Mají rostoucí čísla nakažených koronavirem, když v Česku za pondělí přibylo 2521 pozitivně testovaných, což je nejvyšší hodnota od 4. května, vzbuzovat obavy z opakování loňského roku, nebo jde o neporovnatelné situace vzhledem k počtu očkovaných a těch, co už nemoc prodělali?

Jedna věc jsou oficiální čísla, druhá jejich interpretace. My už máme zkušenosti s tím, že je třeba na data koukat pořádně, nic není tak černé, jak se na první pohled zdá. PCR testy jsou prováděny hlavně u mladých osob a dětí, kterých je naočkováno méně než dospělých. Mnohem menší podíl testů se dělá u osob starších, více proočkovaných a z hlediska onemocnění covidem-19 mnohem rizikovějších. Delta se v populaci vyskytuje, děti infekci prodělávají, byť většinou asymptomaticky nebo mírnou formou. Ze všech těchto důvodů je proto naprosto logické, že hlavní podíl pozitivních osob je mezi nimi. Pořád ale počítáme pozitivní testy, a ne skutečně nemocné osoby. Natož osoby reálně ohrožené.

Jen pro zajímavost: V pátek 15. října bylo otestováno 110 tisíc osob, mezi nimi bylo 1781 pozitivních PCR testů – tedy jen 1,6 procenta testovaných osob mělo pozitivní PCR. Z těch takzvaně pozitivních – je nutné počítat i s falešně pozitivními výsledky – byla většina, tedy 60 procent, osob asymptomatických (1069 osob) a pouze 40 procent mělo klinické příznaky (712 osob). Takže nemocných bylo 712 nikoliv 1781, a to je zásadní rozdíl, že? Nemocní mladí lidé nejsou problémem, pokud stonají doma. Problém mohou být senioři s dalšími nemocemi, u nichž covid-19 způsobí zhoršení zdravotního stavu, a ti ovlivňují kapacitu nemocnic.

Hospitalizovaných osob je zatím poměrně málo, a to díky očkování, bohužel, chybí informace o jejich stáří. Mladých hospitalizovaných bude minimum.

Jak by tedy mohl letošní podzim a následující zima ohledně covidu v tuzemsku vypadat?

Situace z loňského roku by se snad opakovat neměla, protože společnost už je proočkovaná nebo získala přirozenou imunitu díky předchozímu prodělání infekce. Nyní proběhne vlna infekce mezi dětmi a mladými lidmi, postupně ale asi začnou růst počty pozitivních mezi očkovanými, u nich by však měl být průběh onemocnění většinou velmi mírný. Bližší informace o počtech PCR pozitivních osob jsou vidět na obrázku.

Počet nových pozitivních případů na 100 tisíc obyvatel za týden (podle věkových skupin od 1. 4. do 14. 10. 2021)

Jaká je perspektiva z pohledu imunity očkovaných a těch, co covid prodělali? Jak dlouho mohou být chráněni? A existuje násobný efekt pro ty, kdo si touto nemocí prošli, ale nechali se i očkovat? Je to pro ně komplexnější a dlouhodobější ochrana?

Imunita po prodělané infekci je dlouhodobá a pestrá. Trumfem lidí po nemoci je tzv. „slizniční imunita“. Po infekci, nikoliv po očkování, se totiž tvoří sekreční IgA, které je produkováno na sliznici nosu a dýchací či trávicí soustavy. sIgA obalí viry a velmi efektivně jim tak zabrání projít přes sliznici do organismu. Víme, že imunita u lidí po nemoci přetrvává minimálně rok a že po opakovaném kontaktu s virem se u nich aktivují buňky schopné rychle reagovat na infekci. Tito lidé taky velmi dobře reagují na jiné mutace koronaviru. Očkované osoby mají po očkování sice vyšší hladiny protilátek než lidé po nemoci, ale mají jen jeden hlavní typ protilátek proti S antigenu, jinak je jejich imunita chudší. Očkovaní lidé si však po setkání s virem doplní to, co postrádají – budou mít pestřejší spektrum protilátek a hlavně se jim vytvoří ono sekreční IgA. Tedy kontakt s infekcí je pro očkované z hlediska imunologického přínosný. To samozřejmě neznamená, že by očkovaní měli viru nějak chodit naproti! Naopak pro lidi po infekci očkování významným přínosem dle mého názoru není. Domnívám se, že tito lidé nastartují již získanou imunitu, až bude potřeba. Odborné společnosti přesto doporučují alespoň jednu dávku vakcíny pro posílení hladiny protilátek, které dlouhodobě v krvi přetrvávají. Ale přílišná aktivace imunity a honba za vysokými hladinami protilátek může naopak vést ke zdravotním komplikacím u některých osob.

Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) schválila zkrácení intervalu pro přeočkování proti covidu-19 ze současných osmi na šest měsíců po poslední dávce. Totéž doporučila i Česká vakcinologická společnost. Jaký je váš názor na prospěšnost aplikování třetích dávek vakcín i s ohledem na to, že zahraniční i česká data naznačují klesající účinnost vakcinace v čase? Dá se z toho vyvodit, že se budeme proti koronaviru očkovat další a další dávkou, když nedlouho po druhé se mluví o potřebnosti třetí?

Víme, že hladina protilátek u očkovaných osob klesá, ale také víme, že není negativní ani po 8 měsících od očkování. Podle mého názoru se zapomíná právě na onu slizniční imunitu a na to, že očkovaní si ji stejně musejí nastavit, bez toho budou jak krátkozraký bez brýlí. A jak uvádím výše – k nastavení slizniční imunity dojde při kontaktu s virem, ale ne po očkování. Ze studie, kterou provedl pan doktor Fejt v Havlíčkově Brodě v září v domovech seniorů u 360 osob, jsme zjistili, že zdravotníci a senioři, kteří prodělali onemocnění loni na podzim nebo v zimě a byli zkraje roku očkovaní, mají stále vysoké hladiny protilátek. Tito lidé třetí dávku nepotřebují. Nekonečný sled přeočkování není řešením. Proto pravděpodobně v Izraeli s relativně nízkým promořením, ale vysokou proočkovaností, přišla v létě další vlna, zatímco u nás, kde jsme promoření, byl docela klid.

Jaká opatření proti šíření koronaviru dávají v tuto chvíli ještě smysl? Už jen roušky, nebo ani ty ne?

Doufám, že tato podzimní vlna, která zasáhne zejména mladou populaci, proběhne natolik v klidu, že nebude třeba zavádět žádná speciální opatření. Jsem zastáncem návratu do normálu. Vzhledem k imunitě společnosti si myslím, že na lékaře v nemocnicích už kolabující provozy nečekají. Bude záležet i na dobré organizaci provozu nemocnic, nejen na epidemii samotné. Musíme se nyní zaměřit na ostatní rizikové skupiny. Naše děti potřebují chodit do školy, musí se vrátit do normálu. Nevidím žádný důvod, proč by měly i nadále čelit omezením, jako je nošení respirátorů, plošné testování a podobně. V září nastavený systém karantén je naprostým zoufalstvím pro děti, rodiče i učitele – hygieny nesmyslně posílají do karantény všechny neočkované děti, i když jsou zdravé, a naopak očkované nechají ve školách, i když mohou být infekční. S ochranou zdraví to nemá nic společného, je to jen nátlak na očkování, a to ve skupině, pro kterou jsou přínosy očkování minimálně sporné. Respirátory měly být sundány už před prázdninami. Podívejte se, jak se ordinace plní dětmi s respiračními problémy – to je důsledek nesmyslně dlouhodobé ochrany před „infekčním světem“ a izolací dětí od dětských kolektivů.

Zmínila jste karantény ve školách. Když se zjistí nákaza u nějakého žáka, jde na 14 dní s výjimkou očkovaných do karantény celá třída. Jak jinak by se takové případy daly či měly řešit?

