Původní návrh na státní pohřeb pro Karla Gotta vyvolal obrovskou diskuzi, z některých míst velmi silnou kritiku. Domníváte se, že ta kritika byla z velké části i proto, že to navrhl právě premiér Babiš? Z jakého důvodu to podle vás některým lidem bylo tak velkým „trnem v oku“?

To je zajímavá otázka. Já jsem o tom zrovna před pár dny přemýšlel a říkal jsem si, že jakákoliv událost se dá vždy interpretovat dvěma způsoby. A ti, co chtějí, tak to interpretují tak, že Babiš si na tom chtěl udělat nějakou popularitu, získat další voliče… No, já si myslím, že je ještě druhé vysvětlení. Neříkám, co z těch dvou vysvětlení je pravda. Ale je prostě možné, že Babiše smrt Karla Gotta šokovala, zasáhla. Možná, že měl ty jeho písničky taky rád a to, co řekl se stáním pohřbem, bylo v tom první návalu určitého šoku. On třeba v tu chvíli ani neuvažoval o tom, jaký je rozdíl mezi státním pohřbem a pohřbem se státními poctami. Prostě to možná řekl spontánně.

Já jsem už v první části našeho rozhovoru uvedl, že jsem Babiše nevolil. Ale prostě stále ho podporuje 30 procent voličů této země a nemyslím si, že by měl zapotřebí, aby si dělal jméno na Karlu Gottovi. Z toho bych ho opravdu nepodezíral. Ale, kdo chce psa bíti, tak si hůl vždycky najde.

My jsme právě už v první části rozhovoru, který vyšel ve čtvrtek 10. října, zmiňovali různé ty narážky na Karla Gotta. Ostatně už když měl Karel Gott 80. narozeniny, tak se na něj z některých míst snesla poměrně tvrdá kritika, podobná jako nyní. Vypovídá i toto o atmosféře v naší společnosti, o rozdělení národa?

Ano, společnost je opravdu rozdělená. Mluví o tom mnoho politických analytiků, například Petr Robejšek a další, kterých si vážím. Ve svobodné zemi bude ta společnost rozdělená vždycky. Je rozdělená v Americe, ve Francii, v Anglii… Všude jsou vždycky dva tábory, které se navzájem nemají rády. A to samé je u nás. Jsme rozdělení, otázka ale je, kdo to rozděluje. Z pražské kavárny se samozřejmě ozývá, že zemi rozděluje Zeman a Babiš.  Z té druhé strany zase, že ji rozděluje právě ta kavárna, která útočí, která svolává milion chlívků na Letenskou pláň… Takže je naprosto stejná možnost, že je to právě ta pražská kavárna, ti sluníčkáři, kdo tu společnost rozdělují právě tím hysterickým, dramatickým popíráním demokracie a popíráním výsledků voleb.

Mám pocit, že ohledně Karla Gotta není jednotná ani skupina, která se většinou názorově podporuje, nebo chcete-li „pražská kavárna“. Zatímco někteří Karlu Gottovi vyčítají doslova kdeco, další se ho naopak zastávají. Například hudební kritik Jiří Černý uvedl, že Gott byl jeden z největších antikomunistů, s jakými se kdy setkal. I řada dalších se teď svěřila s tím, že Mistr pomáhal, často i hodně finančně, lidem, které režim postihoval, ale nikdy o tom nemluvil. Jaký byl Gott jako člověk z vašeho pohledu?

Takhle, my jsme nebyli důvěrní kamarádi, aby to nevypadalo, že si chci přihřívat svoji polívčičku na Karlu Gottovi. My jsme byli svým způsobem kolegové, i když jsme každý dělali úplně jinou muziku. Navzájem jsme se respektovali, měli jsme se rádi. Ale nebyl jsem ten, který by chodil na Bertramku každý měsíc. My jsme se viděli, když to bylo potřeba. Ale opravdu důvěrní kamarádi jsme nebyli. Takže já nemám žádné zprávy, komu ten Karel pomáhal. Nechci si něco vycucávat z prstu.

