Bývalý člen bankovní rady ČNB Mojmír Hampl v komentáři pro čtvrteční Lidové noviny uvedl, že „tomu bude zanedlouho šest let, co Česká národní banka oslabila kurz koruny, aby v nejdelší novodobé hospodářské recesi podpořila ekonomiku, když už nemohla snižovat úrokové sazby. Ty byly na nule. Zafungovalo to, do půlroku byla ekonomika z krize pryč, toto ‚nahození‘ jí dovolilo se nadechnout a rozjet. Ta jízda trvá od té doby bez přerušení dodnes“. Dost neomaleně se naváží do „zabedněných českých politiků“ Zemana, Hamáčka a Štěcha, kteří byli proti, ale i do analytiků včetně vás, kteří krok ČNB kritizovali. Je tedy namístě oslavovat uplynulých šest let jako triumf centrálních bankéřů a zmiňovanou „jízdu“ české ekonomiky?

Možná si pamatujete, že já od prvopočátku intervence České národní banky kritizovala. Kritizuji je stále. Pan Hampl naopak od počátku intervence prosazoval a prosazuje je stále. Faktem je, že já si při kritice servítky nikdy moc nebrala. Tudíž recipročně si nebere servítky ani pan Hampl, když prosazuje svou „jinou pravdu“ z druhé strany barikády. Já se ale aspoň nikdy nesnížila k ubohým osobním výpadům, vždy jsem kritizovala jen míru odbornosti. Co předvádí v tomto ohledu pan Hampl, ponechám bez komentáře, třeba je v nějaké nepohodě a zase ho to přejde… co já vím. Koneckonců všichni máme čas od času trochu nervy ve kbelíku, že?

Pokud jde o věcnou stránku: Nadále tvrdím, že intervence české ekonomice ublížily, nepomohly jí. Ekonomika by rostla i bez nich. Intervence byly tak mohutnou podporou pro ekonomiku, že ji přehřály. Kdyby intervencí nebylo, nebyly by dneska tak nedostupné nemovitosti. Intervencemi oslabená koruna totiž v kombinaci s enormně nízkými úrokovými sazbami učinila z českých nemovitostí velké investiční lákadlo, a to i pro spekulace ze zahraničí. Tohle ale bylo jasné od samého začátku a nikdy jsem tudíž nepochopila, jak je možné, že centrální bankéři to neviděli. Alternativně pokud to viděli – co jenom je mohlo k tak mohutným intervencím přimět?! To je pro mě nezodpovězená otázka…

Evropská centrální banka chystá podle slov svého hlavního ekonoma Olliho Rehna na září něco „velkého“. Může tím být další uvolnění měnové politiky v podobě ještě nižších záporných úrokových sazeb a dalšího kola kvantitativního uvolňování? Dalo by se tohle považovat za něco „velkého“, nebo v úvahu přichází i něco zcela jiného?

S největší pravděpodobností se jedná o jednu ze dvou variant, alternativně jejich kombinaci: Buď budou úrokové sazby sníženy ještě hlouběji do záporu. Nebo dojde k novému kolu výkupu státních dluhopisů, což je cesta, jak centrální banka může chrlit do oběhu víc peněz. Nebo se to dá zkombinovat.

Pak je tu ještě třetí možnost, ale je tak zběsilá, že se mi nad ní ani nechce uvažovat: Totiž takzvané vrtulníkové peníze. To je teoretický koncept, který ještě nikdy nebyl v praxi použit – naštěstí. Obrazně řečeno jde o shazování peněz z vrtulníku, což by se prakticky provedlo asi tak, že všem lidem, kteří mají peníze v bance, by se najednou připsal určitý obnos fiktivně vytvořených peněz.

Říkám sice, že je to zběsilé, ale uvědomme si, že stejně nepochopitelný nám připadal dřív výmysl se zápornými úrokovými sazbami… Normální ekonom klasického střihu musí z těchto pokusí mít husí kůži. To není kompatibilní s kapitalismem, to není kompatibilní se svobodnou ekonomikou. A není to kompatibilní s dlouhodobě úspěšnou ekonomikou.