Často se mluví o tom, jak nás čeká krize, na kterou se česká vláda nepřipravuje, ekonomové před tím neustále varují. Jaký z tohoto pohledu bude rok 2019?

V roce 2019 dojde buď ke zpomalení ekonomiky, nebo přímo ke krizi. Samozřejmě k recesím dochází cyklicky vždy, na očekávání recese člověk nemusí být ekonom. Je však rozdíl mezi běžnou recesí a vážnou hospodářskou krizí. Recese je, s trochou nadsázky, jako rýma, kterou máte v zimě rok co rok. Vážná krize je spíše jako horečka, která nás potkat nemusí. Tu poslední horečku, kterou naše země trpěla před deseti lety, jsme pouze přechodili, přeléčili, ale nezabývali jsme se jejími příčinami. Nevyléčili jsme se. Proto se velmi bojím, že ať už přijde nová vlna krize ve třetím čtvrtletí tohoto roku nebo klidně třeba až v roce 2021, bude mnohem vážnější. Samozřejmě pokud by centrální banky přestaly uměle držet nemocné západní ekonomiky na přístrojích, recesi bychom už dávno v Evropě i ve Spojených státech měli. Příznaky toho, že jsme ve stadiu těsně před nemocí, jsou vcelku zřejmé.

Krize sama o sobě však není problém. Krize je jen otevřené přiznání existence problému: zadlužování státu, ale i domácností a podniků a také naší takřka drogové závislosti na dotacích, podporách a eurofondech. Krize není nemocí, je příznakem nemoci. A to si veřejnost většinou neuvědomuje. I proto je svým způsobem krize přínosná: pomáhá nám odhalit, co v živém těle našeho hospodářství nefunguje, které orgány jsou nemocné. Teprve po této diagnóze můžeme našeho pacienta vyléčit. Pokud místo léčby nemoci jen uměle srážíme horečku, jako to po celou dobu dělala třeba Evropská centrální banka, zvyšujeme sice nějakou chvíli HDP, protože pacient je schopen chodit do práce, ale příští projev nemoci bude mnohem závažnější.

Je takovou klasickou, řekněme, větou ať už opozice, nebo vládní koalice, že ekonomický, hospodářský růst či pokles používají jako výmluvu či důkaz své práce podle toho, jak se jim to zrovna hodí. Souhlasíte?

Ano.