Jak jste se vlastně dostali do Dvora Králové nad Labem?

Táta se sem dostal, protože vystudoval Institut tropického lesního inženýrství a zemědělství a byl vybrán, aby jako expert odjel do Tanzanie zkusit zalesňovat tamější plochy savan a buše. V té době už nás bylo pět dětí a maminka přemlouvala tátu, aby nikam nejezdil. V roce 1965 se tu uvolnilo místo v této zoologické zahradě, která ovšem v té době měla asi jenom šest hektarů – dnes má téměř 80 hektarů, a měla 18 zaměstnanců, takže to byla malinká provinční ZOO. Zdejší vila byla továrnickou vilou rodiny Neumannových. Byl tu i skleník, ze kterého je dnes terárium. Táta se nakonec rozhodl do Tanzanie nejet a přijal místo ředitele této malé ZOO. V té době bylo v Československu 17 zoologických zahrad a všechny byly takřka podobné – klece, pár výběhů, plůtků, nějaký ten bazén. Táta chtěl, aby to bylo jiné, aby se ta naše nějak odlišovala. První, co udělal, tak si požádal a vyjel a procestoval zoologické zahrady v Německu, Polsku, Sovětském svazu. Vrátil se domů a nic takového, z čehož by byl opravdu nadšený, neviděl.

Tato zoo má zvláštnost oproti ostatním, že je na rovině. Napadlo jej, že kdyby se mu podařilo získat vzadu za zahradou krásné údolí, že by se dalo udělat takové místo, kde by se mohla prohánět ne jedna antilopa nebo jedna zebra, ale třeba celá stáda. Začal shánět peníze a pokoušel se dostat do světa, psal do jiných zoo, které mu odpovídaly obdobně – ano, dáme vám jednu zebru, jednu antilopu. Ale to nebylo v jeho plánech. Z jednoho zvířete se nedá dělat chov. Táta začal psát do Afriky na velvyslanectví tamních zemí – tenkrát to tam bylo úplně jinak. Psal, zda by bylo možné získat zvířata přímo z odchytu. Protože věděl, že jsou obchodníci, hlavně Holanďané a Američané, kteří ta zvířata umí lovit a mají tam své zázemí a tábory. Říkal si, když to umí oni, proč bychom to nemohli umět my. Ti zástupci se mu sice ozývali, ale s negativním výsledkem. Bylo jediné velvyslanectví v Ugandě, kde mu odepsali, že jestliže to myslí vážně, tak ať se přijede podívat, že tam mají jednoho výborného obchodníka se zvěří a že mu ukáže, kde by ta zvířata mohla být, a když bude věrohodný, že mu zprostředkují setkání s celosvětově známým obchodníkem, panem Manem. A otec velvyslance přesvědčil o tom, že umístění stád kopytníků, šelem, afrických ptáků je to jediné správné.

Bylo to určitě víc než dobrodružné a samozřejmě odvážné…

V roce 1967, když mi táhlo na jedenáct let, tak se vypravil poprvé na zkušenou do Afriky. Jel tam s pár valutami, dostal nějaké kapesné a dojel do Ugandy, kde se o něj pan velvyslanec opravdu postaral a zprostředkoval mu setkání s tím renomovaným obchodníkem Manem. Ten měl v Ugandě velkou farmu. Táta se samozřejmě naučil jak anglicky, tak svahilsky. Naučil se stavět lovecký tábor, ohrady pro zvířata, bedny. A odjeli na první odlov. Táta měl pro Československo tehdy poprvé asi tři žirafy a deset zeber, nějaké antilopy. Napsal na naše úřady, mám zvířata, zajistíme letecký nebo námořní transport a budeme mít zvířata. Jenomže naše úřady mu tehdy neposlaly nic a tatínek byl dlužný panu Manovi a docela velké peníze.