Nejsme děti, aneb deset dní, které otřásly Československem. Jste autorem tohoto rozhlasového pásma, které zachycuje prvních deset dnů sametové revoluce. Současní demonstranti na Václaváku a v dalších městech požadují další nenásilnou revoluci. Jak se k těmto snahám stavíte?

Souhlasím s Jiřím Suchým, který řekl: „Kapitalismus je mnohem lepší než socialismus, ale je mnohem horší, než jsem čekal.“ Rok 1989 byl historický mezník. Rok 2022 je jen rokem, ve kterém nás sice provázejí nepříjemnosti, ale to, co prožíváme, se ještě dá přežít.

Jeden z nich měl na plakátu: „Karle Kryle, už zase ryjeme držkou v zemi.“ Je to přiměřené, vzhledem k současné situaci?

Jsou to příliš silná slova a myslím, že Karel Kryl by byl první, kdo by s tím nesouhlasil. Do rytí držkou v zemi máme ještě hodně daleko.

Provládní aktivisté tyto demonstranty nazývají „pátou kolonou“ putinovského Ruska. Souhlasíte?

Jsou to opět příliš silná slova. Nejsem přítel rozdmýchávání nepokojů a svárů. Mělo by se víc jednat, a možná také více pracovat.

V Česku je nejvyšší inflace v Evropské unii. Máme šanci se z ní dostat?

Inflace je tady stále. Od roku 1989 tady vše stouplo zhruba desetkrát. Stoupaly nejen výdaje, ale i příjmy. Nejsem ekonom, ale když stoupají ceny, zákonitě také rostou platy. Jde jen o ten rozdíl mezi nimi. Když je ten  rozdíl příliš veliký, vznikají nepokoje. Ale ten rozdíl zase nemůže být příliš propastný, protože kdo nemá peníze, nenakupuje. Což je zase problém pro ty, kteří vyrábějí a prodávají. Ale proč mě zkoušíte z politiky a z ekonomie. Nejsem ani politik, ani ekonom.

Protože pracuji v ParlamentníchListech.cz. Vidíte kolem sebe vícero známek zchudnutí společnosti, nebo naopak?

Jsem důchodce a jsem spokojený. Kolem sebe moc zchudnutí nevidím. Když jsem byl mladý a neměl jsem peníze, snažil jsem se víc pracovat, abych ty peníze vydělal. Byly doby, kdy jsem měl dvě zaměstnání, abych uživil rodinu.  

Jak inflace a zdražování dopadají na kulturu?

Inflace dopadá obvykle na všechno. Pokud lidé nemají peníze, přestávají chodit na kulturu. Jsou věci, bez kterých se obejdete. Můžete přestat chodit do divadla a na koncerty; nemůžete přestat jíst. Ale nevidím to zase tak černě.

V polovině října pořádáte třetí ročník obnoveného Československého beat festivalu. Musel jste se v tomto ohledu nějak přizpůsobit všeobjímající drahotě?

Všeobjímající drahota? Kam na ty výrazy chodíte? Mne nic takového neobjímá. Ceny vstupenek jsou nižší, než byly v prvním ročníku v roce 2017. Ten poslední ročník je ostatně moje rozloučení. Bude mi letos sedmasedmdesát let a tak se do velkých projektů už neženu. Věřím, že se přijde se mnou rozloučit hodně lidí. Ostatně sedm kapel, které v Lucerně uvádíme, tedy Pavel Sedláček + Cadillac, Synkopy 61, Hammel a Prúdy, Flamengo, Precedens, Michal Prokop a Framus Five, The Primitives Group, tak takovou sestavu už jen tak neuvidíte.

V podstatě je to festival legend. Jak velký zájem v postcovidové době a ve finančně problematickém čase zaznamenáváte?

Zájem je přiměřený době. Vstupenky se prodávají pomaleji, ale prodávají. Věřím, že lidé nakonec přijdou. Je to festival velkých legend. Přijďte i vy, těším se na vás.