V Evropském parlamentu schválili směrnici o zbraních...

Ano. Asi během dvou minut.

Čím si to vysvětlujete, že v jiných zemích to vidí jinak než u nás?

Oni o většinu toho, o co bojujeme, už přišli. Nemají například možnost vlastnit zbraň pro vlastní obranu, ve většině států je to možné jen pro lov či sport. Některé druhy zbraní jsou tam zakázány už dávno. Třeba v Itálii a Francii mají iracionální zákazy takzvaných služebních ráží. Pokud máte třeba zbraň a je to 223 Remington, nebo v Itálii 9 milimetrů Luger. A nevadí, že můžete na sport či lov vlastnit mnohem silnější ráži. Když vysvlékneme tento problém donaha, co čekáte od států, kde nemůžete nosit nůž v kapse a jste za to perzekuován a kriminalizován. V Dánsku byl dokonce případ, kdy se žena ubránila znásilnění použitím pepřového spreje. Vzápětí byla ale obviněna z použití nelegálního prostředku a nelegálního ozbrojování, protože sprej je tam nelegální zbraní. Situace v západní Evropě je pro nás naprosto nepochopitelná. U nás není nikdo šikanován za nůž v kapse. Přináší to snad nějakou kriminalitu nebo větší míru násilí? Zjevně ne. Ženy mohou nosit ke své obraně pepřový sprej. Přináší to násilí? Také ne. Ukazuje to na to, že lidé na západ od našich hranic jsou jen šikanováni vlastními úřady, vládou, které paradoxně nezabaví nelegální zbraně kriminálníkům a nezastaví násilí. Ale jen osekají vlastní slušné obyvatelstvo o možnost racionální obrany. Mají svá práva a svobody osekány natolik, že už nemají motivaci tolik o co bojovat. A také si na rozdíl od nás svých práv tolik neváží. My, kdo jsme zažili desetiletí totalit, si demokracie umíme vážit. Oni takový stav dlouho nezažili, a proto si svých práv a svobod tolik neváží. Věří úplně bezmezně svým politikům, že pro ně myslí to nejlepší. I dnešní hlasování ukazuje, kam bohužel směřuje Evropská unie.

Kam podle vás směřuje?

Sám jsem pro ni před lety hlasoval a byl jsem nadšený pro evropskou myšlenku. Je to trošku orwellovské. Nový způsob hlasování, který nedává poslanci šanci uplatnit pozměňovací návrh a čtení návrhu do jeho schválení se zdrcne do jednoho dne, znamená posun. V tom smyslu, že europoslanci jsou vlastně zbyteční. Jsou jenom figurky. Nemohou dávat žádné pozměňováky. Nikde je ani nepřipustí.

K této kritizované směrnici čeští europoslanci připravili pozměňovací návrhy, Dita Charanzová snad dokonce čtyřicet...

Naši europoslanci buď byli nesmírně naivní a věřili, že se jim něco povede, pak ale neznají ta nová pravidla, která platí od 1. ledna. Nebo trošičku někteří z nich dělali habaďůru. Protože podle nových pravidel hlasování bylo jasné, že na pozměňováky tam nebude místo. Přitom tento systém hlasování je vlastně proti pravidlům Evropské unie. Směřuje k naprostému ovládnutí těch států. Předseda Evropské komise pan Juncker se vyjádřil, že nejhorší, co v dnešní době je, jsou politici, kteří se obávají svých voličů a příštích voleb. A že volby a demokracie, jak je známe, jsou vlastně přežitkem. Že to nové Evropě, jak si ji oni představují, brání. To je špatná zpráva. Asi jsme nikdy nečekali, že nesvoboda přijde směrem ze Západu. Aspoň já jsem to nikdy nečekal a nemohu se s tím smířit. Nechci přehánět, ale hlasování v Evropském parlamentu, jak jsme viděli, mi připomíná komunistické volby, kde lidé formálně museli něco hodit, ale bylo to jenom divadlo. Aby se nějaké volby vůbec konaly, protože výsledek byl dávno jasný a nepřipouštěl žádné jiné řešení. Prostě je to odklon od svobody a demokracie, že jsme předali rozhodování o sobě někam jinam. A oni už nechtějí připustit, abychom o nás, o naší legislativě rozhodovali sami. Zdá se mi, že je to konec úlohy našeho státu, našich politiků, jejich možností vůbec něco dělat, něco za nás rozhodovat. Není to jenom o těch zbraních, o kterých se rozhodovalo. Horší je, co se stalo, co předvedly europarlament a Evropská komise. Je to vrcholný posun k nedemokracii a zamáznutí významu státu a k nějaké nové totalitě. A my Češi jsme na diktáty ze zahraničí – potom, co jsme zažili – hodně citliví.

Z reakcí našich europoslanců či politiků je zřejmé, že se s tím smířit nechtějí a vyzývají vládu, aby se obrátila na Evropský soudní dvůr. Jak se díváte na tento postup?

Udělal bych to opačně. Ať se s námi soudí Evropská unie. V čase po Brexitu nevěřím tomu, že by někdo – byť by ve sporu s námi nakonec i vyhrál – řekl, že naše státy, naši zvolení politici, naše zákony neznamenají již nic, jen cár papíru. Myslím, že v této situaci si to Evropská komise nedovolí.

Takže vaše zítřejší demonstrace proti této směrnici – od 11 hodin v Praze na Václavském náměstí – získává ještě větší grády?

Bude to smutný pohřeb našich nadějí, že budeme plnohodnotnými partnery. Naše zákony a zvyklosti, platná legislativa – která je efektivní, protože jsme jednou z nejbezpečnějších zemí světa – toto všechno může být pošlapáno. Otázka je – má cenu chodit k volbám? Má cenu volit politiky? Má cenu mít svoji vládu či europoslance? Když nemohou ani předložit své pozměňovací návrhy? Tohle hlasování mi připadalo jako soud a poprava v době stanného práva. Jenom nás to ujišťuje, že to není jenom o zbranímch. Ale o nově vznikající totalitě.