Guvernér České národní banky Jiří Rusnok v rozhovoru pro deník Blesk uvedl, že nedostupnost hypoték pro občany s podprůměrným příjmem je v podstatě normální stav, který platil i před poslední ekonomickou krizí. Souhlasíte?

Ano, souhlasím. Mnozí lidé si v poslední době začali myslet, že na vlastnictví k nemovitostem mají právo, které jim nikdo nesmí upírat. Ve skutečnosti se však jedná pouze o možnost, kterou z historického pohledu rozhodně nemohl využívat každý. Chce-li si někdo pořídit vlastní nemovitost, tak nejprve musí dosáhnout patřičného příjmu. Chtít nemovitost a nemít dostatečný příjem není ekonomicky možné.

Ale podprůměrnou mzdu mají v Česku dvě třetiny lidí! Je tedy pravda, že dnešní situace, kdy jsou pro mladé páry hypotéky na byty ve větších městech jen stěží dosažitelné, je vlastně normální?

Ve větších městech šly ceny nemovitostí prudce nahoru, což zhoršilo přístup k vlastnímu bydlení. Situaci by šlo zlepšit masivní výstavbou nových bytů. To, že se nestaví, přestože je tu silná poptávka po nemovitostech, není normální. To, že všechny mladé páry si nemohou pořídit vlastní nemovitost, však není nic výjimečného.

Ceny nemovitostí, zejména ve velkých městech, jsou velmi vysoké. Co za tím stojí? Staví se málo? Lidé s nemovitostmi příliš spekulují pod vidinou rychlého zisku?

Samozřejmě je to kombinace více faktorů. To, že doba stavebního řízení v České republice trvá v průměru 246 dní a jsme horší než Ukrajinci či Indové, je jednoznačně selhání celé politické reprezentace. Za vysokými cenami nemovitostí však stojí i velmi levné úvěry na bydlení. Lidé si totiž neuvědomují, že čím levnější budou hypotéky, tím dražší budou nemovitosti. Do celé situace však vstupuje i celá řada dalších faktorů od nízkého zhodnocení peněžních vkladů až po spekulativní nákupy cizinců.

Česká ekonomika je mnohdy dávána za vzor v rámci států bývalého východního bloku, je to ale skutečně tak? Co třeba takové Slovinsko, kde mají takřka dvojnásobnou minimální mzdu, a přitom si také drží poměrně nízkou úroveň nezaměstnanosti – 5,3 %? Jsou na tom Slovinci skutečně lépe? A pokud ano, proč?

Je třeba si uvědomit vztah mezi zadlužením, ekonomickým růstem a dalšími makroekonomickými ukazateli. Slovinsko se vydalo cestou více než dvojnásobného veřejného dluhu oproti České republice. Relativně vysoké zadlužení slovinskou ekonomiku takříkajíc nakoplo a umožnilo jí nastavit mnohé parametry nad úroveň těch českých. My jsem se rozhodli pro konzervativnější cestu, jejíž výhody se projeví v ekonomicky obtížnějších časech.

Česká ekonomika je nyní v porovnání HDP na hlavu na 85 procentech průměru zemí eurozóny. Je to dobrý výsledek? A je v jeho světle reálné, že bychom se ke kupní síle takového Německa, nebo Rakouska přiblížili do 15 let, jak predikuje guvernér ČNB Jiří Rusnok?

Dle mého názoru byly hlavní motivy revoluce z roku 1989 vesměs ekonomické. Většina lidí zkrátka chtěla žít jako na Západě. Za uplynulých téměř 30 let jsme však západní životní úrovně nedosáhli a stále jsme spíš chudí příbuzní. Je však pravda, že se Západu přibližujeme a když v tom nepolevíme, tak bychom ho za 15 let konečně mohli dohnat. Německo a Rakousko však zřejmě stále budou trochu před námi, protože patří mezi nejbohatší země Západu.