Akce D.O.S.T., které jste předsedou, iniciovala petici za zrušení Ministerstva pro lidská práva. Proč? Jste proti lidským právům?

Tento vládní úřad je nejen nadbytečný, ale i společensky škodlivý. A říkám to právě proto, že mi otázka lidských práv není lhostejná. Jakmile tato práva vyčleníme z kontextu stálé lidské přirozenosti, stanou se člověku nepřítelem. Lidská práva mají totiž smysl jen tehdy, uznáváme-li, že určité mravní hodnoty nepodléhají změnám. Pokud definujeme právo člověka jako pouhou svévoli, individuální či skupinovou, ohrožujeme tím pokojné lidské soužití. A právě z této ideové líhně hodnotového relativismu těží různé nátlakové skupiny požadující společenské uznání postojů a jednání, jež jsou ve své podstatě protipřirozená, například „právo na homosexuální životní styl“. Takové „právo“ nemá sebemenší oporu v korespondující povinnosti, neboť na rozdíl od lidí s přirozenou sexuální orientací nemohou dva muži či dvě ženy zplodit potomka a řádně jej vychovávat. 

Na ochranu lidských práv není třeba zřizovat speciální vládní úřad i proto, že oprávněná lidská práva a občanské svobody jsou již dostatečně chráněny existujícími zákony a institucemi. Navzdory tomu, že právo nejzákladnější – totiž právo na život – chráněno není. O to je existence Dienstbierova „ministerstva“ absurdnější. 

Vy se ale prý s Jiřím Dienstbierem osobně znáte...

Ano, i když jsme se již mnoho let neviděli. Nejčastěji jsme se potkávali na sklonku osmdesátých let v bytě u Bendů, kde jsme společně připravovali studentskou demonstraci, jež stála u zrodu sametového převratu. Již tehdy se naše názory v mnohém lišily, v boji proti komunistickému režimu jsme však od těchto různic odhlíželi. Asi jsem si tehdy ani neuměl představit, že neživotnou ideologii normalizačního státního kapitalismu nahradí o poznání dynamičtější, avšak také marxismem inspirovaná ideologie multikulturalismu a práv menšin, že k nám bude vnesena ze Západu a že lidé jako Jirka Dienstbier se stanou jejími apoštoly.