Pane Hynku, po vypuknutí konfliktu na Ukrajině doporučila EU členským zemím přerušení dodávek zbrojního materiálu na Ukrajinu. Přestože se jednalo jen o doporučení, naše vláda jej tenkrát vzala za své a vydala zákaz vývozu do této destinace. To způsobilo, že některé české firmy vládní zákaz porušily a ztratily licenci pro obchod se zbrojním materiálem. V posledních týdnech došlo opět k vyostření konfliktu na ukrajinsko-ruských hranicích. Nemáte obavy, že BVP mohou mířit do těchto míst?  

Pokud by se vojenská technika převážela například ze Slovenska k nám, je to legální, protože jsou to oba bezpečné státy. Navíc se jedná o vnitrounijní obchod. Nevěřím ale, že je tato technika určena pro armádu Slovenska nebo třeba naši. Pak se nabízí otázka, kam se tato technika od nás vyveze.

Můžete být přesnější?

Pokud bude směřovat do míst konfliktů, jako je třeba Ukrajina nebo Sýrie, Libye, pak bude mít Česká republika z ostudy kabát a ohrozí to naše mezinárodní zájmy.

Jak se díváte na to, když s technikou obchodují společnosti, které mají složitou majetkovou strukturu či nejsou v dobré ekonomické kondici?

To jste narazili na problém poslední doby. Stává se, a nikoli zřídka, že s vojenským materiálem tady obchodují kdejaké garážové firmy a mohou exportovat techniku za miliardy. Přitom to jsou mnohdy firmy s velmi nízkým základním kapitálem. Udělají pokoutný obchod a zmizí jak pára nad hrncem a Česká republika pak bude mít svým spojencům co vysvětlovat.

Co s tím může učinit vaše asociace? Upozorňujete na tyto věci ve Sněmovně?

Dlouhodobě prosazujeme zpřísnění pravidel tak, aby s vojenským materiálem mohly obchodovat jen důvěryhodné firmy. V roce 2015 jsem navrhoval, aby do zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem byl doplněn požadavek na transparentnost a kapitálovou přiměřenost, minimálně pět milionů korun jako základní kapitál. V době, kdy kampeličky neměly povinnost kapitálové přiměřenosti, mnoho lidí přišlo o své úspory a státní kasa o peníze. To se vždycky musí čekat až na chvíli, kdy nastane problém?