoci. Jde spíše o symbol státnosti, o výraz svrchovanosti země. Je mi proto vcelku jedno, jestli je názorově napravo nebo nalevo. Důležité je něco jiného. Jestli mu věřím, že hájí zájmy občanů naší země, českého národa a považuje českou státnost za nezpochybnitelnou. Miloš Zeman mnohokrát prokázal, že tyto hodnoty jsou pro něj svaté. A přidal bych ještě dva důvody. Jako první bonus bych mu přičetl, že si velice dobře uvědomuje rizika, která ony hodnoty ohrožují, a razantně proti nim vystupuje. Mám na mysli nekontrolovanou migraci, převážně islámský terorismus, ale nejen ten. Druhým bonusem je pro mě Zemanův odpor k progresivistickým elitářským ideologiím a jejich nositelům, kteří ve své nadutosti a vyvolenosti pohrdají většinou svých spoluobčanů a snaží se nám nadiktovat své pravdy. Ať už jde o zelené, multikulturalisty, genderisty, či jak se všichni ti nebezpeční pomatenci označují.

Miloš Zeman sám sebe označuje za eurofederalistu, s jistými výhradami prosazuje přijetí eura, je příznivcem progresivního zdanění. I přesto ho podporujete? Co je pro Vás u Miloše Zemana zásadní?

Já jsem velkým příznivcem prezidentského systému vlády. Považuji jej za významně lepší, přehlednější, pro voliče srozumitelnější než parlamentní. Všimněte si, jak je národ fascinován prezidentskou volbou, jakou mu média věnují pozornost, přestože je do ní ještě poměrně daleko. Ostatně se to odráží i na účasti voličů. Naopak volby do Poslanecké sněmovny, které se rychle blíží a jsou o mnoho důležitější, až takový zájem nevzbuzují. Proč to říkám? Kdybychom měli prezidentský systém, tak by při volbě hlavy státu šlo o něco jiného, o klasický ideový střet pravice a levice, který na rozdíl od jiných nepovažuji za překonaný. Pak bych Miloše Zemana nevolil, protože v něm vidím levicového politika, kolektivistu a keynesiánského ekonoma. Byl by v tom případě kapitánem týmu na druhé straně hřiště, stejně jako býval v době svého předsednictví ČSSD. Což je ale pořád lepší než neomarxističtí progresivisté či eurotechnokrati, kteří se pasují do role rozhodčích hry, která se navíc hraje podle jejich, i během zápasu lehce měnitelných pravidel.  

A ještě poznámku k Zemanovu eurofederalismu. Pokud si dobře vybavuji jeho teze, tak je pro něho ideálem model jisté minimální federace se zachováním podstatné části suverenity národních států. Myslím, že musí dost trpět, když vidí, jak nekonečně vzdálena od tohoto ideálu je realita dnešní EU. 

Jakou má prezident Zeman šanci proti svým protikandidátům? Jak popsat část národa, která ho podporuje, a jak tu, která jej nepodporuje? A rozděluje společnost Zeman, nebo jeho odpůrci?

Nedovedu si představit, co by se muselo stát, aby Miloš Zeman nevyhrál. Moje politická zkušenost mi říká, že jasným signálem volebního úspěchu nejsou průzkumy preferencí ani vítězství v televizních debatách, ale plná náměstí. Tam chodí část prezidentových příznivců, spíše ti skalní. Jak vidíme na fotkách a videích, jsou jich všude tisíce. Pak je tu silná skupina, která Miloše Zemana podpoří z různých důvodů, namnoze podobných těm mým. Třetí skupinou budou ti voliči, kteří mu dají hlas proto, že jimi vysněný „lepší“ kandidát se jaksi nenajde. Pokud jde o jeho odpůrce, vadí jim častěji Zemanův politický styl, než jeho názory. Řada z nich nepochopila jeho několik hrubších výrazů jako jistý – možná ne úplně nejšťastnější -  způsob vymezení se vůči slovníku politické korektnosti. K tomu si přisadila média, která na to konto udělala z prezidenta sprosťáka a hulváta. My, kdo jsme osobně Miloše Zemana poznali, víme, jak je takový obraz lživý. Ale v myslích části populace už je zarámovaný. Ale já mu nebudu dělat advokáta, ostatně to nepotřebuje. Nepodporovat a nevolit z různých důvodů Miloše Zemana je legitimní postoj. Co však u jeho odpůrců za legitimní nepovažuji, jsou hesla jako „Zeman není můj prezident“. Jejich nositelé jsou ti, kdo rozdělují společnost, a to na jednu část občanů, která uznává a ctí demokracii, a na druhou, která se cítí té první nadřazená. To je velice nebezpečný trend, schopný zásadním způsobem rozleptat sociální kapitál společnosti.