Česká republika se ukazuje jako velmi promořená země novým koronavirem, ať už jde o jakoukoliv mutaci. Německo už uzavřelo své hranice, Polsko omezení zvažuje a obávat se začínají i ostatní státy. Co to pro nás jako pro zemi znamená?

Nejsem schopen posoudit, co to znamená bezprostředně. Nyní je důležité situaci zvládnout a vidím tady spíše vnitropoliticky novou situaci – dohodu mezi opozicí a koalicí. Takže vše, co se bude dít od 27. února, už je odpovědnost všech. Už nemůže opozice říkat, že za něco může vláda. Jedná se o nový jev, který budeme sledovat.

Když jste na to narazil, co říkáte na tanečky kolem nouzového stavu v České republice, který nyní nebyl prodloužen poslanci, za což se politici kritizují navzájem? Nakonec zůstalo rozhodnutí na hejtmanech…

Předně chci říci, že čistě vzato se ústavně nestalo nic, co by se mělo žalovat u Ústavního soudu. Vůbec nerozumím, proč by se mělo žalovat u Ústavního soudu, že vláda znovu vyhlásila nouzový stav. Ústavní zákon žádné další podmínky nemá, podle mě nebylo ústavně nic porušeno. To je první teze. Druhá teze: Opozice zrušila nouzový stav a všeobecně se vědělo, že nějaký musí být. Hejtmani do toho vstoupili a premiér Babiš ukázal, že je schopen se dohodnout s hejtmany a teď je možná dohoda i s opozicí. To je nový jev, který vede ke konci dělení odpovědnosti. Už bude jen jedna odpovědnost jedné reprezentace.

Potom existuje další důležitý rozměr, že se schválí nový odškodňovací zákon a tam vidím druhý, nový a velmi zajímavý jev. Dokud by stávající právní úprava zůstala, tak vláda dává pouze podporu. Ta podpora je nenároková, vláda ji udělí, a tudíž i ví, kolik a komu dá. Ve chvíli, kdy ale bude v zákoně, bude stát žalovat kde kdo – i ti oprávnění, ale i ti bez oprávnění a bude to trvat dlouho. Nikdo nedopočítá, kolik to bude nakonec stát. Ale i k tomu se rozhodla celá reprezentace.