Kolem Ukrajiny to vře. Lze v tuto chvíli vůbec odhadnout, jak se situace nakonec vyvine?

Žijeme v orwellovském světě, kde z oficiálních míst z Prahy, Bratislavy i Bruselu hlasitě zní pokřik „Válka je mír!“ Aliance, která vybombardovala Jugoslávii i Libyi, poslala vojáky do Afghánistánu a Iráku, křičí, že jde na Ukrajinu chránit mír. To musí přijít naprosto šílené každému, kdo o tom aspoň trochu přemýšlí. Všechna rozhodnutí o zahájení těchto válek byla přijata při současném masírování veřejnosti sdělovacími prostředky o porušování lidských práv ze strany těch druhých. Dnes je scénář naprosto stejný.

Naše vláda se chystá darovat na Ukrajinu munici. Co říkáte na postoj, který jsme v této situaci zaujali?

Nejen munici, nyní už se pan Lipavský s Rakušanem nechali slyšet, že jsou připraveni se bavit o vyslání lidských sil. Nevím, proč mají tito politici z tepla svých kanceláří potřebu hnát naši zemi do umělého konfliktu sloužícího zájmům úzké skupiny lidí. Dovolila bych si jim připomenout také paragrafy 406 a 407 trestního zákoníku, které říkají: „Kdo připravuje útočnou válku, na které se má podílet Česká republika, a tím přivodí pro Českou republiku nebezpečí války, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečným trestem.“ A „kdo veřejně podněcuje k útočné válce, na které se má podílet Česká republika, takovou válku propaguje nebo válečnou propagandu jinak podporuje, bude potrestán odnětím svobody až na pět let.“

Je zajímavé, že vláda je schopna takto rychle a pružně jednat v tomto případě, ale měsíce se trápícím drahými energiemi ČESKÝM občanům zatím nijak nepomohla.

Jako KSČM k tomu však rozhodně nehodláme mlčet, a tak v sobotu 5. února v 11:55 na Masarykově náměstí v Jihlavě se chystáme říct válce NE!

Na druhou stranu, co říkáte na to, jak se k tomu postavilo Německo? To se na rozdíl od nás v „boji“ proti Rusku zatím nijak moc neprojevuje. Dokonce v médiích zazněl názor, že Ukrajinu „zradilo“, vyčítá se jim jejich neochota poskytnout zbraně, váhavost vůči možnému odpojení Ruska od mezinárodního bankovního systému...

To je nejen Německo, které je v těchto záležitostech velmi opatrné, aby neutrpěly jeho obchodní dohody s Ruskem. Velmi opatrně postupuje rovněž Chorvatsko. Zřejmě v souvislosti s tím, že mají ještě v živé paměti, jakou zkázu způsobilo to, co Havel nazval „humanitárním bombardováním“, které provádělo NATO. 

Ve svém internetovém pořadu Bez obalu jste mluvila mimo jiné o „slibech“, které v roce 1990 dali nejvyšší představitelé USA tehdejšímu prezidentovi SSSR Michailu Gorbačovovi. Co konkrétně mělo zaznít?

Podle nyní odtajněných dokumentů ujistil tehdejší americký ministr zahraničí James Baker Gorbačova 9. února 1990, že se NATO neposune o „ani jeden palec na východ“. Baker směrem ke Gorbačovovi podotkl, že „ani prezident, ani já nehodláme získávat žádné jednostranné výhody z probíhajících procesů“ a chápeme, že „nejen pro Sovětský  svaz, ale i pro další evropské země je důležité mít záruku, že ani píď současné vojenské jurisdikce NATO se nerozšíří východním směrem“. 

A nebyl jediný. Už 31. ledna 1990 západoněmecký ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher dal jasně najevo, že „změny ve východní Evropě a německý sjednocovací proces nesmějí vést k porušení sovětských bezpečnostních zájmů“. Proto by NATO mělo vyloučit „rozšiřování svého území směrem na východ, tj. jeho přibližování k sovětským hranicím“. Pokračovalo to i ve chvíli, kdy zástupci Nejvyššího sovětu přijeli v červenci 1991 do Bruselu. Tak jim tehdejší generální tajemník NATO Manfred Wörner zdůraznil, že „Rada NATO a on jsou proti rozšiřování NATO“. Mimochodem, pro toto tvrzení bylo 13 ze 16 členů NATO.

Jaká je realita dnes, vidíme sami – vojska NATO operují až na Ukrajině a jejich sliby dávno vzaly zasvé.