V minulém rozhovoru jste kritizoval zacházení české vlády s financemi a rozpočtem celkově. Jak se na tu situaci díváte nyní v rámci schváleného příspěvku pro důchodce ve výši pěti tisíc korun?

Myslím, že rozpočtová odpovědnost Babišovy vlády pokračuje možná ještě zrychleným tempem. To, že sněmovna bez striktního požadavku – kromě opozice, která byla smetena – prostě nechtěla přesné cílování částek do větších podrobností, vede k pocitu premiéra Andreje Babiše, že si může nakoupit skupiny obyvatel pro nadcházející volby jak letos, tak příští rok. A jestli už 400 nebo 500 miliard korun, je mu zřejmě jedno, protože zcela rezignoval na jakoukoliv rozpočtovou odpovědnost a začíná rozdávat i věci, kde by měl každou korunu otáčet. Navíc nejde o příjmy z běžných daní, které platí občané nebo firmy, takže se situace ještě zhoršuje. Od vypnutí ekonomiky už uběhlo několik měsíců a přitom krize začínala ještě před covidem, takže chybí jakékoliv obrysy střednědobého stabilizačního a konsolidačního plánu, nějaké předpoklady…

A co je úplně nejhůře, tak lidé, kteří v životě nedokázali rozumně investovat, nyní doporučují a – mám na mysli prezidenta Miloše Zemana, že krizí je třeba se proinvestovat. Podobné akce, pokud se to výjimečně netýká ziskových věcí, dnes ve světě nefungují. Zkušenosti jsou takové, že proinvestování znamená další a další kolečko zadlužování, stát není schopen pod tlakem bez dlouhodobější přípravy udělat rozumné investice.

Souhlasíte tedy s kritiky důchodového příspěvku, že se jedná o úplatek před volbami určité části společnosti?

Naprosto jasně. Dokážu si představit, že ministerstvo práce a sociálních věcí je tady zejména od toho, aby hlídalo lidi, kteří ne vlastní vinou anebo i vlastní vinou upadnou do úplně největší existenční bídy. A to nejsou jen důchodci. Podporu by měli dostat adresně a týká se to například všech ročníků samoživitelek nebo lidí, kteří se starají o své blízké, nejnižší vdovské důchody, aby každá koruna byla otočená. Aby podpora putovala cíleně k člověku, který ji potřebuje. Ne mávnout rukou a říct, že důchodci dostanou pět tisíc. Já se ptám proč pět tisíc?

Dobrý nápad měla ODS, která se ptala, proč šest tisíc, proč ne rovnou milion? Protože to přesně ukazuje na ono diletantství. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od vyspělých demokracií Babišova vláda nebyla schopna distribuovat ani podporu firmám solidním a definovaným způsobem, jak se to odehrálo například v Kanadě, Británii, Německu a podobně, ukazuje, že nezvládá řízení státu, řízení společnosti. A když už má mánii pořizovat data, ať na fyzické či právnické osoby, tak by ta data aspoň měla využít i v krizi a poslat pomoc během několika hodin ať už lidem, společnostem nebo firmám. Tady se přesně ukázalo, jak fungují vyspělé demokracie s IT technologiemi, které jsou skutečně dělány pro lidi.

Co říci na argumenty, že během koronavirové krize podnikatelé získávali různou podporu, živnostníci neplatili pojištění a podobně, tak senioři nic nedostali? I když je pravda, že funkční vše úplně nebylo, tak část pomoci různým skupinám putovala. Například podle předsedy Rady seniorů České republiky Zdeňka Pernese čelili důchodci kromě inflace i zvýšeným nákladům s rouškami, dezinfekcemi a tak dále, takže by měli z půlbilionového rozpočtu dostat alespoň 14,5 miliardy…

Někteří důchodci to nepotřebuji zrovna tak, jako to nepotřebují některé firmy. Dokonce menší část firem mohla fungovat a fungovala, a některé se dokonce dostaly na vrchol, například distribuční e-shopové firmy a další, takže nevidím důvod, proč jim platit příspěvky. Chtěl bych, aby pomoc dostali potřební, ale ukázalo se, že při rozdělování pomoci firmám se šermovalo bilionem korun, ale tyto částky jsou jen nepatrným zlomkem. Navíc následuje další kolo – šikanování, že někdo něco nevyplnil správně a finanční úředníci nemají zřejmě nic jiného na práci, než že byli vysláni do akce a pod pohrůžkami kriminalizace jsou lidé nuceni peníze vrátit.

Místo plošného přidávání byste se tedy zaměřil na lidi, kteří mají nejméně nebo nárok na důchod nemají vůbec.

Přesně tak, můj pohled na sociální politiku všeho ražení a pro všechny věkové kategorie je, aby nejchudší a ti, kdo měli největší smůlu včetně postižených, byli vytahováni z největší sociální bídy a postaveni do vyšších kategorií. Nikoliv dávat peníze těm, kdo mají vysoké důchody nebo velké majetky.

Ještě se podívejme na zahraniční dění v Bělorusku, kterému se věnujete. Napsal jste k tomu i pár textů. V Bělorusku tedy probíhají už týdny protesty po posledních prezidentských volbách, které vyhrál Alexandr Lukašenko a o jejichž regulérnosti se pochybuje. Jak by se k celé situaci měla postavit Česká republika? Například senátor Jan Fischer vyzývá, aby Česko uvalilo sankce na konkrétní osoby Lukašenkova režimu. Je to správně?

Ano, vzhledem k tomu, že jsme prošli podobným vývojem, který teď hrozí Bělorusku, a to konkrétně v roce 1968. Spíše bych to přirovnal k roku 1968, než k roku 1989, kdy byla zcela jiná situace. Skutečně si myslím, že ze strany Evropské unie, Spojených států a vůbec demokratického světa by mělo jasně a striktně zaznít odmítnutí a měly by přijít sankce. Nějaké existují už dlouhodobě, ale měly by být podstatně ostřejší. Demokratický svět by si měl vynucovat, aby v Bělorusku proběhly standardní volby za kontroly mezinárodních institucí, organizací a zemí, aby bylo jasné, že lidé odevzdají hlasy do volební urny, a to se promítne na zvolených poslancích parlamentu, případně na prezidentském mandátu. A to se bohužel nestalo.

Druhou rovinou je malý tlak na Rusko, aby nechalo běloruské občany rozhodnout o svém směřování, o svém životě a aby dalo ruce pryč od Běloruska. To se neděje. Rusko se vměšuje, ale Bělorusové chtějí o sobě rozhodovat sami. Stejně je ten režim neudržitelný. Chápu, že Putin se bojí, že obdobný proces může proběhnout v Rusku a je otázkou několika let, než tam proběhne. Jeden ze startovacích motivů byla zase nespokojenost mladé generace, které podporují jejich rodiče, prarodiče a neubrání se tomu ani Putin. Když jsem byl s parlamentní delegací v Bělorusku před čtyřmi lety a byl jsem požádán na slavnosti o příspěvek, zpražil jsem je svým blahopřáním, že mají skvělou zemi a skvělé lidi, ale ten režim, který drží nad vodou, připraví špatný život jejich dětem, a společnost a země bude nekonkurenceschopná vůči zbytku světa.