Už jsou to tři roky, co českou politiku ovládlo téma migrace. Někdy slýcháme, že to bylo zbytečné a zástupné téma, protože tu skoro žádní migranti nebyli. Jak to tedy nakonec rozsoudit? Hrozí zničení Evropy, jak někdy slýcháme? Ubráníme se?

Byl bych rád, kdyby to opravdu bylo dominantní téma české politiky v poslední době. Mně připadá, že naše média tuto problematiku záměrně potlačují a člověk musí jen pracně vyhledávat informace. Kolem voleb jsme neslyšeli skoro nic jiného než to, zda trestně stíhaný člověk smí být předsedou vlády. Takovou prkotinou se snažili zastínit migraci, která je bezesporu kruciálním problémem současné Evropy. Naopak tedy, právě trestní stíhání potenciálního předsedy vlády bylo zástupným tématem.

Co se týče migrantů, jsou jich u nás desetitisíce. Nelekejte se, myslím to vážně. Samozřejmě těch, které máte na mysli, kteří připlouvají do Evropy na podezřelých lodích, tolik není. Ale máme jich tu dost. Stačí se projít po Praze a uvidíte je. Jde mi ale o něco jiného.

O co tedy?

Chci poukázat na skutečnost, na niž by měli upozorňovat cizinu naši politikové. Rok za rokem u nás roste počet Ukrajinců, Slováků, Rumunů, Vietnamců a dalších. Když ponecháme stranou Slováky, které většina Čechů (včetně mě) nepokládá za cizince, vyrovnává se český národ s touto docela masivní imigrací naprosto klidně. Nedávno mě na nákupu obsluhovaly čtyři prodavačky a všechny čtyři byly Ukrajinky. Byly velmi milé a mluvily neobyčejně dobře česky. Tak chci na příkladu ukázat, jak jsme my Češi vůči cizincům snášenliví. Je pravda, že často jde o příslušníky slovanských národů a každopádně o lidi kulturně bližší, než jsou muslimové ze střední Afriky. Ale i lidé ze vzdáleného a cizího Vietnamu jsou u nás tolerováni, protože je lidé vidí neustále pracovat a protože nenarušují naše zvyklosti.

Přestože všichni tito lidé asi nepředstavují hrozbu, měli by naši představitelé neustále při mezinárodních jednáních zdůrazňovat, že je u nás relativně velmi vysoký počet cizinců, s nímž se musíme vyrovnávat.

A teď poslední bod. Je ohrožena fyzická existence některých evropských národů, to snad všichni vědí. Nechceme-li k těm ohroženým národům patřit, musíme se bránit všemi prostředky stejně jako člověk, do jehož domu pronikl nezvaný host. A zda se ubráníme? Určitě ano, dá-li Bůh.

Zatím jsme vyčerpali z EU zhruba 700 miliard korun na dotacích. Zastánci členství v EU to považují za důkaz své pravdy, kritici členství poukazují na zbytečnost dotovaných projektů, které beztak musíme spolufinancovat. Zastánci EU též tvrdí, že je důležitý filozofický rozměr členství v EU a jeho význam pro demokracii u nás. Odpůrci EU argumentují, že EU nám vnucuje svou politickou agendu a naši svobodu omezuje. Jak na tyto dohady nahlížet?

Vezmu to postupně. 700 miliard korun do nynějška není tak závratná suma, abychom se kvůli ní měli zříci národní a občanské svobody. Za prvé od ní musíme odečíst to, co jsme sami do toho ďábelského systému vložili. A i kdyby pak stále zbýval náš dluh a my ho museli při opuštění Evropského svazu splatit, i tak by to za to stálo. Z vlastní zkušenosti vím, že ty peníze, zejména u takzvaných neinvestičních dotací, jsou vynakládány naprosto nesmyslně.

Nesmyslně?

Když dostanete evropskou neinvestiční dotaci, má to několik háčků. Zajímavé je, že předem je do dotace zahrnuta určitá částka, kterou poskytovateli dotace nemusíte vyúčtovávat, zatímco většina prostředků je přísně kontrolována. K čemu ta nevyúčtovatelná částka má sloužit? Je to jednoduše korupční bonus. Bruselští úředníci dobře vědí, že asi šestinu dotace použijete „podle vlastního uvážení“. O zacházení s dotací musíte pravidelně podávat hlášení, což u malých firem znamená velké administrativní zatížení, které je drahé. A komupak se ta hlášení podávají? Nikoliv úředníkům rozsáhlého speciálního aparátu našich skvělých ministerstev a jejich organizací, kteří by to už – chudáci – sami nezvládli, nýbrž soukromým byrokratickým firmám, které tu mohutnou agendu zpracovávají, a to zřejmě za slušné peníze. Navíc bývá část dotovaných činností zbytečná a jsou tak placeni poskytovatelé zbytečných konzultačních a školicích služeb. To ještě není všechno, ale už toho nechám. Zkrátka, jsou to vyhozené peníze. Určité procento z dotace musíte vynaložit na reklamu Evropského svazu. K tomu složí samolepky, cedule a vlaječky, které musíte z dotace koupit.

Filozofickým rozměrem máte zřejmě na mysli oblíbenou povídačku euroideologů, že ty fondy mají kohezní funkci, tedy že mají přispívat k soudržnosti Evropského svazu. Ve skutečnosti se ze strany příjemců jedná o pouhé pragmatické využití možnosti získat finanční prostředky a ze strany přispívajících států o pochopitelnou nechuť zbytečně obětovat část svého rozpočtu. Z eurodotací těží jedině bruselská byrokracie, pro niž je to jeden z nejúčinnějších způsobů posilování její moci. Ten, kdo správně pochopí skutečný význam a smysl dotací, musí dospět ke zcela zamítavému názoru na tuto obludnost.

Jaroslav Bašta přirovnává EU k  Sovětskému svazu. Je to podle vás trefné?

Je to naprosto výstižné. Já používám označení „Evropský svaz“ již dost dlouho. Navíc mám jako češtinář rád česká slova a používám je tam, kde cizí slovo není nutné. Ve francouzštině, němčině i angličtině byl Sovětský svaz unií. Pro nás Čechy tedy může Evropská unie být svazem.