V roce 2011 jste založil Východoevropské vzdělávací a kulturní centrum (EEECC). V rámci jeho aktivit pořádáte pro vysokoškolské studenty vzdělávací kurzy a výjezdy především do problematických oblastí jako je Kosovo, Moldavsko, Ukrajina a některé státy v Africe. Proč to děláte?

Dva roky jsem působil v OBSE v diplomatické misi v Kosově, dva roky v Gruzii a potom také v Libérii. Po návratu domů jsem si vyzkoušel práci manažera a od roku 2008 vyučuji etnický konflikt v Ústavu slavistiky Masarykovy univerzity v Brně. V naší obecně prospěšné společnosti mohu skloubit práci vědeckou, manažerskou i tu v terénu. Prostě všechny zkušenosti, které jsem za svůj život posbíral. Je nás tam parta mírotvorců, kteří si před třemi lety řekli, že bychom mohli založit platformu, kde studenti, kteří chtějí pracovat v zahraničí, projdou speciálním školením, aby potom nedělali zbytečné chyby. Učíme je používat vojenskou ruštinu i angličtinu, práci s kamerou, fotografovat, používat vysílačky, pracovat s nočním viděním, řídit terénní vůz přes brod a zároveň v cizím jazyku podávat report. Součástí výcviku je také umět přežít v přírodě, zorientovat se, uvařit si a umět se chovat v krizových situacích.

Vše k tématu Ukrajina ZDE.

V létě máte jet na Ukrajinu. Nezdá se vám to nebezpečné?

Podkarpatská Rus je mimo celý problém. Konflikt se tam prostě odehrává ve velkých městech, kde jde o střety lobbistů. Je to boj o peníze.