Pomník maršála Ivana Koněva v Praze 6 bude přemístěn. Rozhodli o tom tamní zastupitelé a na jeho místo chtějí jiný památník osvoboditelům. Co vy na to?

Samozřejmě že pomník maršála Koněva je kontroverzní. I já vnímám, že jde spíše o pomník danému člověku, byť se zasloužil o osvobození velké části Československa – české části a Prahy, ale spíše si myslím, že by tam měl být důstojný pomník sovětským vojákům, kteří zahynuli při osvobozování Československa a zejména Prahy a také při tom, co se pak odehrávalo až do 11. května 1945.

Nemáte tedy problém s přemístěním pomníku? 

Celý problém je uměle vytvořený, ve skutečnosti ona vyjádření jak starosty Koláře, tak ruského ministra kultury nepřispívají k řešení problému. My jsme udělali několik kroků, které byly podle mého názoru vcelku neuvážené. Například když se pomník doplnil o text, to už bylo vnímáno jako ne úplně korektní. Měli mít jasno, co s tím pomníkem chtěli udělat – jestli bude stačit jen vysvětlující pasáž na deskách, nebo má být přemístěn. To je problém politický, jehož debatu především Praha 6, ale i Praha jako magistrát nezvládly. A proto se dostáváme do situace, kdy je nutné doplnit vysvětlení o roli maršála Koněva ať už při osvobozování Prahy nebo o události v Maďarsku, v Berlíně v Německu i jeho role, která byla velmi významná v roce 1968 v Československu. Mělo být jasné, že deska stačit nebude, a mělo se už v té době vyřešit důstojné umístění pomníku maršála Koněva někde jinde. Vyřešit to tak, abychom neurazili Rusy, protože pro ně jde o mnohem citlivější téma než pro nás.

Pomník vyvolává až tak bouřlivé diskuse i vzhledem k tomu, jaké nálady v České republice panují. Zdá se, že je Rusko poslední dobou jedním z nejvýbušnějších témat. A jak v tomto případě k Rusku přistupovat?

Jde o poměrně kontroverzní téma, ale musím říci, že v řadě případů se za prvé zveličuje role Ruska, za druhé my se často chováme zbytečně až podřízeně k Rusku, což také není úplně správné. Jednoduše lidé, kteří si pamatují ještě druhou světovou válku a určitá část pamatující události v roce 1968, jsou naladěni poměrně silně prorusky. Nejmladší generace vnímá Rusko už z jejich pohledu a v celku oprávněně podle mě Rusku přikládají roli spíše toho, co Rusové ukazují ve vztahu k Ukrajině i k České republice.

Společnost je ještě rozdělena životními zkušenostmi, které lidé mají. Poslední výzkum ukázal, že většina Čechů je nevšímavá. Jedná se spíše o diskusi vyhraněných osobností, které jsou do toho vtahovány, prodemokraticky a vlastenecky cítících lidí. A kromě toho jsou ti, kdo k Rusku cítí ještě nějaký vztah, a bohužel je tu i poměrně silná role Komunistické strany Čech a Moravy.