Česká národní banka se podle zprávy, která před pár dny proběhla tiskem, chystá razantně omezit, ne-li znemožnit přístup k hypotéce v těch případech, kdy klient není schopen hradit ze svého alespoň patnáct procent hodnoty pořizované nemovitosti. Co na tento krok říkáte?

Jde o opatření preventivního rázu a má pomoci zabránit případnému úvěrovému boomu a bublině v nemovitostní oblasti. Jde o jeden ze zásahů, který je ve světě široce zvažován, a někde již uváděn do praxe, coby pojistka proti opakování vývoje, který předcházel nedávné finanční krizi se všemi jejími důsledky. Při současném stavu tuzemské ekonomiky jde však podle mého názoru o krok zbytečně restriktivní, který principiálně jde proti tomu, co představitelé ČNB hlásají v souvislosti s aktuálním makroekonomickým stavem české ekonomiky a také v souvislosti s intervenčním režimem, který centrální banka zahájila loni v listopadu.

Jak to myslíte?

Nemovitostní trh v České republice zatím vykazuje jen velmi mírné znaky oživení a v blízké době nelze předpokládat jakoukoli jeho zásadní expanzi. Zatím lze podle mého názoru nechat posouzení bonity a možnosti splácet v případě každého individuálního zájemce o úvěr na bydlení na možnostech příslušné komerční banky. Komerční banky mohou prostřednictvím své úrokové politiky předejít rizikovému vývoji. Nevnímám současné riziko jako potenciálně systémové, a proto nepovažuji za kýžené, aby ČNB činila zmíněné plošné opatření, které za stávajících ekonomických podmínek vidím jako přehnaně a svým způsobem i kontraproduktivně opatrnické.

Jak po více než roce hodnotíte samotnou intervenci ČNB za oslabení koruny?

Intervenci nelze vnímat jako spouštěč současného oživení tuzemské ekonomiky. Například trendový růst maloobchodních tržeb po stagnaci ve valné části prvního pololetí roku 2013 započal na přelomu jara a léta loňského roku, přičemž během léta a následně pak na přelomu léta a podzimu akceleroval. To vše se tedy událo ještě před intervencí ČNB.

ČNB ale říká, že intervence měla zásadní vliv na oživení spotřeby domácností.

Maloobchodní tržby i po intervenci trendově dále rostly, ovšem nelze říci, že by jejich nárůst akceleroval v porovnání s obdobím před intervencí. Intervence tedy mohla růst maloobchodních tržeb nejvýše druhotně podpořit.

Čím tedy byl růst spotřebního apetitu domácností primárně dán?

Klesající nedůvěrou spotřebitelů v ekonomiku. Tento pokles nedůvěry byl patrný již poměrně dlouhou dobu před intervencí, od první poloviny loňského roku. Odrážel ve významné míře pozvolna se zlepšující situaci na trhu práce.

Když ne spotřebě, pomohla intervence investiční činnosti?

Nebyla spouštěčem ani v případě investic. Významný obrat v dynamice úvěrové činnosti totiž nestal zhruba od srpna loňského roku, kdy bylo možné poprvé po delší době registrovat poměrně mohutné úvěrování firem. Podstatné je, že této úvěrové expanzi dominovaly úvěry dlouhodobé, o nichž lze předpokládat, že mají investiční ráz. Kořeny oživení investiční činnosti lze tedy hledat už v létě loňského roku, tedy opět ještě předtím, než ČNB intervenovala.

Pomohly tedy intervence vůbec někomu?

Českým exportérům. Ovšem i v oblasti zahraničního obchodu byl nástup příznivého trendu patrný ještě před zahájením intervence. Například vývoz hlavních obchodních položek české ekonomiky – aut, počítačů a elektronických přístrojů – nastoupil rostoucí trend už na jaře roku 2013, přičemž kladné meziroční přírůstky zaznamenával už v létě loňského roku, tedy v době ještě před intervencí. Hlavním důvodem pozitivního výsledku zahraničního obchodu byla oživující ekonomická aktivita v eurozóně a u našich klíčových obchodních partnerů, nikoli slabší koruna. Intervence tudíž nejvýše jen přispěla k aktuálním dobrým výsledkům zahraničního obchodu.