Nově zvolený ukrajinský prezident Petro Porošenko ve svém inauguračním projevu zmínil své dva prioritní cíle. Prozápadní směřování země a mír na Ukrajině. Podaří se mu je naplnit?

Bude to mít hodně těžké. Chápu, že má zájem na dobrých vztazích se Západem a Ruskem i vzhledem ke svým podnikatelským aktivitám. S tím mírem... Je to těžké, neboť Ukrajina je de facto uměle vzniklý stát. V roce 1939 ve spojenectví s nacistickým Německem Sovětský svaz okupoval východní část Polska. Tehdy vlastně Ukrajina vznikla – v západní části z Haliče a Podkarpatské Rusi. Tyto oblasti nikdy k Rusku nepatřily. A nedivím se těm lidem, že pod Rusko nechtějí. Nic k němu necítí, nevidí na něm nic dobrého. Ví pouze, že je Rusko zvláště za Stalina utlačovalo. Na druhou stranu východní část země se cítí blízko k Rusku. Odtud chodí lidé za prací do Ruska, mají to kousek. Jsou tam větší platy než na Ukrajině. Naopak ze západní Ukrajiny chodí pracovat k nám. Velké rozpory, které jsou historicky dané, nebude vůbec jednoduché překonat. Dokonce se domnívám, že nejlepším řešením by byla federalizace země, nebo rozdělení Ukrajiny na dva státy.

V současné době na východě země probíhají boje mezi ukrajinskou armádou a separatisty. Co vlastně vzbouřenci chtějí – připojit území k Rusku, či vyhlásit nezávislost?

Nejsou asi jednotní. Ale podle mě mírně převažuje touha odtrhnout se od Ukrajiny a vyhlásit něco podobného jako je Podněsterská republika či Abcházie. Tedy v uvozovkách samostatnost a nebýt přímo součástí Ruska. V řadách separatistů bojují i kriminální živly, což je poznat podle toho, že se v této oblasti rabuje a přepadávají se lidé. Jsou mezi nimi dosti pochybné existence.

Separatisté operují jen na relativně malém území při hranicích s Ruskem, větší a významnější území revolta nezachvátila. Není tedy jejich bitva prohraná a odsouzená k neúspěchu?

Ano. I sami přiznávají, že během jednoho či dvou týdnů sami skončí, pokud nedostanou významnější pomoc z Ruska. Vydávají prohlášení, aby jim Rusko přišlo na pomoc. Bez výrazné ruské pomoci se nejsou schopni udržet. Nemají šanci.

Jejich původní plán byl asi jiný a chtěli ovlivnit dění na větším cípu Ukrajiny?

Určitě tyto snahy byly. Což bylo vidět z nepokojů v Mariupolu i v dalších městech. Nebo v Dněpropetrovské oblasti, kde se povstalci nakonec nechytli. Skutečně tedy nepokoje zůstaly omezené jen na relativně malou oblast na východě Ukrajiny.

Jako bloger hodně píšete o Rusku. Jak vidíte ruskou demokracii co se týče třeba svobody slova?

Demokracie v Rusku je v ohrožení. Jsou rušeny nezávislé televizní stanice na základě smyšlenek. Třeba byla odebrána licence jedné petrohradské televizní stanici. Oficiálně z důvodu, že se ptali v nějaké anketě, zda se měl tehdejší Leningrad za války bránit, nebo raději kapitulovat. Což by ušetřilo životy lidí. Neoficiálně proto, že kritizovali představitele vládnoucí strany Jednotné Rusko. Nebo je to nový zákon, jenž nařizuje povinnou registraci blogerů, kteří mají denně přes tři tisíce přístupů. Týká se to i přístupu opozice ke sdělovacím prostředkům, který je téměř nulový.

Takže přituhuje...

Ano, přesně tak. Ještě více přituhuje.

A proč k tomu dochází výraznějším způsobem zrovna teď? Co k tomu Putina nutí?

Čeká na vhodnou příležitost, kdy to bude možné. Potřebuje si pojistit svoji vládu. Je vychován v nějaké tradici. Je to bývalý důstojník KGB. On prostě žádným demokratem není. Sice ho demokracie dostala k moci, ale není člověkem, který by ctil nějaké demokratické hodnoty. Je autoritář, je to v něm dané. Myslím, že k tomu směřuje postupně už od té doby, co se stal prezidentem.