V těchto dnech si připomínáme 17. listopad. Čím je letos jiný? Především v souvislosti s tím, co tento rok prožíváme a čemu čelíme…
Je to zajímavá paralela. Před třiceti lety jsme se zbavovali zhoubné choroby komunismu. Byla také částečně neviditelná a neuchopitelná, dusila nás a zdálo se, že je nevyléčitelná. Podařilo se nám všem dohromady tenhle zákeřný virus utlumit. Nejdřív to vypadalo, že už se nevrátí, jenže to bylo spíš naše zbožné přání. Podobně nebezpečný je covid. Také ho nevidíme, a někteří na základě toho dlouho usuzovali, že vlastně neexistuje.
Už minulý rok z některých míst zaznělo, že se ze 17. listopadu stává jakýsi festival prázdných frází a povinnost. Jak to vnímáte vy? Má tento svátek ještě pro většinu obyvatel skutečný význam?
Pro lidi, kteří tuto událost zažili, bude toto výročí vždycky důležité. Rok 1989 rozdělil život mé generace do dvou velice odlišných etap. Ale v běhu lidského života se běžně stává, že pro nastupující generace ztrácí každé takové memento na síle. Nezlobím se proto na mladé lidi, kteří se narodili do svobodnější společnosti.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
