Začátkem minulého roku jste v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz hovořil o sílící konfrontaci dvou civilizací – evropské demokratické a islámské teokratické, které spolu nemohou existovat v jednom prostoru a čase tak, aby spolu nesoupeřily. Jsou ty tři teroristické útoky – březnový v Londýně, květnový v Manchesteru a červnový znovu v Londýně – důsledkem toho nevyhnutelného soupeření?

To, co se v posledních týdnech odehrává v Británii, je strašlivé a šokující. Je mi nesmírně líto všech, kteří byli zabiti nebo zraněni, a všech jejich blízkých. Je to hrozná tragédie. Británie se v důsledku islamizace zásadně proměňuje a podobný vývoj byl prostě předvídatelný. Psali jsme tu před více než rokem, že strach z útoku je všudypřítomný a propuknutí islamistického teroru je jen otázkou času. Potvrdily se i další věci, o kterých jsme tu diskutovali. Například profesor sociologie Ted Cantle nedávno veřejně varoval před prohlubující se rasovou segregací britské společnosti ve městech, školách i na pracovištích. Řada čtvrtí i celých měst se mění na asijské distrikty, v nichž bílí Angličané často tvoří jen několik procent populace. Angličané svou zemi ztrácejí.

Jak se to konkrétně projevuje, že o svou zemi Angličané přicházejí?

Tím, že přicházejí o podobu své země tak, jak ji dlouho znali a vnímali, v řadě míst se stávají etnickou menšinou. Například ztratili hlasovací většinu již skoro ve 450 volebních obvodech. 90 procent všech londýnských prvňáků je ve třídách, kde bílí Angličané buď vůbec nejsou, nebo tvoří menšinu. Z mnoha čtvrtí a měst Angličané utíkají na venkov, do míst, kde to stále ještě vypadá jako v Anglii. Nikdo z Angličanů, které znám, takovou změnu své země nechtěl. Dalším nepotvrzením úspěšnosti doktríny multikulturalismu je například studie, kterou nedávno na přímé zadání britské vlády vypracovala Louise Caseyová. Ze zprávy jednoznačně vyplývá, že integrace muslimů selhává a že islamizace s sebou do Británie přinesla velkou řadu závažných problémů. Ne zcela překvapivě se také potvrdilo, že společenská a kulturní různorodost se vytrácí tam, kde začíná převládat muslimská populace. Postupně tak dochází k dalšímu zhoršování situace, ke znásilňování anglických dětí se tedy teď přidalo už i jejich zabíjení.

To vás od odvahy takto se otevřeně vyjadřovat neodradily ani útoky vydavatele Britských listů nebo jedné v Londýně žijící české spisovatelky po vašem prvním rozhovoru pro ParlamentníListy.cz?

Jestli takový pan Čulík nebo paní Pekárková tvrdili, že toto není pravda, pak tu zemi vůbec neznají, nebo jsou velmi hloupí či vědomě lhali. Znovu tvrdím, že Británie prochází největší změnou společnosti od příchodu Viléma Dobyvatele. Takovou historickou přeměnu nelze nevnímat a nelze k ní zůstat lhostejný. Islám, mešity a zahalené ženy se prostě staly naprosto nedílnou součástí Velké Británie a nic a nikdo to už nemůže změnit.

Jak ten teror, jehož strůjci byli vždy muslimové, vnímá britská veřejnost? Dává s těmito hrůznými skutky do souvislosti náboženské vyznání pachatelů a zůstávají britská média jednotná ve své přehnané politické korektnosti?

Po sobotním útoku se konečně začalo i v médiích otevřeně mluvit o tom, že útočili muslimové a že to dělali pod vlivem jakési překroucené verze islámu. Řekla to premiérka, arcibiskup z Cantenbury, řada komentátorů, poté to připustil v přímém přenosu i jistý islámský duchovní. Nikdo však už nevysvětlil, jaký je rozdíl mezi tou překroucenou a nepřekroucenou verzí. Obyčejní lidé se o příčinách terorismu stále bojí otevřeně mluvit, každá kritika islamizace má silný potenciál označení za projev xenofobie nebo rasismu. Strach ze ztráty zaměstnání po takovém obvinění je zcela reálný. Nikdy jsem si nemyslel, že svoboda projevu bude jednou v Čechách na vyšší úrovni než v Anglii, a stalo se to.  Z útoků je určitě nešťastných i mnoho samotných britských muslimů, kteří chtějí žít v míru a v spolupráci s ostatními. Řada autorit však už začíná mluvit o tom, že tím, kdo musí být daleko aktivnější v prevenci násilí, je právě sama muslimská komunita.

