Prezident Miloš Zeman v projevu na televizi Prima vyzval Čechy k odvaze v době krize způsobené koronavirem. Lidé ale podle něj nemají epidemii zlehčovat. Zeman podrobil kritice zejména herce a novináře, a naopak poděkoval Číně za pomoc se získáním zdravotnického materiálu. Byl to správný krok? A neměl se Zeman v této době zdržet kritiky?

Nepatřím k lidem, kteří potřebují za každou cenu kritizovat Miloše Zemana za všechno, co udělá. A nepatřím k nim především proto, že si moc dobře uvědomuji, že touto dobou mohl na Hradě sedět někdo daleko horší a méně schopný než on. Na druhou stranu je ale třeba férově uznat i to, že prezidentův projev zkrátka své slabiny měl. Tou první bylo načasování. Prezident se k nějakému státnickému aktu měl bezpochyby odhodlat daleko dříve, což by jeho předchůdce Václav Klaus zcela jistě udělal a nečekal by, až po jeho vystoupení bude volat veřejnost. Je pravda, že je tu velká skupina lidí, kteří čekají na každý Zemanův krok jen proto, aby ho následně mohli náležitě zkritizovat, ale tím zbytečným otálením jim Zeman (rovněž zbytečně) nahrál. Druhou slabinou jeho projevu pak bylo to, co už jste zmínil ve své otázce, tedy kritika některých umělců a veřejně známých osob. Myslím, že tohle si Zeman mohl a měl jednoduše ušetřit. Například proti slovům Jana Hrušínského se vzedmula taková vlna kritiky, že se herec následně musel omluvit, a tím si zaslouženě vypil do dna kalich hořkosti, který si vlastně sám nalil. Nebylo třeba, aby Zeman umělce koupal v jejich hloupých výrocích. Měl se spíše řídit heslem „orel much nelapá“ a nechat tyto mouchy, ať si bzučí bez jeho pozornosti. Jenže to Zeman, bohužel, neumí…   

 Velmi rozhořčený byl ze Zemanova projevu dřívější zpravodaj ČT v Číně Tomáš Etzler. „Vytočilo. Troska opovrhovaná všemi s mozkem v hlavě. Protoplasma, držená při životě veksláky, ruskými agenty a fašisty. Proč mu nepomůže jeho dcera, manželka? Podle pohybů se pochcal i posral,“ nebral si Etzler servítky. Je již takovéto vyjádření přes čáru? 

Tuším, že to byl francouzský básník a filozof Paul Valéry, který kdysi řekl: „Všechno, co říkáš, říkáš o sobě. Zvláště když mluvíš o druhých.“ Optikou Valéryho citátu by se tedy dalo říci, že o prezidentovi nám pan Etzler neřekl zhola nic, zato ale vydal zcela vyčerpávající svědectví o sobě samém. Mimochodem je zajímavé, jak Miloš Zeman dokáže své odpůrce vyprovokovat k tomu, aby zcela veřejně odhalili to nejodpudivější bahno, které se v jejich nitru skrývá. Možná že i to je jeden z důvodů, proč Zemana tolik lidí tak hluboce nenávidí… tito lidé by chtěli za každou cenu ukázat, že oni jsou ta elita, ti lepší. Ale díky prezidentovi se vždycky v plné nahotě ukáže, že žádnou elitou v pravém slova smyslu nejsou, nikdy nebyli a nebudou! Takže si se Zemanem, striktně vzato, nemají naprosto co vyčítat.

Itálii pomohlo Rusko, do země přiletěli tamní doktoři, co si o tom myslet? Máme v rámci EU přehodnotit vztah k Rusku?

Přehodnocování vztahu k Rusku už přece v Evropské unii dávno probíhá bez ohledu na to, co se aktuálně děje v Itálii… a je třeba říci, že postoj k Rusku se u různých členů EU poměrně zásadně liší. Jiný postoj k němu mají třeba pobaltské státy, docela jiný postoj mají například Německo nebo Francie. Stačí si jen vzpomenout na nedávná slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o tom, že vztahy s Ruskem je třeba narovnat i za cenu toho, že některé státy EU (například i Česká republika) budou ostře proti, a že je třeba tak učinit i přes jejich nesouhlas. Přitom když zapátráme v paměti, zjistíme, že na začátku své prezidentské kariéry začínal Macron na velmi protiruských pozicích. Leč reálpolitika a byznysové zájmy ho donutily celkem zásadně změnit názor. A když k tomu přičtete prostý historický fakt, že tradičním spojencem Ruska v Evropě bylo vždy Německo – to samé Německo, které hraje v unijní politice dominantní roli –, je jasné, že žádný bratrovražedný konflikt s Ruskem tu probíhat nebude, byť by si ho řada domácích i zahraničních intelektuálů přála sebevíc.