Vy jste přijel jako emisar z moravské metropole. Myslíte si, že by zde mohlo vzniknout obdobné hnutí Žít Plzeň?

Já nejsem jejich zástupce, ale pochopitelně jsem o tom hnutí řekl, abych nedělal žádnou partyzánštinu. Chtěl jsem ale jako člověk - že se nám to v Brně podařilo a chtěl jsem těm dobrý lidem v Plzni, aby se to také podařilo - dát tady takový mustr, návod.

Hovořilo se tu o tom, že v Plzni bylo několik hnutí, které se příliš neprosadily. Není to poněkud kontraproduktivní roubovat tam něco z druhé strany republiky?

Já jsem chtěl prostě vnést určité prvky, které jsou zároveň prvky podstatně kvalitnějších společností, které fungují v Rakousku, částečně v Německu, na základě kterých lidé jsou schopni se sdružit a kvalitně prosadit své názory. Takto se nám to podařilo podobně v Brně a já jsem tedy přišel sám za sebe pomoci dalším lidem.

U vás se to povedlo přece také tím, že tam bylo velké téma – primátor Onderka. Plzeň je ale atypická, tady na rozdíl od většiny měst se situace nijak významně nezměnila, vedoucí strany si jen přehodily role. Myslíte si, že vás západočeská metropole v této iniciativě vyslyší?

Já si myslím, že se to samozřejmě stoprocentně zkopírovat nedá. Jihomoravská mentalita je trochu rozdílná než plzeňská, jsou tu jiné problémy, takže se to nedá vzít přes kopírák. Ale dá se to vzít v hlavním principu a ten hlavní princip zkopírovat do zdejší problematiky. To přece jde. V tom hlavním principu, jak se to podařilo nám v tom hlavním jádře. Takže jej zkopírovat a rozvinout ho podle místních podmínek.

Zaktivizovalo se to nejen tím samotným Onderkou, ale také jak zakázal facebookové stránky, a podpořili nás rovněž umělci. A zásadní téma bylo Hlavní nádraží, proti kterému se v Brně bojovalo. A to byla veliká akce. Bylo to prostě o lidech, které spojovalo velké téma, kteří se vzchopili, dali se dohromady a nebáli se.

Tady se hodně hovořilo o tom, že politická hnutí jsou takovým zvláštním výtvorem nové doby…

Proč by politické hnutí nebo občanské sdružení nemělo mít oporu v zákoně….Tady se jedná o článek 21, o kterém se tady mluvilo, z Listiny základních práv a svobod, že lid má demokracii vykonávat přímo nebo prostřednictvím svobodně zvolených zástupců. Někteří přítomní tvrdili, což částečně pravda je, že to zatím zákony nenaplňují vzhledem k tomu, že referendum nemáme.

Byly tu časté dotazy na financování kampaně, protože vy jste v Brně byli viditelní. A říká se, že za touto vaší kampaní jsou také poměrně velké skupiny lidí….

Jsou. Co se týče financování naší kampaně, spočívalo v prvé řadě v tom, že se jednalo o dobrovolnickou práci, takže jsme si nemuseli pomáhat cizími prostředky, využívali jsme vlastní hybné síly. Tam jsou informatici, právníci... Využívali jsme funkčního základu, se kterým jsme se spojili, který má podobné zázemí. Například pirátská strana. S porovnání s jinými stranami to byly směšné částky.

Co vy považujete ve vaší kampani a jejím výsledku za úspěch a možná také neúspěch?

V prvé řadě mluvíme o úspěších, co se nám podařilo, a toho bylo hodně. Zdravé jádro občanské společnosti a prosazování zájmu občanů – naši lidé, ať již moji sousedé nebo lidé ze stejné čtvrtě stejně založení, stejně orientovaní, jsou na správných místech, jsou už našimi zástupci. Ti lidé, které jsme nominovali, jsou na místech, které jsme jim předurčili. Jsou na všech radnicích městských částí, a na radnici města Brna jsou v radách, komisích, dozorčích radách a hlavně náměstci primátora.

Ostatně, západní Čechy jsou také fenoménem, vždyť radnici v Mariánských Lázních vedou Piráti…

Když jsem pirátskou stranu neznal, tak jsem se na ni díval opravdu s velkým nadhledem. Ale když jsem ji poznal na prvním setkání s občany, tak říkám – vždyť jsou to úplně stejní lidé jako já. Jak se jmenují nebo jaký mají název, to je jedno, ale jsou to lidé stejného založení, kteří mají stejné myšlenky, tak jdeme společně.

Chcete tím říci, že nejde až tak o „partaj“ jako o konkrétní tváře a lidi?

Přesně tak. Když se to vezme ve světovém měřítku, tak politické strany jsou tak nějak v zániku. Když uděláme nástupní model společnosti, tak nevychází z politických stran, ale z občanů.

Takže zaznamenáváme odklon od těch velkých stabilních a zavedených stran k přímé občanské iniciativě?

Určitě ano. I když mnohdy toho pozitiva se dá najít málo, ale vždycky se nějak najde. Těch reálných kladů je docela dost.

Myslíte si, že takováto hnutí se mohou přes radnice prosadit i třeba v krajských volbách?

Myslím. I když tohle se jenom tak hnutí jmenuje, ale vychází v podstatě z obyčejných občanů. Dělali jsme to proto, aby si to jiní lidé, jiná města vzali jako vzor. Rádi pomůžeme. Právě v době, kdy jsem zde, naši lidé jsou také v Praze, takže chceme si pomoci, abychom tu společnost udělali hezkou, slušnou, tak jak chceme my, obyčejní lidé.

Dá se tedy říci, že podnikáte jakési „spanilé jízd“ po městech českých, moravských a slezských?

Já to na ty jízdy až tak neberu. My už jsme byli propojeni dříve, vzájemně jsme se navštěvovali, vyměňovali jsme si názory. Mě třeba pozvou do Bratislavy, kde jsou fajn lidé, kteří ví, že bych jim v tom mohl pomoci a mohu předat nějaké názory, takže velice rád tam přijedu. Když mě pozvou sem, tak to není moje iniciativa, ale pozvání kamarádů, dobrých lidí, kteří potřebují pomoc, tak proč bych jim nepomohl.