Končí první rok s vládou premiéra Petra Fialy, která lidem slibovala změnu. Jak ho hodnotíte?  

Změna skutečně přišla. Tou první bylo to, jak vládní média v čele s Českou televizí, Seznam Zprávami a karlínskou „chráněnou dílnou“ Zdeňka Bakaly bezprecedentně oslavila nástup své vlastní vlády, kterou otevřeně podporovala už v opozici, takže premiér Fiala vjel do Strakovy akademie jako vysněný princ na bílém koni. SeznamZprávy nám začátkem roku dokonce přinášely zprávy s titulky o tom, jak jsme z nového premiéra nadšení, což připomnělo mediální nástup komunistů po únoru 1948, jen bez mizení „mlíkařů“ a dalších lidí. Tohle období se jednou dostane do učebnic žurnalistiky včetně svých hlavních hrdinů a bude hodně zábavné i poučné. Fialově vládě za to proto určitě patří velký dík!

A zvlášť, když záhy po ruské invazi na Ukrajinu ukázala, že nikdo nikdy nemá takové sklony k totalitě včetně zavírání médií jako všichni samozvaní „demokrati“, ať už si říkají „demoblok“ nebo bolševici. Bez opory v zákoně a pouze na základě osobní „odvahy“, o níž rádi opírají moc autokrati a diktátoři včetně Putina, totiž Fiala nechal vypnout údajně proruské weby. Ty sice musel zakrátko zase nechat zapnout, protože demokracie moc nezná pojem právní „blackout“, tedy pokud si na ni nehrajete v Africe. Můj život vypnutí zmíněných webů nijak nezměnilo, žádný z nich jsem nečetl. Jde ale o princip a tohle byla další velká změna: až s vládou „demokratů“ se nám vrátila stará dobrá totalitní cenzura včetně jmenování vládního „cenzora“ Michala Klíma, jenž nás má chránit před závadnými informacemi. Jen doufám, že mezi ně stále ještě nepatří katalogy s ženským spodním prádlem. Bez nich by byl svět nechutně smutný.

Tímhle ale bohužel odvaha Fialovy vlády skončila – a že bychom ji právě teď fakt potřebovali. Válka na Ukrajině totiž ještě výrazně urychlila inflaci a energetickou krizi, jejichž řešení odvahu potřebuje, jak nám ukázaly vlády jiných zemí. Ty ji totiž na rozdíl od té naší začaly radikálně řešit velmi záhy. Fialova vláda ale až do srpna řešila téměř výhradně jen přijímání ukrajinských uprchlíků a výzvy opozice, expertů i některých médií, aby se aspoň trochu zabývala i svou vlastní zemí, když už to Češi všechno platí, odbývala s tím, že jsou to všichni buď populisti, nebo nacionalisti. Anebo obojí: denunciační nálepky oponentů přibývají s každým vládním průšvihem. Vláda sice nakonec skoro všechny zmíněné výzvy vyslyšela a například zlevnila paliva a zastropovala ceny plynu i elektřiny pro lidi i firmy, jen to všechno udělala pozdě a často i nedostatečně. A taky pořádně draze, protože Fialova vláda je vládou výrobců elektřiny: to kvůli nim nikdy nesebrala odvahu vykoupit minoritní akcionáře ČEZu nebo zastropovat ceny elektřiny u výrobců. Takže tím vlastně nakonec nezískala vůbec nic: po roce vládnutí kabinetu důvěřuje bídných 28 procent lidí, volební preference vládních stran připomínají pomstu veřejnosti a státní rozpočet zůstává skoro stejně děravý, jako byl, než si k němu se svým amatérským lepidlem sedl ministr financí ODS Zbyněk Stanjura. Jak má ale taky mnohamiliardovou díru lepit někdo, kdo ani neví, kolik nul má jedna miliarda, protože v politice až doteď řešil výhradně své vlastní finance?

Abych ale nebyl „nevyvážený“: co Fialova vláda zpackala v energetické nebo socioekonomické oblasti, to nám bohatě kompenzovala přiškrcením demokracie: rok 2022 tak navždy zůstane v našich srdcích rokem, kdy se policie kvůli vládní propagandě a šíření strachu pokusila někoho trestně stíhat za to, že si chlebíčky ozdobil písmenem „Z“, jímž Putin zdobí i svou armádu. Jak totiž nedávno napsal britský týdeník Economist: jakmile začne v demokracii platit, že to, co je legální doma, to není legální na veřejnosti, máme problém. Nebo taky totalitu, jak dobře víme v Česku. Jestli totiž někdejší komunistickou totalitu něco vystihovalo nejlíp, pak právě tahle dualita. Nebo hezky česky pokrytectví.