Opět se ukázalo, že hygienici jen úřednicky plní rozkaz omezit „šíření PCR pozitivity“ a neví nic o imunitě a o aktuální situaci v kolektivech. Ze studie našeho sdružení SMIS (Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků), jejíž první výsledky byly publikované už v červenci, vyplynulo, že polovina studentů na gymnáziu v Havlíčkově Brodě už onemocnění prodělala, měli detekovatelné protilátky, a další třetina studentů byla v karanténě s nemocnými rodiči, a přesto neonemocněla. Zřejmě jsou jejich sliznice natolik efektivní, že virus nepustí dovnitř. Prostě jsou odolní, i když nevíme na jak dlouho. Tedy třídní kolektivy nejsou skupinou ohroženou, ale jsou do jisté míry odolnou. K tomu nám přes léto přibyly očkované děti. Posíláme bez mrknutí oka děti na 14 dní do karantény jednoduše proto, že víme, že byly ve škole. Ale proč stejně tak nezavíráme pracovní kolektivy? Pozitivní lidé nechodí do práce? Dospělí lidé rozumně zhodnotí rizika, dojdou si na test, a je-li negativní, tak normálně chodí do práce dál. Už jsme zapomněli na to, že ve zdravotnických pracovištích v době epidemie žádné „kontakty“ do karantény nešly, protože by neměl kdo léčit. A co víc, v dobách nejtěžších do práce chodili i zdravotníci s pozitivním PCR, pokud byli schopní pracovat, jen měli lepší respirátor. Ono to s tím šířením infekce není tak snadné. Všechny děti bez klinických příznaků mají chodit do školy, děti nemocné mají zůstat doma. Bez ohledu na očkování! Je smutné, že tímto nesmyslným zavíráním omezujeme děti, protože ty se nemohou bránit.

Mohou si lidé vyvodit z fotek ve volebním štábu koalice Spolu, že nějaká opatrnost a dodržování nastavených pravidel jsou v tuto chvíli už zcela zbytečné? Je to pro společnost signál, že za nové vládní garnitury budeme žít jako v době předcovidové, tedy bez jakýchkoli omezení? Máme mít s jejím nástupem spojena taková očekávání?

Jsem zastáncem návratu do normálu, tedy cesty, kterou zvolila Velká Británie, Dánsko, Norsko… My máme obrovský počet lidí promořených, oni mají víc vakcinovaných. Vyjde to nastejno. Možná dokonce lépe pro nás. Tedy jsem brala tuto spontánní reakci volebního štábu Spolu jako pozitivní znamení. Nemám strach, že bychom tuto cestu k normálu nezvládli.

Podle Miloslava Ludvíka, ředitele Fakultní nemocnice Motol, je nepochopitelné, jak dnes u nás může někdo umřít na covid. Když je podán PCR pozitivnímu pacientovi lék Regeneron, kterého mají jen v Motole na skladě pro šest tisíc pacientů, nemůže prý umřít. Je to tak a je tedy chyba u praktických lékařů?

V důsledku infekce koronavirem se umírat bude stejně, jako se bude umírat při infekci virem chřipky i z jiných důvodů. A budou umírat i očkovaní. Dokonce bude brzy umírat více očkovaných než neočkovaných prostě proto, že riziková populace je z velké části naočkovaná. Pro staré lidi byly, jsou a budou respirační infekce opravdu životu nebezpečné. Je ale nezbytné, aby byla opravdu dostupná včasná primární péče o nemocné lidi a zejména seniory starší 65 let. A aby byl jasný postup, jak je léčit a jak často kontrolovat jejich zdravotní stav. Kdyby v televizi místo reklam na očkování přinášely informace o tom, jak se mám léčit doma sám a kdy už musím k lékaři, do nemocnice nebo kdy mám volat záchranku, nestávalo by se, že se do nemocnice pacient dostane tak pozdě, že už mu není pomoci. Nevýhodou monoklonálních protilátek, o kterých mluví pan ředitel Ludvík, je, že se musí dát včas a infúzí, a to zejména pro lidi na venkově prostě není dostupné. Tedy musíme být připraveni i na léčbu v terénu.

Lidé už se sice koronaviru přestávají bát, ale od lékařů zaznívají vážná varování v souvislosti s tím, že před rokem se kvůli lockdownu vůbec nevyskytovala chřipka, a ta může letos udeřit o to silněji. Co by mohlo pro populaci znamenat, kdyby v ní začala současně řádit chřipková epidemie a razantně by se začala šířit i koronavirová nákaza?

Z nějakého důvodu se chřipka s koronavirem asi nemají rádi. Zatím takových souběhů vidět mnoho není, spíše dochází k bakteriálním infekcím, které je třeba léčit antibiotiky. Mnoho úmrtí bylo ve finále způsobeno sekundárními bakteriálními nákazami a rezistencí k antibiotikům, nikoliv koronavirovou infekcí. Tedy i zde je třeba mít správně nastavené postupy léčby.