Pane Pernesi, potraviny v Česku zdražují a podle ekonomických analytiků právě ony v podstatě táhnou inflaci. Rekordně drahé je například máslo. Jak se s tímto faktem vypořádávají čeští důchodci, kterým stát přidává v řádu stokorun?

Jednou z mých profesí je i analytik a tudíž budu odpovídat v číslech. Co se týče inflace, poslední data máme z července. Tehdy meziročně dosáhla 2,5 procenta. Z toho potraviny a nealkoholické nápoje vzrostly o jeden procentní bod. Bydlení, voda a energie o půl procentního bodu. Stravování a ubytování o 0,4 procentního bodu, doprava o 0,2 procentního bodu. Ostatní pak méně. Nejvýrazněji tedy rostly ceny potravin a nealkoholických nápojů.

Analýzu kvality života měřené spotřebou v reálných hodnotách provádíme každoročně. Využil jsem své dovolené, abych dopočítal rok 2016 na základě dat ze statistického úřadu. Z mých závěrů vyplývá, že loni utratili důchodci v průměru měsíčně na nákup potravin a nealkoholických nápojů 2437 korun, což představuje 24 procent z celkového počtu jejich spotřebních vydání. Starobní penze v současnosti činí zhruba 11.810 korun. Valorizace na letošek u průměrné penze vzrostla o 310 korun a nárůst byl o 3,4 procenta. Pokud dáme obě tato čísla na stůl, dovolím si tvrdit, že letošní valorizace u převážné většiny důchodců inflaci vykompenzuje.

Jak jsou na tom čeští důchodci, pokud jejich životní úroveň srovnáme mezinárodně?

V takovém případě musíme hovořit o celé cenové hladině za rok 2016. Ceny v Česku v daném období byly na 63 procentech evropského průměru, přičemž například Německo je na úrovni evropského průměru na 100,3 procenta. My jsme někde na 38 procentech, tudíž jsme na tom lépe než Němci. Je potřeba ale české penze měřit v paritě kupní síly a tam je ČR bohužel na 15. místě z 24 hodnocených zemí. Z jižní Evropy jsou na tom například hůře Portugalci, ti se nacházejí ještě o jedno místo za námi. Španělé jsou na tom zase ale o něco lépe. Nacházejí se na 12. místě.  

Šéfkuchař Petr Ocknecht, který je vášnivým propagátorem pojídání hmyzu, tvrdí, že již brzy budeme i u nás pojídat hmyz a to například ve formě koncentrátu. Uvedl to v rozhovoru pro Seznam.cz. Kromě toho Ocknecht navrhuje, že by hmyzová alternativa mohla být vhodná pro důchodce, kteří mají na jídlo málo prostředků. Jak se na to budou čeští důchodci tvářit, že nyní budou proto, že nemají dost peněz, nuceni chroupat cvrčky?

S tímto nesouhlasím. Čeští důchodci zatím potraviny ufinancují. Samozřejmě jsou ale i určité extrémy, kdy důchodci musí váhat, zda zaplatí bydlení, nebo léky. To jsou ale opravdu extrémy. Pan šéfkuchař tedy nemá pravdu a jinak bych to, co řekl, hodnotil jako hloupý a nemístný vtip. Ať si to pojídá sám.

Jak se na tu myšlenku tváříte jako předseda důchodců a senior?

Je to nevkusné, ať si to zkusí. A jinak, jestli někdo z důchodců chce pojídat brouky, tak ať tak činí.

Pan Ocknecht je pojídá a problém s tím zřejmě nemá ani v nejmenším…

Tak ať si je jí. Já to jíst nebudu, tečka.

Jak by se na to ale důchodci tvářili, kdyby museli jíst z finančních důvodů hmyz?

