Co si myslíte o čím dál častějším přístupu k hodnocení druhé světové války, že všechnu tuto hrůzu způsobili nacisté, jacísi „nelidé“, a nikoliv příslušníci jednoho velkého, kulturního a civilizačně velmi vyspělého státu?

Nikdy jsem tohle neslyšel. Asi nečtu ta správná média. Takový názor se nám snaží podsunout myšlenku, že kulturně vyspělý národ nikdo neoblbne a když se vydáme tou jedinou kulturně správnou cestou, žádný Stalingrad nám nehrozí. Je smutnou a varující skutečností, že v tehdejším Německu hajlovali (málem jsem napsal havlovali) lidé všeho postavení – vzdělanci, umělci, hudební skladatelé, sportovci, vědci. Hajlovali ale i obyvatelé zaniklých šumavských vísek, skláři, dřevorubci, zemědělci... K fanatické nenávisti jde zblbnout každého, kromě Němců například i Čechy (1948), Francouze (1789), Rusy (1917), Ukrajince v Polsku (1939), Poláky na Ukrajině (1605)... Ten, kdo tvrdí, že vyspělý národ oblbnout nejde, je demagog, který to má právě v úmyslu.

V Česku se v posledních letech výrazně posunul pohled na osvobození země. Tak trochu naruby. Zatímco do roku 1989 se příliš nemluvilo o osvobození západních a jižních Čech americkou armádou, nyní je pomalu otázkou odvahy zmiňovat roli Rudé armády. Co k tomu říci? Protiruské nálady se u nás snaží vystupňovat někteří pražští komunální politici, ať už odstraněním sochy Koněva (v době nouzového stavu), odhalení pamětní desky vlasovcům, nebo přejmenováním ulice, kde sídlí velvyslanectví Ruské federace. Proč tak činí? 

Obě otázky mají společnou hlubší podstatu. Otázkou odvahy je dnes i říci, že jsem volil Zemana, a ne Drahoše... Odvahy proto, že opačný tábor je k našemu názoru netolerantní, tedy nedemokratický, a hodlá nás za přiznání se ke svému názoru peskovat, při pokusu proniknout do jím ovládaného mediálního světa i perzekuovat. Politicky korektní „intelektuální elity“ drží v sedle jejich demonstrativní a halasné odsuzování všeho, co souvisí s komunismem. Tato filozofie jim dlouhá desetiletí zaručovala úspěch ve volbách, zahanbeně přiznávám, že i já jsem dlouhá léta skákal na odeesáckou rétoriku „Buď my, nebo komunisti“ a volil ODS, i když jsem se v duchu divil, proč tedy překabátěným komunistům nezakáží vstup do svých řad, když jsou k nim tak nekompromisní.

Ale stejně, jako se komunistům po rozprášení opozice už v polovině padesátých let nedostávalo třídního nepřítele, proti kterému by mohli „bojovat“, a následující desetiletí si jej složitě a trapně vytvářeli, slábne kauza obrany národa před komunismem i Havlovým pohrobkům, a tak, stokrát už vymlátivše slámu, sahají k těmhle absurditám. I oni totiž potřebují „bojovat s třídním nepřítelem“, aby národ viděl, jací jsou kabrňáci. Proto si případného oponenta exemplárně vychutnají. Když jim třeba namítnete, že tisíce Rusů padlých při našem osvobození byli obyčejní a slušní lidé, nebo že za komunistů bylo naše učňovské školství na vyšší úrovni, vyšachují vás nařčením, že jste neobolševik a přivolávač starých pořádků a Gottwaldů a vy pak odejdete s ostudou, zatímco oni se nafouknou pocitem vítězství a bohužel sklidí potlesk okolostojících.

Dokud se bude tahle laciná argumentace vyplácet, bude o hrůzu říci, komu jsem dal ve volbách hlas a budou se strhávat sochy válečných hrdinů. Fanatické obrazoborectví zde ale bylo i v nedávné historii – třeba v roce 1918 nebo po roce 1948. Funkcionářů s páskou na rukávu, proti kterým si nikdo netroufl, bylo vždycky dost – protože přesně věděli, jakou pózu zaujmout.

Myslíte, že Rusové jako odvetu poslali do Prahy špiona s kufříkem plným ricinu, aby otrávil vybrané pražské politiky?