Ale je toho vůbec schopna?

Tak, jak jsme tu uváděli, jediným dobrým východiskem z této situace je vnitřní reforma islámské společnosti, zřeknutí se násilí a sekularizace jejich každodenního života. Pokud k tomu vůbec někdy dojde, bude to jistě proces bolestný a velmi zdlouhavý. Do té doby se dá očekávat, že se problémy budou jenom prohlubovat.

Mohli se lidé při čtvrtečních parlamentních volbách ve Spojeném království rozhodovat i podle toho, že některá z politických stran dává najevo, že chce s tímto neúnosným stavem něco dělat? Nebo se žádná taková nenašla?

Bohužel, žádnou ucelenou nebo důvěryhodnou strategii žádná ze stran nenabídla. Moje volba byli konzervativci, ale i ti kromě posílení prevence, represe a pravomocí bezpečnostních složek nenabízí skutečné řešení, které by se týkalo jádra problému. Přitom času moc nezbývá a hodně úsilí i sil teď také stojí příprava jednání na vystoupení z EU. Pokud chci být optimistou, tak by bylo nutné co nejdříve využít všech demokratických prostředků k vyvolání celonárodního procesu reformy islámské části britské společnosti tak, aby byla kompatibilní s hodnotami liberální demokracie. A pak pomoci takovouto reformu prosazovat všemi možnými dostupnými prostředky. Jistě, je to utopie, ale lepší řešení prostě nevidím.

Když jsme spolu hovořili poprvé, tak jste vzpomínal, že pár dní poté, co jste v roce 2005 odešel pracovat do nemocnice v Sheffieldu, jste nemohl dojet do Londýna kvůli teroristickým útokům muslimů v dopravních prostředcích, které si vyžádaly více než padesát lidských životů. Vzhledem k narůstající četnosti útoků, jak vidíte nejbližší budoucnost Spojeného království?

To, co se děje v Británii, je skutečně strašlivé. Teroristická hrozba je na nejvyšší možné úrovni a zůstane tomu prý tak pravděpodobně minimálně po celý ramadán. Konkrétní podoby dalších útoků jsou však zcela nepředvídatelné. Je to podobné jako za poslední světové války, kdy lidé s napětím čekali, kdy a kam zrovna dopadne V2. Strach z dalšího útoku je přítomný všude, je to, bohužel, součást života dnešní Británie. Jsem strašně smutný z toho, jak se tahle země změnila.

Často mě napadá, co by asi řekl Winston Churchill na fakt, že v anglických městech jsou opět pod vlivem nenávistné ideologie vražděni civilisté, že do ulic je povolána armáda, že se na ulicích střílí. Je to vše jako zlý sen. Britové a Čechoslováci společně krváceli v boji proti fašismu, my pak pro ně vyzkoušeli komunismus, oni pro nás islamizaci. Nezbývá proto než znovu a znovu opakovat – vezměme si z jejich zkušenosti příklad a vyvarujme se podobného vývoje. Česká republika i pro tento rok zůstává šestou nejbezpečnější zemí na světě, máme nebývalou svobodu slova. Braňme tyto své hodnoty, protože nebudeme-li, přijdeme o ně.

Události a teroristické útoky ve „staré dobré Anglii“ bychom tedy měli sledovat jako varování před tím, co by také mohlo při nepříznivém vývoji potkat nás?

Kdyby demokraticky vynucená reforma islámské kultury byla dalším civilizačním přínosem Británie lidstvu, pak by snad ti mrtví nezemřeli úplně zbytečně. Ať je však již budoucnost jakákoli, nezbývá než se smířit s faktem, že ta „stará dobrá Anglie“ přestává existovat. Nakonec musím uvést, že se jedná o mé soukromé názory nevyjadřující postoje či postupy Sheffield Teaching Hospitals.

Titulek a perex jsou autorstvím redakce bez přispění Vladimíra Rogozova.