Volby do Evropského parlamentu již klepou na dveře... Jak jste doposud spokojený s průběhem letošní volební kampaně? V čem je stejná nebo jiná oproti té, kterou máte za sebou, když jste se ucházel o funkci prezidenta České republiky?

Moje nejbližší okolí by vám určitě potvrdilo, že si vždy kladu vysoké cíle a že jsem hodně náročný na sebe i na ostatní. Musím tentokrát ocenit především práci předsedy Svobodných Libora Vondráčka, který poctivě jako správný lídr objíždí republiku a vždy se k němu někdo z nás ostatních kandidátů a členů strany v kontaktní kampani v jednotlivých regionech přidá. I tak si ale myslím, že se mohlo udělat i s omezeným rozpočtem pro úspěch marketingově více, uvidíme, jak to dopadne.

Všichni věříme, že se lidé v EU volbách tolik nebojí tzv. „propadlých hlasů“ a že máme dobrou šanci na úspěch i jako menší strana. Principy stranické a prezidentské kampaně jsou technicky hodně podobné, hlavní rozdíl je, že v té prezidentské to stojí a padá na jednom jediném kandidátovi, tady je nás na to podstatně více.

Co vás během dosavadní volební kampaně překvapilo nejvíce? Narazil jste na něco, co jste předem opravdu vůbec nečekal?

Hodně mě zarazilo i naštvalo, že některé výzkumné agentury, jako např. Median, nás při svých sociologických šetřeních vůbec nezařazují do nabídky pro své respondenty, což pak sráží naše předvolební preference, ovlivňuje myšlení mnoha potenciálních voličů a bohužel i ubírá náš mediální prostor, např. v televizích, které se průzkumy z velké části řídí. Ignorovat stranu, která je na politickém kolbišti již 15 let, která měla europoslance, nyní má v Parlamentu ČR senátora Jaroslava Chalupského a mnoho zastupitelů v regiónech je totálně nefér.

Přestože Svobodným postupně rostou volební preference, některé agentury vás nezmiňují vůbec, jak jste sám řekl. V čem je podle vás zakopaný pes?

Že nám rostou volební preference, je cítit hlavně během kontaktní kampaně i z výsledků měření u některých agentur. Když jsem cca před rokem vyjel poprvé podpořit Libora Vondráčka a Svobodné s peticí proti zákazu výroby aut se spalovacími motory, defacto nikdo jeho, ani Svobodné neznal a tu petici lidé nevnímali vůbec ve spojení s naší stranou.

Dnes je situace výrazně jiná. Do regiónů přicházejí lidé k petičním stánkům sami, když se dozví, že tam někde jsme a vědí přesně o co a o koho jde. Z toho mám velkou radost. Proč nás některé agentury ignorují, nemám sebemenšího tušení a doufám, že se to již po EU volbách výrazně změní.

Svobodní se dlouhodobě profilují na výrazných tématech letošních voleb, jakými jsou Green Deal, společná měna nebo migrace. Nesebrali vám tato témata jiné větší politické strany?

Některé větší strany nám tato témata určitě sebraly, nelze to však nijak přetlačit a lidem přetlumočit bez dostatečného mediálního zásahu v celoplošných médiích. Aktuální odpůrce Green Dealu, hnutí ANO, tuto nesmyslnou ideologii schválilo, když byl jejich předseda premiérem. Když se přiblížily EU volby najednou bijí na poplach a nikomu to nepřijde divné a preference této strany ještě rostou.

To samé ODS. Ministr dopravy Martin Kupka nám ještě před rokem osobně v Karlových Varech říkal, že jsme demagogové, když chceme zrušit zákaz výroby aut se spalovacími motory na benzín a naftu a dnes slyšíte jejich lídra Alexandra Vondru, že minimálně posun termínu bude asi nutný. Vůbec nechápu, jak lidé mohou naskakovat na tato ohýbaná prohlášení a vůbec speciálně v těchto volbách volit SPOLU, což je skutečný mišmaš a slepenec naprosto ideově rozdílných lidí, názorů i stran, co se zejména evropských témat týká.

Sám jste působil v médiích, proto se chci zeptat, jestli vás v této souvislosti pak nemrzí přístup některých mainstreamových médiích, kteří možná v návaznosti na ne příliš lichotivé volební průzkumy Svobodné nezařazují do hlavních předvolebních debat. Jak to vnímáte vy?

Samozřejmě mě to mrzí. Teď jsem dostal 13 minut rozhovoru s redaktorkou v pátečním dopoledním vysílání na ČT24 (24.5. v 10:48). Měl jsem na to až nebývale vysoké pozitivní ohlasy i od úplně cizích lidí a jsem přesvědčen, že kdyby moje názory i názory kolegů ze Svobodných mohly zaznívat v prestižnějších pořadech České televize častěji a třeba i v konfrontaci se zástupci předních politických stran jako je ANO, ODS, TOP09, STAN, že by nám příznivců raketově přibývalo.

V posledních dnech jste se opět velmi tvrdě opřeli do České televize, kdy se opět vzedmula otázka zvyšování koncesionářských poplatků. Jak se na to díváte vy?

Já si myslím, že by se koncesionářské poplatky daly dokonce snížit. Prostě chybí zevrubná debata, jaké je a jaká má být role veřejnoprávních médií, kolik programů skutečně potřebuje např. Česká televize. Za mě by stačily tři, tj. zpravodajství a publicistika, sport a filmový a umělecký kanál. Osobně by mi ani nevadilo úplně zrušení koncesionářských poplatků a přímé financování zeštíhlených veřejnoprávních nebo chcete-li státních médií přímo ze státního rozpočtu. Námitku, že by pak státní televize nebyla nezávislá neberu.

Fungovat by to mohlo úplně stejně. Hospodaření a obsah by i nadále kontrolovat Parlament a zvolená Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Stejně tak by parlament určovat výši rozpočtu na státní média, úplně stejně jako teď může určovat výši koncesionářských poplatků. A to nemluvím o tom, že z dlouhodobého hlediska, díky rozvoji internetu a přístupu k informacím, možná nebudou potřeba vůbec žádná veřejnoprávní ani státní média.

Na rozdíl od některých jiných politických stran, které mluví spíš o přehodnocení či revizi Green Dealu, Svobodní chtějí s touto zelenou politikou Evropské unie od základu skoncovat. Není to až příliš radikální postoj?

Není to radikální postoj. Green Deal se zlobované Evropské komisi a levicově zelenému progresivistickému Evropskému parlamentu, pod ideovým vedením zejména Německa a Francie, vůbec nepovedl, a proto je třeba ho zaříznout, přestože mnozí tvrdí, že to nejde. S tím se nehodlám smířit a neměl by se s tím smířit ani ten zbytek Evropy, který si ještě zachoval zdravý rozum a věřím, že to evropské volby ukážou. Přidat se pak pochopitelně musí především vlády jednotlivých zemí a s nimi i nová Evropská komise, v které pevně věřím, že už nebudou sedět lidé jako Ursula von der Leyenová či dříve Frans Timmermans.