Někteří bývalí voliči ODS si dnes možná kladou otázku, zda se ODS ponaučila ze svých předchozích chyb a zda již nastala ta správná doba dát jí svůj hlas. Čím byste jejich obavy rozptýlila? 

Stačí se ohlédnout za uplynulými čtyřmi lety, kdy současná vláda zaváděla jednu regulaci za druhou, omezovala svobodu nás všech, posilovala státní šikanu a šmírování, kde v těchto momentech stála a co dělala ODS. Dělali jsme vše pro to, abychom tyto nesmysly zastavili. To je jasný důkaz, že stojíme neochvějně za principy, na kterých ODS vznikla. A jsme odhodláni je bez kompromisů prosazovat i v dalším volebním období. ODS si prošla údolím smrti, zažila pád, jaký zde žádná jiná demokratická strana po revoluci nezažila, bylo to pro nás velké ponaučení. V čele máme důvěryhodné a charakterní osobnosti, počínaje naším předsedou. Chceme dělat slušnou politiku založenou na hodnotách svobody a demokracie, bez populismu a bez krvavých kompromisů. Ve Vyšehradské deklaraci jsme definovali 12 konkrétních podmínek, které musí splňovat vláda, do níž půjdeme, mimo jiné zrušení EET, snížení daní, zvýšení prostředků na obranu a bezpečnost. To je jasný závazek, který je pro nás nepřekročitelný a na nějž se naši voliči mohou spolehnout.

Jak také ukazují průzkumy, prvovoliči upřednostňují antisystémové strany. Čím si to vysvětlujete a zejména, co s tím? Jak se snažíte mladé voliče přesvědčit o správnosti volby ODS? 

Ono to asi zdaleka neplatí jen pro prvovoliče, protože obecně zažíváme pokles podpory tradičních politických stran a růst popularity populistů a protestních stran. Částečně si za to mohou strany samy, částečně je to způsobeno mylným obrazem, kterým politiku vykreslují média, tedy že se jedná o něco nekalého a špinavého, kde poctivého člověka nenajdete.

Ale máte pravdu v tom, že mladí lidé volí ještě trochu jinak než jen proti tradičním stranám, hledají alternativy a obecně volí nekonformní životní styl. A zdá se mi, že to platí víc než dřív. Je to také věc způsobu komunikace a jejích forem, kdy je nutné mluvit tak, aby nám prvovoliči porozuměli, nefrázovitě, hledat nové komunikační kanály atd. 

Snažíme se v tom dělat maximum, využíváme sociálních sítí a jejich nástrojů, vyhledáváme i příležitosti, kde se s mladými lidmi lze setkat či diskutovat osobně. A věřím, že i náš volební program obsahuje celou řadu priorit, které prvovoliče zaujmou.

Co byste vzkázala těm lidem, kteří politiku považují za zbytečnou a nechtějí nebo zvažují jít k volbám? 

Asi bych parafrázovala slova Platóna: odplatou za neúčast na politice a politickém procesu je to, že nakonec budou vládnout ti nejneschopnější. Politika je samozřejmě důležitá a její důsledky lze vidět všude. Tyto volby jsou navíc nadmíru důležité v tom, že skutečně hrozí vláda populistů a extremistů, kteří mohou náš politický systém od základu zcela překopat. Představa vlády Andreje Babiše a Vojtěcha Filipa v mixu s panem Okamurou je noční můra. A je povinností každého člověka, kterému je svoboda drahá, jít k volbám a této vizi zabránit.

Podíl žen na kandidátkách rekordně vzrostl. Ani letos ale nedosahuje kritické hranice jedné třetiny všech kandidujících. Nejmenší podíl žen na kandidátkách nabízejí pravicové strany. ODS vedou například do voleb jen dvě ženy. Jak posílit zastoupení žen v politice a stojí o to ženy vůbec? 

Nejsem příznivcem zavádění jakýchkoliv nepřirozených nástrojů pro to, aby bylo žen v politice více. Jsem přesvědčena, že jakékoliv kvóty by ženám nebyly ku prospěchu, jejich pozici by naopak oslabovaly a pro ně samotné by byly potupné. Já jsem jako žena v politice nikdy neměla problém, necítila jsem se nikdy utlačována a nikdo mi ani náznakem nevytkl to, že nenosím kalhoty. 

Prostor pro to, aby bylo více žen v politice, zde určitě je, ale nevidím jediný důvod pro to kohokoliv nutit, aby se angažoval. Podle mého je tento stav způsoben spíše tím, že prostředí politiky je poněkud drsné a ženy spíše nepřitahuje. Zároveň však tvrdím, že o kvalitě politika nerozhoduje to, jestli je žena, nebo muž, starý, nebo mladý, velký, či malý, ale pouze a jedině jeho schopnosti, hodnoty a vytrvalost v jejich prosazování.

Co považujete za svůj největší úspěch, kterého jste během let působení v politice dosáhla?

Největší radost a hrdost cítím vždy, když se procházím ulicemi a parky naší krásné městské části, Prahy 2, kde v pozici místostarostky a starostky působím s krátkou přestávkou už bezmála dvacet let. Bezpochyby to není jen mou zásluhou, že tato čtvrť patří mezi „výkladní skříně“ Prahy, mám štěstí na skvělý tým svých kolegů. Můžeme se tedy pochlubit třeba tím, jak se povedla revitalizace Grébovky, nebo bohatým kulturním životem.

Na parlamentní úrovni mě pak těší, že jsem se mohla významně podílet na tvorbě zákona o vojácích v záloze, který bezpochyby pozvedl podmínky služby záložáků, a také to, že se nám daří obracet pozornost veřejnosti k válečným veteránům a hrdinům, jejich památce a péči o ně. O to usiluji mimochodem i v pozici starostky, kde jsem iniciovala vznik tradice oslavy Dne válečných veteránů na náměstí Míru.