Pane prezidente, jste neodmyslitelně spojen s celou polistopadovou érou. Jak zpětně vidíte svou roli během těchto tří dekád vývoje?

Miroslav Korecký z MF Dnes jednou publikoval článek, ve kterém napsal, že po mužích Listopadu přicházejí muži před Listopadem. Souviselo to s prezidentskými volbami a je to pravda. 

Moje role v posledních dekádách v první řadě spočívala v tom, aby se v české politické struktuře obnovila demokratická levice, protože sám pojem levice byl zkompromitován komunismem. To se podařilo a sociální demokracie během pěti let vzrostla ze sedmi na 32 procent a vstoupila do Strakovy akademie hlavním vchodem.

Druhým faktorem, který přetrval i do prezidentské funkce, bylo hájit české národní zájmy. Dnes se o národních zájmech hodně mluví, ale jsou to samé fráze. Podle mého mínění hlavním národním zájmem České republiky je ekonomická diplomacie a to z důvodu, že 80 procent našeho HDP je tvořeno exportem. Bez exportu, úspěšného exportu nebude ekonomická výkonnost a neporoste tedy ani životní úroveň. Toto jsem se snažil prosazovat celou dobu až do poslední chvíle.

Vzpomenul jste českou levicovou scénu. Tradiční levicové strany ČSSD a KSČM jsou po mnoha letech prakticky v zapomnění. Mají budoucnost?

Mám politickou zkušenost, která trvá 33 let. Na základě této zkušenosti mohu říci, že úspěch nebo neúspěch každé politické strany je spojen především s osobností jejího předsedy. Maximálně ještě místopředsedy, ale předseda je daleko nejdůležitější. Jestliže tedy ať už sociální demokracie nebo komunisté nemají schopné předsedy, pak jsou odsouzeny, byť k dočasnému, zapomnění. V případě komunistů patrně k trvalému zapomnění.

Co říkáte na iniciativu Jiřího Paroubka a jeho spolek Nespokojení, který by patrně rád sjednotil levici? Budete tam nějak činný?

Jiří Paroubek nebyl špatný předseda sociální demokracie, protože byl docela dobrý manažer. Všechno je relativní, takže ve srovnání se Špidlou, Grossem nebo Sobotkou byl výrazně lepší, ale nestačilo to. Má za sebou celou řadu politických proher a nevěřím, že jeho osobnost je dostatečně silná, aby hnutí Nespokojení pozdvihla na nějakou relevantní úroveň.