První část rozhovoru jsme uzavřeli tím, že jste byl po vystoupení v České televizi některými lidmi označen za homofoba jen proto, že jste hovořil o stovkách partnerů u homosexuálů. Jak se má vlastně ta homofobie u člověka projevovat?
Slovo homofob se používá minimálně ve dvou zcela odlišných významech. Homosexuálové ho používají jako nadávku pro lidi, kteří se s nimi neshodují v jejich pohledu na svět. Ode mě nezazněl v televizi žádný homofobní výrok. Video z něho mám na svých stránkách, každý se o tom může přesvědčit. Říkal jsem tam, že mají divné životní zvyklosti, což mají. Tedy označení mě jako homofoba představuje tento první význam – je to nadávka.
Z hlediska psychiatrie by ale homofobie měla být druh fobie, tedy druh iracionálního strachu z homosexuálů. Asi jako když pociťujete strach či silnou averzi v přítomnosti pavouků či hadů. Ví se, že u mužů je silnější než u žen, a vedou se nekonečné debaty, zda tento rozdíl je evoluční adaptace, vedlejší produkt či jen šum. Totiž jedno evoluční pravidlo říká: Pokud se pohlaví v nějaké vlastnosti výrazně liší od druhého, pak je to důsledkem selekčního tlaku a muselo to tedy v minulosti rozhodovat o počtu dětí, a v tom ohledu musela být obě pohlaví vystavena odlišným podmínkám. Ale ať tyto debaty dopadnou jakkoli, přesto platí, že ne každý, kdo nemá rád katolíky, je neznaboh. Ne každý, kdo nemusí židy, je antisemita. Stejně tak ne každý, koho štvou homosexuálové, je homofob.
Co ještě vaše kritiky zvedlo ze židle?
Upozorňoval jsem, že v rámci adopcí je vždy lepší dávat dítě do toho typu rodiny, kde bude v dospělosti žít. Když je 96procentní pravděpodobnost, že dítě bude heterosexuální, tak je lepší ho v rámci adopcí dát do heterosexuální rodiny. Navíc heterosexuálních rodin na adopci malých dětí máme přebytek.
Při adopcích řešíme problémy dítěte, ne uspokojování potřeb náhradních rodičů. Proto hledáme pro dítě nejvhodnější rodinu. Vůbec nezáleží na tom, jestli nějaký pár touží po dítěti deset nebo dvacet let. Kouknu se na dítě a řeknu: „Pro toto dítě by bylo nejlepší, kdyby šlo do vietnamské rodiny, protože je Vietnamec. Tak ho dáme do rodiny, která splňuje toto kritérium.“ Když až dnes, na poslední chvíli přijde jinak bezproblémový vietnamský pár, tak to dítě dáme jemu, byť ostatní páry můžou řvát, že oni čekají na dítě už deset let. To není argument. Argumentem je zájem dítěte, ne případné utrpení neplodných párů. Náhradní rodinná péče je zaměřená na zdravý vývoj dítěte, není to továrna na děti či agentura na odstraňování stereotypů vůči homosexuálům.
V tomhle konkrétním příkladě je to pochopitelné, ale jak to bude s homosexuály žádajícími o adopci?
Protože předpokládám, že dítě bude s největší pravděpodobností heterosexuál, tak vím, že je lepší dát dítě do rodiny, kde bude táta nosit mámě kytky, kde se máma bude šminkovat, kde to nebudou dva chlapi, za kterými přijde strejda na návštěvu a všichni tři skončí v jedné posteli.
Když dvěma gayům dáme holčičku. Jak to bude mít s ženskou identitou? Když ti gayové budou jinak normální, tak nevznikne žádná tragédie, přesto podle zásad adopce bychom se měli napřed rozhlédnout, zda pro danou holčičku neexistuje přirozeně heterosexuální pár. Obecně je pro dítě vždycky lepší, když ho dáme do rodiny, kam přirozeně zapadá.
Jaké děti by přicházely v úvahu pro adopci homosexuálním párem?
Podle platných pravidel adopcí by na homosexuály zbyly děti, pro které dnes nemáme jiné žadatele, tzn. děti postižené, romské nebo jiné rasy, nebo děti starší. Ale o ty homosexuálové také nemají zájem, protože o ty nikdo nemá zájem – ani biologičtí, ani náhradní rodiče.
Z toho plyne, že pro adopci zdravých malých dětí žádné homosexuály nepotřebujeme, protože je převis vhodnějších žadatelů. Tuhle civilizaci totiž sžírá neplodnost. Plodí se od třiceti dál, takže děti nám zoufale chybějí. Politický binec zase způsobuje, že děti nejsou právně volné. Vždycky říkám, když se biologická matka o dítě bezdůvodně nestará tři měsíce po porodu, tak by to dítě mělo jít automaticky bez jakékoli debaty do neodvolatelné adopce. Máma by to dítě už neměla nikdy vidět, protože v přirozených evolučních podmínkách by to dítě bylo dávno mrtvé.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník