Politici EU oslavovali 60. výročí uzavření Římských smluv, tedy vznik zakládajících dokumentů EU. Je vlastně co oslavovat? Premiér Sobotka napsal: „Po zkušenosti s dvěma válkami, Mnichovem, nacistickou totalitou, životem za železnou oponou, s divokými 90. léty, je dobře, že jsme součástí EU.“ Byla 90. léta skutečně tak hrozná, abychom je srovnávali s nacistickou okupací? Pravicoví politici je považují za nejsvobodnější roky. Odbory a levice naopak za léta, kdy jsme ztratili svůj průmysl a vše předali cizincům. Jak vidíte vy sám 90. léta?

Sobotka říká nesmysly, to je jeho normální styl. V tom je kamarádem Babiše. Zapomíná, že na chaosu devadesátých let se podepsala i ČSSD spoluprací s ODS a se smutným opilcem Havlem. Úspěšně předstírali, že to myslí dobře, ale dobré úmysly jsou vždy po zásluze potrestány. Sobotka je prostě nomenklaturní kádr takzvaného nového typu. Místo k Moskvě, když se modlí, otáčí se k Bruselu.

Jisté je, že si hoši, kteří k tomu měli přístup, na kuponové „ne-privatizaci“ pěkně namastili kapsy. Zahraniční koncerny skoupily za pár korun konkurenci, aby, co se jim nehodilo, rychle zavřeli. Ale to dělal i Babiš na severu Čech, aby se zbavil konkurence. Shrnu-li devadesátá léta, tak je vidím jako dobu bezuzdného rozkrádání majetku po desetiletí tvořeného našimi předky a koneckonců i námi. Jedna větší lumpárna, než druhá!

Češi mají podle oficiálních statistik nízké platy. Zejména ve srovnání se Západem. Čím to je a co s tím? Jsou nešikovní, líní nebo na sobě nechají dříví štípat svými zaměstnavateli?

Záleží jenom na tom, v jakém vlaku vjíždíte do slavné EU. V kuponové privatizaci bylo jádro průmyslu brutálně oškubáno ve prospěch svobodomyslných demokratických západních korporací. Primitivní pravice utlumila, respektive zlikvidovala učňovské školství. Po 20 letech zjišťujeme, že nepotřebujeme gymnazisty a vysokoškoláky bez technických znalostí, stovky a tisíce absolventů vysokých škol, zejména manažerů, ale řemeslníky. Stali jsme se montovnou. Než se vzpamatujeme, bude to trvat dalších 20 let, protože řemeslníci, kteří řemesla ovládali, pomalu ale jistě odcházejí v lepším případě do důchodu, v tom horším do nenávratna – a těch pár mladých nemá kdo řemeslo naučit.