Strana Moravané označila rozhodnutí zavést oficiální název Czechia za „šokující a za zády voličů připravené“. Co vás na něm tak šokuje?

Kromě samotné podstaty, že má být stát nazýván Czechia, s čímž nesouhlasíme, protože je to označení pro Čechy a ne pro Moravu a Slezsko, mě zarazil způsob, jakým k tomu došlo. Pokud se prosazuje něco tak závažného, jako je změna nebo doplnění státních symbolů, očekával bych, že takovou věc budou mít strany ve volebních programech nebo k tomu vypíší referendum. My jsme se ale minulý týden jenom dozvěděli, že se ústavní činitelé tak rozhodli, tento týden už o tom bylo jednáno na vládě. Pro mě je tedy šokující jak samotný název, tak útok na moravskou, a tedy i moji identitu.

Argumentem pro zavedení doplňujícího názvu Czechia je i to, že se dříve neoficiálně používaly jednoslovné paskvily typu „Czech“ apod. To vám nevadilo?

Že je tady potřeba jednoslovného názvu, říkáte vy. Dvouslovný název státu není nic proti ničemu, máme Velkou Británii, funguje to a žádné zkracování není nutné. Pokud se stát jmenuje Česká republika, Czech Republic, je to stejná situace.

Toto je jakési posttotalitní sociální inženýrství, vymýšlení nového termínu pro něco, k čemu nepatří, Czechia neoznačuje celou Českou republiku. Připadá mi zvláštní, že se nejen pražští politici, ale i někteří zaměstnanci Ústavu pro jazyk český pustili do kodifikace jazyka anglického. Pokud by nějaký anglický termín měl něco takového označovat – pokud bych jako Moravan nepreferoval např. název Czechomoravia – mohl by to být například termín Czechlands, to by skutečnosti odpovídalo mnohem více, když už bychom museli mít jako ČR za každou cenu jednoslovný název. Pražští politikové však chtějí u OSN oficiálně, jménem občanů ČR, avšak ve skutečnosti za jejich zády, prosadit patvar Czechia/Čechie – a my Moravané ve „východní Čechii“ žít odmítáme, žijeme na Moravě.

Ve svých komentářích uvádíte, že se vám nelíbí ani slovo Česko, které už ale v běžném jazyce dávno funguje. Co vám vadí na Česku?

Slovo „Česko“ bylo poprvé užito v roce 1777 pro označení pouze Čech, tedy ve smyslu Bohemia, jehož použití pro označení celé ČR je snad ještě hloupější. Nyní se jedná o nepěkný pahýl, jakýsi pozůstatek bývalého Československa, který se v jazyce uchytil díky politicko-mediálnímu tlaku shůry. My však za každou cenu nebojujeme proti hovorovému označení Česko – nám se to nelíbí, ale nebudeme lidem diktovat, co mají a nemají používat. Nesmí se však jednat o oficiální název státu Čechů, Moravanů a Slezanů.

Slovo Česko je podle vás zavedeno díky mediální masáži, nevidíte v tom přirozený vývoj jazyka, ale spíš pragocentrismus…

Ano, je to tak. Skoro všechny sdělovací prostředky v České republice sídlí v Praze a redaktoři, kteří také bydlí v Praze, ten pojem začali používat a prostřednictvím masmédií se pak dostal do hlav lidí. Kdybyste před dvaceti lety na Moravě někomu řekli, že žijete v Česku, lidé by se na vás dívali škaredě. Já říkám státu Česká republika nebo ČR a moje země se odjakživa jmenuje Morava bez ohledu na to, zda se zrovna nachází ve státě rakouském, československém či českém. Nechtěl bych, aby se říkalo, že Brno je ve východním Česku.

Česko ale obecně označuje „země Koruny české“…

Někdo to tak sice chápe, ale není to zdaleka tak jednoznačné. Myslím si, že nikomu pusa neupadne, když řekne Česká republika a nebude o moravské realitě mluvit jako o Česku.

Jaké jsou podle vás alternativy názvů, které kritizujete?

Pokud mluvíme o Czechii, která je nepřijatelná, připadala by v úvahu varianta Czechlands, v češtině České země. Moravané by s tím jistě byli spokojenější, i když ještě lepší by bylo třeba Czechomoravia. Pokud jde o zkratku, funguje i ČR stejně jako USA nebo UK. A do budoucna by byla asi nejlepší osvědčená zkratka ČSR, tentokrát Česká spolková republika, která by zahrnovala obnovené samosprávné země Čechy, Moravu a Slezsko.

Co čekáte jako reakci na vaše současné protesty?

