Prezident Miloš Zeman se rozhoduje, zda bude podruhé kandidovat. Je jeho rozhodnutí, a pak i výsledek volby, důležitý mezník, který určí další fungování této země?

Jak vidíme, prezidentská funkce neurčuje zásadně fungování této země. Prezident má určitou úctu a lidé mu věří, má velkou možnost rétoricky ovlivňovat veřejné mínění, je tedy spíše nějakým super-sdělovacím prostředkem než vykonavatelem moci. Jeho zvolení nebo nezvolení se nestane mezníkem samo o sobě. Stalo by se tenkrát, pokud by nezvolení bylo důsledkem jiných, hlubších změn společnosti.

Je rozdělení společnosti na obdivovatele a odpůrce Zemana opodstatněné, nebo zveličené?

Ve zjednodušené formě to reprezentuje rozdělení společnosti na rooted – „ukořeněné“ a liquid – „tekuté“ (pojmy sociologa Z. Baumana). „Ukořenění“ mají hlavní hodnotu domov, tekutí jsou globalisté, jejich zájmy a přesvědčení se netýká podstatných zájmů domova. Zeman je, s jistým zanedbáním okrajových aspektů, mluvčím těch „ukořeněných“. Samozřejmě, že na odpor proti němu mají vliv ještě jiné aspekty. Především jeho nepříliš vhodné osobní vlastnosti, jako je sebestřednost, ješitnost, neschopnost povznést se nad podružné problémy a podobně.

Potom jeho zbytková levicovost bránící většímu konzervatismu a nakonec bych řekl – forma vystupování laděná na čtvrtou cenovou skupinu, která sice odradí několik povrchních intelektuálů, ale získá lidové masy. Obě skupiny se musí nějak zařadit pod symboly. „Tekutí“ globalisté sice výrazný symbol nemají, ale mají Zemana jako symbol druhé strany, aby mohli personifikovat svoje odsudky.

V čem Miloš Zeman jako prezident republiky prospívá české společnosti v poslední době, a v čem jí škodí? Lze jeho dosavadní prezidentování označit za úspěšné?