Když se tedy vrátíme k tomu „humbuku“ kolem pohřbu Karla Gotta. Kněz Tomáš Halík označil Gottův pohřeb ve svatovítské katedrále za „šílený a nevkusný nápad pokus o mýtizaci hvězdy normalizačního zábavního průmyslu a devalvaci hodnot“. Přesto pohřeb v katedrále bude, a to v souladu s přáním samotného Gotta. Je to špatně, jak tvrdí Halík? A z druhé strany, co Halíka k takovým prohlášením dle vás vede?

Řeknu vám to takhle. Už nějaký rok jsem na Facebooku a uvědomuji si, že tato sociální síť je opravdu zajímavý lakmusový papírek. Tam z těch reakcí můžete velice snadno zjistit, co si myslí národ, co si myslí takoví ti „obyčejní“ lidé, ti uživatelé toho Facebooku. Nejsem katolík, nejsem ten klasický věřící, ale nemám nic proti církvi. Ale jsem velice nešťastný ze současného papeže, který sedí v Římě. To je podle mého agent komunismu, nemám ho rád. A Halík? Když se podíváte, co si myslí „obyčejní“ lidé o páteru Halíkovi… Kromě toho, že se tam (na Facebooku) objevují takové věci jako, že celé to kněžství a Halík, že to je jeden velký podvod, tak oni ho nazývají antikristem. Nazývají ho zplozencem pekla, který přišel rozvrátit katolickou církev. Já si to myslím také. A myslím si, že je to velice zlý člověk. Je to nepřítel kardinála Duky, oni jsou spolu na kordy. Těžko bych hledal něco pozitivního, co bych řekl o páteru Halíkovi.

Necelý týden po Karlu Gottovi zemřela herečka a disidentka Vlasta Chramostová. Vrchní ústavní soudce Pavel Rychetský ihned přispěchal s názorem, že pokud si někdo zaslouží pohřeb se státními poctami, je to Chramostová. Vy jste k tomu na FB zmínil: „Pofidérní soudruh Rychetský, původně podnikový právník podvodného bytového družstva POKROK, přišel s nápadem uspořádat své spolusoudružce Chramostové pohřeb se státními poctami. Ochotně se připojil neméně pofidérní ministr kultury za ČSSD Zaorálek. Tento nápad uvítaly i další pofidérní osoby jako Kalousek, Pospíšil anebo Rakušan. Já tento nápad vnímám jako POLÍČEK DO TVÁŘE všech slušných lidí v této zemi, kteří odmítli vstoupit do KSČ a odmítli i spolupráci s StB.“

K tomuhle bych řekl asi dvě věci. Jedna věc je, která se týká přímo paní Chramostové. Já vždycky čtu názory lidí, kteří jsou pod tím, co napíšu na Facebook, zvlášť když to teď bylo v souvislosti s Gottem a Chramostovou. A většinou ty lidi psali, že jsou rádi, že mají stejný názor jako já. A sice, že paní Chramostová byla dramatická umělkyně, možná až příliš dramatická, že hodně křičela, dělala velké pózy, že to byla herečka z předminulého století. Ale to je otázka vkusu. Někdo ji samozřejmě může vnímat úplně jinak. Byla to známá herečka.

Já jsem mohl kdykoli chodit do Vinohradského divadla, protože Vlasta Brodský byl můj bratranec a dostával jsem od něj volňásky. Takže jsem tu Chramostovou na jevišti mockrát viděl. A už jako dítě jsem si říkal, proč ta paní tolik křičí. Ale víte, v těch padesátých, šedesátých letech ji kromě těch lidí, co chodili do divadla, málokdo znal. Ta její největší sláva začala tím, že podepsala Chartu 77 a že měla vlivné přátele, jako byl Dienstbier, Havel… všichni tito lidé kolem Charty.