Doufám, že si lidé nejen uvědomí, že jim někdo diktuje název státu, ale zároveň jim dojde i hlubší podstata problému. Jedná se o to, že nový název završuje nespravedlnost, která se tady ve dvacátém století stala, tedy odebrání zemského sněmu Moravě, zrušení samosprávných zemí i jejich prastarých hranic komunistickým režimem a neobnovení zemského zřízení po roce 1989. Věřím, že si lidé uvědomí, že je výhodnější mít Českou republiku se třemi či čtyřmi spolkovými zeměmi, které si samy rozhodují o velké části svých věcí, než mít tvrdě centralistický stát, který nejen bez demokratických konzultací rozhoduje o názvu státu, ale z Prahy rozděluje přes sedmdesát procent našich společných peněz. Naše daně Praze nevadí, ale názor na název státu ji nezajímá.

Zavedení zemského zřízení asi není otázkou příštích voleb. Co nyní konkrétně budete dělat?

My tuto otázku v příštích volbách otevřeme. Aktuálně pořádáme v sobotu 23. dubna v 16 hodin demonstraci na náměstí Svobody v Brně, kde vyjádříme, co si myslíme o názvu Czechia a o obnově samosprávné Moravy.

Jak se chystáte na letošní krajské volby?

Nebojíme se do nich jít s uvedenými tématy, zatím jsme vedli jednání s jihomoravským hnutím STAN, protože nám některá témata připadala společná. Zjistili jsme ale, že se slovům jejich představitelů nedá úplně věřit, připadá nám, že se za Moravu spíše stydí, než že by byli ochotni pro ni něco udělat. Pravděpodobně tedy budeme kandidovat samostatně jak s osobnostmi ze strany Moravané, tak s nezávislými osobnostmi například z akademické sféry.

Lze srovnávat vaši stranu se separatistickými hnutími a stranami v Evropě?

V Evropě jsou tyto snahy v něčem podobné, ale také se jednotlivě liší. S Katalánci, Skoty a dalšími jsme společně v Evropské svobodné alianci, ale v ní je několik desítek stran a každá své téma vnímá trochu jinak. Některým stačí záchrana jazykové či kulturní identity, což je pro Moravany málo, jiné strany prosazují obnovu či posílení zemské samosprávy, což je nyní náš případ, a některé se vysloveně snaží o nezávislost, jako například skotské nebo katalánské strany.

Jak vnímáte z pohledu Moravanů možný brexit a riziko postupného rozpadu EU?

Jako člen Evropské svobodné aliance máme představu, že Evropa zůstane jednotná, ale bude to Evropa silných regionů a tradičních zemí, které nebudou utiskovány centralizovanými tzv. národními státy ani Bruselem. Myslím, že si to EU začíná uvědomovat a snaží se přesvědčit občany Velké Británie, aby v Unii zůstali. V rámci Velké Británie je právě Anglie spíše nacionalistická a směřuje mimo EU, kdežto Skotsko je spíše proevropské, a pokud k brexitu dojde, pravděpodobně se Skotové osamostatní a připojí se k Evropské unii.

Je však velmi důležité, aby si lidé uvědomili, že když Paříž, Londýn či Praha křičí, jak jim Brusel odňal příliš mnoho kompetencí, či spíše je někdy hloupě odevzdaly samy, zapomínají dodat, že tato přebujelá centra uchvátila kompetence a daně Bretani, Skotsku či Moravě a Slezsku. Pokud se tedy mají vracet některé kompetence z Bruselu do Prahy, musí se vrátit kompetence a peníze z Prahy na Moravu a do Slezska.

V současnosti se mluví i o příklonu ČR Východu a k Rusku. Cítíte jako Moravané nějakou všeslovanskou sounáležitost?

Východ i Západ jsou kulturně obohacující, pokud jde ale o historii, byla u nás spíš tradice idealizování Východu z neznalosti, a ta se projevovala povrchním „hejslovanstvím“. Z Východu bylo reálného ohrožení v nedávné minulosti hodně a Morava kulturně patří k západní civilizaci, což si prokazatelně uvědomovali už sv. Konstantin s Metodějem. Panslovanství se ukázalo stejně nebezpečné jako pangermanismus a další utopické představy o nějaké spásné úloze „velkých bratrů“. To, co bylo chápáno u nás jako bratrství Slovanů, si Rusko vysvětlovalo jako cestu k imperiálnímu vlivu v Evropě.

Vidíte v současné migrační vlně nebezpečí nebo spíš výzvu, jak se o ní také hovoří?

Strana Moravané vždy podporovala přísnou azylovou politiku České republiky, kdy není tak jednoduché získat azyl, heslo „důvěřuj, ale prověřuj“ zde platí. Budoucnost vidíme v tom, že EU uzavře readmisní dohody se státy např. severní Afriky. Státům s problémy ale zároveň Evropa musí pomáhat s řešením jejich potíží, které migraci způsobují.