Nevím, nejsem schopen to okomentovat. Samozřejmě, nákup potravin je jedna z hlavních základních životních potřeb. Pokud tedy lidé chtějí žít, tak musí nakupovat potraviny. Potraviny nakupují samozřejmě podle peněz, ale také podle chuti. Takže to, co kdo pojídá, je každého věc. Ale to, že by důchodci byli ekonomicky donuceni k tomu, aby museli pojídat hmyz, tak to v žádném případě není pravda.

VIDEO SEZNAM.CZ, VE KTERÉM ŠÉFKUCHAŘ OCKNECHT DOPORUČUJE HMYZ DŮCHODCŮM, NAJDETE ZDE

Pan Ocknecht nicméně tvrdil, že k tomu dojde, že se bude všechno zdražovat a tak dále…

To on neví. Na to nemá asi poznání, jak se zdá, když to takhle říká. Ale uvidíme, třeba někdy v budoucnosti, ale to už já tady nebudu, se tím bude svět živit, když už nebudou potraviny. I to je možné.

Podle ČTK přibývá důchodců v exekuci. V Ústeckém kraji má exekuci každý dvacátý penzista, v Karlovarském, Libereckém zhruba každý pětadvacátý. Přitom je ale naše aktuální vláda levicová. Dovedete si to nějak vysvětlit, jaké mohou být příčiny?

Česká správa sociálního zabezpečení publikuje svá čísla ohledně exekucí každým rokem. I my jako Rada seniorů tyto věci hlídáme. Ale je potřeba vidět, že těch 85 tisíc důchodců v exekuci, jak bylo publikováno, tak to jsou všechny penze, nejenom starobní, ale i invalidní a pozůstalostní. Těch starobních je zhruba kolem 45 tisíc, což představuje necelá dvě procenta z celkového počtu příjemců starobních penzí. To číslo tak podle mě není příliš vysoké. A ohledně příčin tohoto stavu, zmínil bych, že začátkem letošního roku Ministerstvo práce a sociálních věcí provedlo analýzu a my jsme ji projednávali na radě vlády. Podle té analýzy je příčin samozřejmě více. Jednou z těch příčin je i to, že si dluh do důchodu odnesou ještě z ekonomicky aktivního života. Další příčinou je pak to, že důchodci převezmou závazky například za své děti či vnuky a těch je v tomto smyslu většina.  

Samozřejmě jsou ale i důchodci, kteří byli podvedení. Osvěta ohledně tzv. šmejdů je dle mého již dostatečná, ale samozřejmě i tak jsou zde lidé, kteří na to naletí. Je to ale odporné, když se zneužívá důvěřivosti starších lidí. Podvedených důchodců naštěstí není většina.

Příčiny exekucí důchodců nejspíš nejsou u vlády. Důvodem je to, že lidé nemají dost peněz, tudíž se zadlužují. Rovněž bych zmínil, že systém exekucí je velmi výhodný pro právníky, kteří je vymáhají. Například bych zmínil to, že vám kvůli exekuci napaří navíc například pokutu šedesát tisíc, což považuji za naprostou zrůdnost. Nechápu, jak to stát mohl dovolit. A pokud vím, aktuální ministr to snad nějak chtěl napravit, ale Poslanecká sněmovna to již před volbami nechce projednat, tudíž říkám hanba současné Poslanecké sněmovně.    

V médiích často slýcháme, že si žijeme nejlépe v historii. Jak se na to díváte, a platí to i pro důchodce, když jejich životní standard a například i to, kam jezdí na prázdniny, srovnáme například s předlistopadovou érou?