Já nemám televizi, takže naštěstí nevím to, co by média chtěla, abych věděl. Tak, jak se mě ptáte, je to nesmysl. Co si oni pražští politici o své důležitosti myslí? Koukli se někdy na mapu světa, aby viděli svou nicotnost? Agenti s ricinem fungovali možná za rady Vacátka. Supervelmoc 21. století má určitě sofistikovanější postupy. Kdyby ti tzv. politici Rusům za to stáli, zmizeli by beze stopy už dávno.

Velkou pozornost vzbudilo vystoupení Pavla Novotného (ODS) na TV Barrandov. V rámci politické debaty opakovaně urážel své oponenty Foldynu (SPD) a Luzara (KSČM), třeba oslovením „koště“, „kolaborante“ či „bolševiku“, tykal jim. Novotného musel umravňovat i moderátor Jaromír Soukup. Zavádějí se tu do politického diskurzu nové postupy? Proti akcím Pavla Novotného se téměř nikdo až na výjimky z vedení ODS neohradil, nepozorujeme ani protesty ze strany jiných opozičních stran, jak si to vysvětlit? Novotného netepou ani jinak velmi kritičtí čeští novináři, kteří jsou na úroveň politického diskurzu velmi citliví. O čem to vypovídá?

Jak jsem se již zmínil, televizi jsem odhlásil, ale když jsem ji ještě měl, Jaromír Soukup byl jediný pořad, který jsem si pouštěl. V otázkách 2) a 3) jsem vysvětloval, že nařknout někoho v debatě, že je bolševik, nařkávači automaticky dává patent na rozum a okamžitě mu je v debatě přiřčeno vítězství. Nařčený pak odchází s hanbou, i kdyby třeba proseděl v komunistických kriminálech deset let. Toto nařčení funguje tak neomylně, že se nemusí se ani dokazovat, pomocí něj se ctí vybruslíte všude tam, kde vám dojdou argumenty. Je to červené eso, kterým přebijete všechno. Co na tom, že je falešné, u českého národa stále funguje, tak proč ho nepoužít. Dokonce propůjčuje i beztrestnost – miliardové majetky zpravidla rozkrádali halasní „šajnpravičáci“ kryjící se pevným štítem s nápisem: „Já jsem antikomunista, takže to s vámi myslím dobře“. A lidi jim to žrali a žerou dodnes. Opravdová pravice ale nerozkrádá stát, opravdová pravice vyrábí a prodává zboží, dává lidem práci a hlavně – vytváří daně. Kde by ale byla taková ODS bez státních zakázek, tedy odsávání státní kasy?

Co se té politické kultury týká, důsledkem dnešních tzv. svobodných voleb je negativní selekce, tedy vzestup lidí druhé kategorie, lidí bezbarvých, nijakých a konformních. Lidé první kategorie mají ve svém životním programu důležitější věci, než je funkcionaření. Novináři, jak jste se zmínil, jsou citliví k formě, kde si to s nikým moc nerozhází, k obsahu jsou konformní. Jestliže byl obsah výlevů pana Novotného podle jejich gusta, jako že byl, formu mu prominou. Víte, za komunistů cenzura fungovala tak, že cenzor četl a schvaloval, co redaktoři smějí, a proskriboval, co nesmějí zveřejnit. Dnešní cenzura je mnohem dokonalejší. Cenzurovány jsou rovnou charakterové a názorové profily uchazečů o post redaktora, takže se jimi stanou jen ti politicky korektní a pokud možno nevyznávající klasické hodnoty. Myslíte, že třeba já bych měl šanci stát se redaktorem v nějakém médiu? Zářným příkladem budiž nedávný vyhazov Jiřího Černého a rok předtím bluesmana Jana Spáleného z Českého rozhlasu. A to se „provinili“ jen tím, že drželi laťku hudebního vkusu tam, kam ji kdysi položili hudební redaktoři Karel Krautgartner či Václav Trojan. Ti měli kdysi zelenou. Dnes má zelenou jen ten, kdo nějakým způsobem klasické hodnoty rozvrací. Kanálová mluva politika Novotného u dnešních redaktorů boduje víc než noblesa Jiřího Ovčáčka.