To samozřejmě sledujeme a podle indikátorů, kterými lze měřit vývoj životní úrovně důchodců od roku 1989, musím říci, že spokojeni nejsme. Sociální postavení důchodců se podle mezinárodní dohody měří tzv. obecným náhradovým poměrem, což je průměrná penze k průměrné mzdě. V roce 1989 činil zmíněný náhradový poměr 50,4 procenta, měřeno k hrubé mzdě. Loni byl tento poměr ale jen 41,4 procenta, což je tedy pokles o rovných devět procentních bodů. To je ostuda českého penzijního systému měření v nominálních hodnotách. Ale měřit můžeme i reálně. A v tomto ohledu, v poměru ke mzdám, kupní síla penzí od roku 1989 narostla pouze o 15,9 procenta. Přitom kupní síla, průměrný plat vzrostl o 61,7 procenta. Nůžky mezi aktivní a postaktivní částí populace se tak od roku 1989 rozevřely téměř o polovinu, o 45,8 procenta. Z průměrné české penze, která v současné době činí asi 11.800 korun, musí český důchodce na uspokojení tzv. základních životních potřeb (bydlení, strava, energie) vynakládat 80 procent svého příjmu. Vývoj příjmů českých důchodů od roku 1989 tedy není žádná sláva.

Co si myslíte o tom, co pro zlepšení situace ohrožených skupin včetně důchodců udělala tato vláda?

Je to pravda jenom částečně. Něco uděláno bylo, ale zdaleka ne vše. Na sjezdu Rady seniorů České republiky jsme letos vládě za některé kroky poděkovali. Ocenili jsme například obnovení původní valorizace penzí, protože předcházející Nečasova vláda měla jen třetinovou. Dále jsme ocenili zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví, což také zatěžovalo důchodce, zpřístupnění lázeňské péče seniorům a valorizaci penzí za rok 2015 a 2017. Dobrým krokem bylo i zastropování věku odchodu do důchodu. Naopak za nedostatek považujeme, že nebude schválen zákon o sociálním bydlení, což má dopady na 30 až 40 tisíc příjemců starobních penzí, zejména v Praze, Brně a dalších velkých městech, kde žijí v nájemních bytech. Průměrný nájem za metr čtvereční v Praze je měsíčně 417 korun, dovedete si to představit? A v Brně je to pak 225 korun za metr. Průměrná penze osamělé ženy v Česku je necelých 11 tisíc. Takže to je naprosto katastrofální stav. Zároveň vláda nepodpořila ani náš návrh k přijetí zákona o seniorech a ani náš návrh k přijetí zákona o minimálních důchodech.   

Nízké důchody a nízké platy učitelů jsou takovým vděčným tématem české politiky. Stále se mluví o nutnosti je navyšovat a stále se nic nevyřešilo, a to napříč politickým spektrem. Čím si to vysvětlujete? Mohou být příčinou i nízké mzdy v Česku a charakter české ekonomiky obecně?

Přesně tak to je. Opět jsem si připravil pár čísel. Penze se vypočítávají z mezd a z platů, protože máme pojistný systém. Čím vyšší pojistné na sociální zabezpečení odvedete, tím vyšší pak máte penzi. Mzdy jsou ale v České republice nízké. Jsou nízké proto, že máme takovou ekonomiku, že máme řadu montoven a že jsme státem, který dělá subdodávky pro určité dominantní firmy a to samozřejmě ovlivňuje cenu.

Čili struktura naší ekonomiky, která tady byla postupně od roku 1990 budována, je chybná. Jenom desítky firem v Česku dělají celkové výrobky a můžou si tak za ně určovat celkovou cenu. Jinak jsou Češi většinově spíše subdodavatelé někoho jiného. České mzdy jsou ale nízké i proto, že naši čeští páni majitelé nebo zahraniční podnikatelé a jejich manažeři jaksi stále nedávají českým zaměstnancům to, co jim patří.

Když se tedy podíváte na čísla Eurostatu, tak měřeno paritou kupní síly na jednoho občana je z hlediska výkonnosti hospodářství česká ekonomika na 18 místě (HDP) z 29 států. Produktivita práce je u nás na 52 procentech evropského průměru, ale jednotkové náklady práce jsou na 44 procentech. Čili mzdy mohou růst až o osm procentních bodů, ale není tomu tak. Ve mzdách je Česká republika na dvacátém místě z 27 hodnocených zemí. Díky tomu jsou i české penze nízké. Máme nezaslouženě nízké mzdy a platy a tudíž máme i nezaslouženě nízké penze. To je potřeba změnit.